Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa bílý šátek kleknu si
15. 11. 2009
27
37
4892
Autor
sestricka.slunicko1
Na bílý šátek kleknu si
nechám stékat do té bílé
chvíle co probouzí se
v srdci mém
a s rukama ve jménu
z modlitební knížky
prozradím
až do výšky
kde letí ptáci
co jejich slzy ve vlasech
se mi lesknou
stále opakující se melodii tesknou
kterou snad tisíckrát zpívala jsem
hlasem ublížených
pak si svůj šátek poskládám
a možná budu lehčí o pár vzlyků
naladím se do durové tóniny
a vnímat budu hodiny
jak dlouho v tomto stavu budu hrát...
37 názorů
Ad perex:
Kdo jednou okusil Tvé stránky,
prožil tu něhu, pláč i smích,
ten myslel jenom na beránky!
Lákavost stezek zaječích
se pro něj rozplynula náhle,
nač prchat? Věčný chtěl být host,
dolovat z duše své vyprahlé
zas verše - Tobě pro radost...
Prožívat chvíle opojení,
žít něhou, Láskou, prostě vším,
být tím, jehož si Tvé Já cení,
omámen vlastním bláznovstvím!
Já nemohu si pomoci,
vracím se na Tvé stránky zas,
klapot kláves zní do noci
srdce splšeně buší zas...
;o)))
Sestřička-sluníčko 1:
Revanšismus je nutkání pachatele vracet se na místo činu!;o)))
Kterak odolat?;o)))
sestricka.slunicko1
22. 06. 2010
Přál bych si být ten šátek bílý,
co hostit smí Tvá kolena,
modlitba plná Tvojí víry,
naděje v srdci zrozená.
Chtěl bych být ptáčkem, který s Tebou
vznese se k modrým nebesům,
rozpustit smutky, které zebou,
Tvou duši změnit v Slunce dům!
Proč vracím se na Tvoje stránky,
žal Tvůj bych v smích zas změnit chtěl,
uložil bych Tě na beránky
a pak bych s větrem dováděl.
Za hlavu hodil vážnost svoji,
zase milý uličník byl,
podléhal srdce nepokoji,
na vlnu Tvou se naladil...;o(♥
sestricka.slunicko1
05. 12. 2009sestricka.slunicko1
23. 11. 2009sestricka.slunicko1
18. 11. 2009
A co věnuješ těm, které právě něžný smutek Tvých básní přitahuje jak plaménky svíček hejna nočních motýlků?
Proč si to čtu a náhle v koutcích očí
pramínkem slaným tu zase jen vyvěrám?
Mám vlhký zrak a smutek je můj kočí,
jak koník splašený já do běhu se dám
bláznivým krajem nenaplněné touhy,
jak Pegas marných snů se k nebi pozvedám,
v mozaice věčnosti jsem jen střípek pouhý,
obraz rozmazaný, co dávno ztratil rám...
A teď jen nevěřícně zírám, co se mi tu právě vylíhlo pod prsty...
sestricka.slunicko1
18. 11. 2009sestricka.slunicko1
17. 11. 2009sestricka.slunicko1
15. 11. 2009Johann Wolfgang Mária Amadovič
15. 11. 2009sestricka.slunicko1
15. 11. 2009
"ptáci
co jejich slzy ve vlasech
se mi lesknou"... ale celá se mi líbí, moc! *
sestricka.slunicko1
15. 11. 2009
Čtu Tvou tvorbu často. Jsem limitován pobyty na JIP, vleklou chorobou a častou únavou. A sestřičky miluji...