Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLitoměřice
Autor
jH
Chlapec a čas
Slunce ještě spal
uhrovitej vošklivák Měsíc
se posmíval spícím Litoměřicům
když opilej básník štrajdal domů
jeho botky
klapy klap
vyhrávaly ozvěnou
po kočičích hlavách
Dlouhý ulice
najednou randál
jakoby Pánbů vzal vajíčko Země
rozbil ho o hranu Vesmíru
a jal se kuchtit omeletu
dopadly před něj hodiny
ciferník se pokroutil
dřevěná nožička urvala
a odkutálela dolů k nádraží
z domovních dvěří vyběhl za moment chlapec
v očích zář štěstí – radosti – šílenství
usmál se a řekl:
„Promiňte, nevšiml jsem si Vás, chtěl jsem jen vidět, jak poletí čas.“
Vinobraní
s pravidelností da Vinciho Vitruviana
přijíždí se začátkem vinobraní
vor zakotví s rozbřeskem u řeky
dorazí Tom Sawyer a Huckleberry Finn
oba jako vždy totálně na plech
sláma jim trčí ze sandálů
na břehu už čeká olifant Albert
zhmotní se na den jen kvůli nim dvěma
a veze je pak po Parkánech až k Máchovi
ten vstane, uctivě pozdraví – jde se chlastat
Baronka jediná zvládne tuhletu bandu
po chvíli stejně zahrozí výhyn Zelenejch víl
nad ránem – Mácha pod stolem s Baronkou
Sawyer cosi vypráví Albertovi, Finn nemá dost
druhej den ulice voní po blues a paroplavbě
z podloubí na náměstí zní jen podivný ticho
Nenávist panelů
značka dej přednost v jízdě u Gymplu hulí trávu
kření se z ní Bob Marley
opodál omladina – típe cíga lípám do kmenů
v pátek večer tu uslyšíš polonahý idioty
jak do hluku hospody V Sokolovně
vyřvávaj Kde domov můj
kdybys tohle jen Josefe Kajetáne viděl
asi bys vyhěh na Radobejl -
rozdejchat to řádnym romantickym rozhledem
a hle
spatřil bys:
Lovochemii
zelenočervený Labe
dálnici přeřezávající hrdlo Českýmu středohoří
komunisti rdousili kopce okolo řeky tak zuřivě
až vnutili polovině tváře města úsměv z panelů
sterilní zlosynovitost uniformní normality
to oni navrhli – schválil – postavili Saurona
jeho zlý oči leští unylý domovnice
jakoby přirozeně
drhnou o letních sobotních odpoledních
plastový dveře hlavních vchodů svejch hnízd