Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChci zase věřit na pohádky
12. 09. 2001
7
0
3253
Autor
Kytička
Chci zase věřit na pohádky
pomozte mi
prosím
Život je příliš krátký
Chci zachránit Zemi
pomozte mi
najít
víru
v
nás
Dokud dokážeme věřit, tak to půjde... Kdyby každý hledal jako ty(aspoň mezi řádky) a snažil se najít, bylo by všechno ještě lepší! Takže pomáham jak můžu (hlavně mezi řádky:) A líbí se mi to "osamocené v"...takový symbol.
Navždy_Tvůj
10. 10. 2002
Pohádek je málo, ale skutečně existují, proto bychom si jich měli možná více všímat. :-)*
Blaznivkaaa
23. 02. 2002
Falčí, máš úplnou pravdu... včera jsem se díval na ČT 2 na "Muže který sázel stromy" ---------------- a styděĺ jsem se, že se tu placatívám v pseudoproblémech a pseudointelektuálských úvahách, místo abych... třeba vybral stovku kvalitních žaludů a šel je zasadit...
Aáá... pořád přemýšlím, co že jsem to... kde na mě čekalo něco mocmoc... přehlídla, zapomněla... aááá... už vím....
Salí... pampelišková??? Kde na mě čeká...???? Vžuuummmmmm....
Falčííí, po tobě číst znamená šoupnout botkou o souhlas..:) a poohlídnout se komu že koupím tu příští potěšenou zmrzku.
Už vím: "Tobě!!!" :o) může být mimo sezónu pampelišková? :)*
Kéž by nás víra v malé dobro uzdravila... Ale... Docela dobře si umím představit vraha, který pár dnů před plánovanou vraždou koupí neznámému dítěti zmrzlinu a hezky se na něj usměje... Protože vrah je často šílenec jenom v jednom směru... Lidé už jsou takoví složití... Bohužel... Staré mýty to vystihují. Naše pohádky jsou proti nim nanicovaté až skoro pokrytecké.... Neuhýbejme před skutečností!
Ostrichi... to není uhýbání před skutečností!! To je cesta, jak tomu jít vstříc...
Já netvrdím, že takoví lidé nejsou... já je znám... a právě proto, že tu jsou, tím víc je potřeba dávat lásku... dávat sebe...
Asi to neumím napsat... ale cítím to...
Já vím, že vedle toho, co se děje všude okolo nás, vedle všech těch loupeží, zločinů, útoků a katastrof, večer po každodenních zprávách každý z nás cítí, že toho nemůže moc udělat. Že to sám nezmění...
Jenže jaký má smysl o tomhle vůbec uvažovat, když nikdo neděláme ani všechno to, co opravdu můžeme...???
Tahle otázka mě trápí poslední dobou čím dál víc...
Falka:Je to tak! Každý z nás má dluh.Neděláme dokonce ani to, co máme dělat. Z lenosti, z únavy, ze vzdoru, ze závisti, z nepřejícnosti, z pocitu křivdy, z pomsty, z nenávisti, ze sobectví.....
(každý si doplňte)
Falko, tys to řekla úplně přesně tak, jak to cítím a jak bych to byla řekla sama, kdybych to uměla. Díky! To je přesně ono a kdyby každý se aspoň malinko přičinil, tak je nám na světě hezky a bezpečno.
KK: nemyslela jsem jogurt, ale skutečná přátelství - tobě ještě nikdo nepomohl? Nikdo na tebe nebyl hodný? Což nemáš přátele? Tak vidíš, každý to zná a zase dává dál. To chce neumdlévat, začínat znovu a neotřesitelně věřit..
Konstantinidisová:Byl bych pokrytec kdybych tvrdil, že to co píšeš není pravda...jen v takovéhle chvíli, kdy si konečně všichni uvědomili že ve světě po dlouhá léta umírají nevinní lidé, je potřeba trocha optimismu...
Myslím, že tuto pomoc dnes potřebují všichni. Ale neboj, malé zázraky se taky dějí (i když teď je lidi dlouho vnímat nebudou).
Konstantinidisová
12. 09. 2001
Byl jednou jeden svět, kde se lidé navzájem měli rádi, přáli si jen dobré, vážili si jeden druhého a citlivě si pomáhali, dbajíce, aby nezranili sebeúctu toho druhého...Kytičko, existují zatím takové ostrůvkypřátelství - ale budeme je rozšiřovat, až naplní celou zem! To nemusí být pohádka!
TIP
Konstantinidisová
12. 09. 2001
Zachraň jednoho člověka, zachraň jeden úsměv, jednu upadlou hračku... jeden kornoutek zmrzliny pro dítě na ulici, jedny rozvázané boty... a zachráníš Zemi...
Není to tak těžké, jen se nezapomínejme dívat okolo sebe a pomáhat, co síly stačí... rozdávejme se a neptejme se komu... děláme-li dobře jednomu, děláme dobře všem... Stačí být... být v lásce... a pomáhat a neptat se komu a proč...
To je lék... a já vím, že funguje... jen vytrvat a věřit mu, i když se v jedné minutě zřítí do prachu stovky těch rozvázaných bot a kornoutů zmrzliny... dál zvedat a zavazovat... Pokračovat...
Prosím...