Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePOLICIE
Autor
Zbora
Prostředkem parčíku u Jindřišské věže v centru Prahy vede chodníček. Včera večer jsem tam viděl nějakého mladíka velmi pečlivě čistit kapesníkem čajovou lžičku. „Á, pán je asi hygienik!“ pomyslil jsem si a pohled mi sklouzl na jeho kolegu na lavičce, zřejmě cukrovkáře, kterého zde zaskočila hodina inzulin.
O pár kroků dál, už v jiné pohádce a jiném parčíku, tom u Hlavního nádraží, pražany důvěrně přezdívaném Sherwood, nějací dva herci nacvičovali scénu do Hollywoodského akčního filmu v souboji na nože. Trochu mě zaskočilo, že jednomu z hrdinů zapomněl režisér přidělit zbraň. Ani kamery jsem nezaregistroval. Asi byly skryté.
Jako z hitu od Petra Nováka - Já budu chodit po špičkách jsem potichu proběhl okolo spících členů kapely ZZ Top, která se zde po jistě vysilujícím koncertě a následné pitce oddávala odpočinku. Nikdy by mě nenapadlo, že je jich tolik. Na MTV byli v záběru vždy maximálně dva.
Pak jsem poklidně proklouzl do haly Hlavního nádraží mezi dvěma občany zřejmě některé z francouzských kolonií, kteří sem nejspíš ze svých slaměných chýší přijeli popatřit munumentalitu kamenných památek a u vchodu kontrolovali svůj objemný balíček očkovacích a dezinfekčních prostředků a ujišťovali se o správnosti zvolené měny. A pak už jsem se pohodlně vezl domů metrem se skupinou sparťanských hooligans ultras.
Zapomněl jsem v tom spěchu ještě zmínit, že ve ztichlé večerní Jeruzalémské ulici (té mezi Jindřiškou věží a Hlavním nádražím), v přítmí sloupů židovské synagogy, číhaly čtyři tmavé postavy. Byli to policisté. Tedy dva policisté a dvě policistky. Potkali se na pochůzce, a jak to tak policisté dělají, hned se museli pozdravit, očuchat a označkovat svůj rajón zvednutím obočí. Setrvávali tady v družném štěkotu a člověk by se až zastyděl, že svou nenadálou přítomností ruší plaché milence na první schůzce.
Vlastním občanský průkaz, stálé zaměstnání a bankovní účet. A tak jsem ihned zavrhl vtíravou myšlenku, že bych se před nimi alespoň vymočil na dlažbu ulice … a poslušně jsem pokračoval dál, vstříc báječným dobrodružstvím ve večerní matičce měst.