Předstíraná lež lepší než pravda co visí ze rtů

Můj "rozbor" není nějakým rozborem ve vědeckém slova smyslu. Cílem není vynášet soudy o smyslu básně (který mi mimochodem asi stále uniká), ale podívat se na stavební kameny jako takové a otestovat jejich kvalitu, možnosti. Do interpretací jednotlivých obrazů se pouštím intuitivně, nahodile, jediné, co mne svazuje, je text sám. Pokud je nezaostřený, mohou mi vycházet klidně docela nesmyslné a na sebe špatně navazující interpretace. To neřeším, jen to pozoruju a přitom medituji o tom, jestli ta báseň je co k čemu, když mne takovým a takovým způsobem vede. Hlavní, co chci ukázat, je způsob testování stavebních kamenů textu. Pokud text má nějaké přirozené vlastnosti, které svádějí k nějaké interpretaci, mohou klidně zcela přebýt nebo zakrýt autorem zamýšlený smysl básně. Text je nejvyšší instance, ne autor. pozo: Nic jako báseň pro mne a báseň pro čtenáře neexistuje. Je jen báseň pro umění, ostatní texty nejsou básněmi. K měřítkům umění náleží i určitá sdělnost, protože jedině sdělený obraz existuje. Sdělností se v poezii ovšem nemyslí nutně polopatičnost, sdělná může být báseń i svou atmosférou, když to tak někdo dokáže napsat. Musí to ale dokázat.

Nepojmu to jako rozbor troskovitosti, kterou chválím, pojmu to jako rozbor básnických prostředků řádek po řádku. "V noci věřím v ženy" Verš vzbuzuje dojem nejen prozaické spojitosti mezi nocí a ženami, použitím stejné předložky "v" u noci i u žen sugeruje stejnost noci a ženy. extrémně je možné číst jako věřím v (koho co) noci, věřím v ženy. Nejde přitom o nutnost šroubovaného výkladu, jen popisuji dojem, kterým přirozeně verš podvědomě působí, je li napsán tak, jak je napsán (s těma dvěma "v"). "lžou jen pro mě své orgasmy" Sice dlouhodobě mluvíš jak ti zobák narostl, v této básničce jsi ale nastolil přecijen patetičtější tón, ke kterému by daleko lépe slušelo "mne" místo "mě". Celý patos tím narušuješ, i když nijak výrazně. Poprvé se zde objevuje motiv lži, známý z názvu - odkud víme, že se jedná o lež předstíranou. Otázka je, zda jjde o lež předstírání nebo skutečně o předstíranou lež, tedy pravdu, která se tváří jako lež. Orgasmy by potom byly pravé, což se jistě počítá. Interpretace se komplikuje porovnáním s předchozím veršem, kde lyr. subjekt věří v tyto ženy. Kdyby to mělo znamenat, že ženám věří, znamenalo by to tragické uvěření oné lži, že orgasmy jsou předstírané. Může ale jít také jen k prostou víru v ženy jako takové, zcela beze vztahu k pravdivosti či nepravdicvosti toho, co mluví či dělají. "v citoslovcích" Nejsmrtonostnější klišé celé básně. Využit toho, že slovo citoslovce má v sobě také slovo cit, napadlo již kdekoho a málokdo to využil nějakým tvůrčím způsobem . většinou se to prostě použije někde, kde je tato potencialita slova tematizována. To je i tento případ. Kdyby autor místo v citoslovcích napsal prostě "hekáním", ochudil by se o jistě hluboký význam slov cit a slovo, působil by ale rozhodněji. "falický strach před diváky zastřený slepenými ústy " Zde je jako obvykle dilema, v jakém vztahu k předchozímu textu tyto řádky číst. Můžeme číst jako pokračování výčtu v co všechno v noci "věřím v"... ženy, falický strach... A nebo jde o vloženou novou větu, která prostě přidává další úhel pohledu, další dokreslující obraz, který souvisí se zbytkem textu pouze tím, že se nachází na stejném místě a má společný obrazný svět. Co se týče samotného falického strachu před diváky, je to dost podivný obraz, o jaké diváky jde, snad o ty ženy? nebo prostě jen autor uznat za vhodné šokovat nás zmínkou o falickém, penisovém, mužském strachu před diváky? Jediné, co ve mne tento řádek rozeznívá, je nutkavá spojitost s panickým strachem, což zní hodně podobně. DOkonce natolik podobně, že to byla první věc, která mne při čtení napadla a považuji to přirozeně za slovní hříčku. Ta otvírá cestu plnohodnotné interpretaci verše, který nabývá na vtipu ještě tím, že slovo panická lze také vykládat dvěma způsoby, což do kontextu básně přesně zapadá. No a potom je tu zastření tohoto strachu slepenými ústy. Zpětnou interpretací po čtení začátku následující strofy se samovolně nutí představa slepení úst spermatem, což v souvislosti s tím, že se pravděpodobně jedná o ústa lyryckého subjektu, nikoli oněch žen, působí trochu rušivě. Nemyslím, že takový byl záměr, je to ale nutkavá interference, nebo jak to nazvat. Při prvním čtení ale za lepením vidím prostě lepidlo a přijímám expresivní rozvinutí předchozím řádkem načrtnutého obrazu. Zvláště pěkné je v tomto řádku spojení jemného závojového "zastření" s tvrdým, šíleným umlčením lepidlem. Takovéto jemné pointování se mi líbí. Tato ironie vytváří skotečný náboj básně, tady se rodí a kumuluje patos. ironie je pozorovatelova nejvlastnější zbraň. --- "jsou smutné jako klaun" Další pointa. Ačkoli jsem před úpravou básně toto místo kritizoval, teď je přijímám (stačil jeden enter). Zeny jsou smutné jako klaun, přímé propojení množného a jednotného čísla působí expresivním dojmem. Nehledě na to že spojení "smutný jako klaun" je nehorázné klišé. bukkake emocí v tváři Nic proti bukkake, ale bukkake emocí... Tento způsob vytváření obrazů - něco něčeho - je sám o sobě levný a jen v případech, že si opravdu nemůžu pomoci, jej ocením. Autor se nám zde snaží udělat z hmotného tématu erotiky téma duševní. Nejde o bukkake spermatu, ale o bukkake emocí. Tedy do tváře chrstly emoce, což je pouze přirovnáváno onomu fyzickému aktu. Toto přirovnání je ale dosti banální: přirovnat (zjednodušeně) sex k emocím... Poslední problém, který zde mám, je písmeno "v". Rytmicky i logopedicky by se sem rozhodně hodilo dát "ve". "pornografické polohy ženského těla ňadra plná mléka a klín pro početí dalšího dílu porna" Jsou smutné jako klaun, pornografické polohy ženského těla? Asi ne, ale toto čtení se opět nabízí. Pozorovatel se příliš neobtěžuje jasně oddělovat věty, sází spíš hesla. To je v pořádku, ale je třeba počítat s mnoha možnostmi čtení textu, respektive s nutností s mnoha možnostmi počítat, protože se prostě nabízejí a člověk si musí vybrat. Ale k věci. "Pornografické" se zdvojuje se závěrečnou pointou "porna". Asi to slovo bylo tak důležité, že je nám podáváno hnedle dvakrát, já si jej ale užil jen na podruhé. První dva řádky tohoto odstavečku vidím jako pouhou vatu, poeticky nevyužitou popisnost. Pornografické polohy, mléčná ňadra, bla bla bla... a pak přijde to, co mělo přijít rovnou, zakončení básně: a klín pro početí / dalšího dílu / porna"