Ponurá nálada

Pršelo už sedmý den

kapky se odrážely z oken louží

chtěly juknout dovnitř

doufaly

v barevný svět na druhé straně

a nic

tou snahou se nafoukly do bublin

utopily

okna rostla

ve sklepě se proháněla ponurá nálada

lepkavým jazykem dosáhla všude

myšky zlobily až běda

a starý myšák zas coural kdoví kde

piáno kýchlo až mu zadrnčely struny

- pozdrav pánbůh

na to sekretář

- nechceš nám zahrát?

- Jsem děsně rozladěné.

- Nu, to my všichni dnešního dne.

- Zahrát, zahrát!

Pištěly myšky

-měl jsem rád tvou hru.

- Vskutku? Stěžoval sis jak ti drnčí šuplata.

- Hu, hu, hu, hu

smál se dutě sekretář

-to jen když hrál starý pán. S plným nasazením, pedál přirostlý k zemi.

- plink, plink

uchichtlo se piáno

- byl to klasik a nostalgik. A psal krásné básně, však nám je často recitoval.

-Ach, ach, tak, tak

vzpomněly si hodiny

- zato Anička. Hladila mi něžně klávesy, tóny se sypaly jako ptačí zobáčky.

- Ano, to jsem měl moc rád.

- My též, my též

na to hodiny

- tak už hraj.

Piáno chvilku ladilo

pak spustilo

tichounce

procítěně

jako kdysi Anička

myš si potajmu utírala slzy

mladé ani nedutaly

ponurá nálada se ukřivděně stáhla do kouta

přestalo pršet

a za okny louží

se konečně vyloupnul barevný svět