Konceptualisté

vcera jsem byla na takove jedne modernejsi vystave a hrozne se mi libilo jak lidi s uctou obchazeli takovy modry platovy kbelik s vodou a vedle nej mokry hadr a peclive cetli malickou cedulku na zdi za nim... Nejaci Japonci si ho i fotili... Co myslite ? Umelecke dilo ? Jedinecny koncept ? Nikoli. Exponat to nebyl. Do galerie zatekalo a ten kybl tam postavila uklizecka - popiska na zdi zbyla po obrazu, ktery - aby se neponicil - radsi premistili jinam... Smala jsem se jeste celou cestu domu... :-))

Vaud: tos řekl Ty :)))

jakože coitus interuptus permanens? :-)

jakože coitus interuptus permanens? :-)

jakože coitus interuptus permanens? :-)

Vaud: podařilo se mi přečíst "interpunkční" jako "interupční". Eh :)

Ja jsem interpunkcni nihilista...

v pátek jsem si pro doplnění informací koupil sborník textů o současném umění Vizuální teorie (HaH, 2005). no a zdá se, že to bude vcelku pošmak.

a dokonce bych řekl, že ani nebude myslet na "teplouška", když bude mít kešamiho za blba, protože třeba po manželce bude večer chtít selfanal, a to je přece velmi schizosexuální pozice.

a dokonce bych řekl, že ani nebude myslet na "teplouška", když bude mít kešamiho za blba, protože třeba po manželce bude večer chtít selfanal, a to je přece velmi schizosexuální pozice.

"Všichni jsme křičeli, měli jsme strach. Pan učitel upadl na zem, nehýbal se, a pak pod jeho hlavou vytekla krev," řekla České televizi jedna z žákyň. Napsal to konceptulista (kon-textulista?) nebo autor serveru novinky.cz?? Když denně vidím v tv děti zastřelené kulomety někde v Palestině a množství utržených končetin někde v Pákistánu, skutečně mě "obří kunda" nad starým stadionem nešokuje. Podobnou věc totiž v době multimedií ani není třeba instlovat in natura, takže ten "prostý člověk" podivjující se nad cenou takového instalatérského počinu bude jen projevovat zdravý rozum, nikoli usedlost nebo nevzdělanost, protože s poklepáním na čelo si řekne, proč to prostě nerproímtli nebo nepustili na monitoru.

jsem tolerantní, ať si každej hraje, jak umí - jestli někdo žere dort, co upatlala kočička s pejskem - jeho věc ;-)

A ještě jedna věc: na pocit rozpaků a bezradnosti mi zcela stačí denní zpravodajství, na to nepotřebuju umělce .)

Jo onehdy mi jeden respektovaný architekt zcela cynicky říkal, že může udělat cokoliv, kdekoliv, ale jestli se to nedostane do sborníku nebo katalogu s krátkým popisem, tak je všechno v prdeli.

Zatím nejinspirativnější letošní komentář ohledně umění byl pro mě Alain de Botton, Are museums our new churches? http://www.bbc.co.uk/programmes/b00xw5nq

David nebudeš podle toho, jak se tváříš, ale jestli máš titul. A to ba přímo akademický. Toť současná umělecká realita...

Zboro, tady si nerozumíme, osobně už nějaký pátek používám rozčlenění světa dle Lacano-Žižekovského schématu na reálno/symbolično/imaginárno. Ať to nemusíš dohledávat, tak já to nakopíruju sem, ostatní diskutující ten OT snad prominou: "Symbolično tvoří značnou část toho, co nazýváme realitou. Reálno je to, co není začleněno do Symbolična, to, co nelze reprezentovat řádem signifikantů. Na Reálno lze pohlížet dvojím způsobem, buď je to svět tak, jak existuje před tím, než je vepsán do symbolického řádu (do jazyka), tj. věc ve své bezprostřední plnosti, anebo je to ,zbytek‘ (Žižkem často označovaný jako ,neviditelný zbytek‘), to, co po dokončení symbolizace zůstává mimo symbolický řád. Existence tohoto ,zbytku‘ se pak projevuje tím, že v Symboličnu existuje nějaké prázdné místo. Toto prázdné místo je pak nutno zakrýt, aniž je narušen symbolický řád, a toto zakrývání je právě to, co má na starost ideologie." Jo, vernisáže jsou největší opruz v uměleckém světě. A často ani nejde o ten frmol, jako o skladbu lidí na nich.

vlastně na způsob manzoniho počinu vtipkoval pet král v dokumantu bye, bye shanghai, když popisoval, jak nějaké pařížské galerii nabídl svůj popel. prý nežádal moc, jen nějakou zálohu, než zemře, ale ani mu neodpověděli. patrně neposlal s návrhem správný kometář. :-) zboro, já tam byl taky na vernisáži, a máš recht, že to se nevyplatí. chybí klid.

A není to právě trh, kdo tu symbilizaci výrazně podporuje?

F: jo, jasně. Manzoni měl tu smůlu, že trh zareagoval přesně tak jak se od něj očekává a využil útok na svou podstatu ke komerčnímu účelu. Prodat se dá skoro všechno, dokonce i Landart apod. Symbolizace je jistě evidentní. Ale nevzdávám se možná infantilní naděje, že právě umělecká tvorba poskytuje prostředky k vymezení se vůči ní.

Hele, já nemluvím u trhu, já mluvím symbolizaci světa. O Manzonim jsi se taky nějak dozvěděl...

Zboro, chápu, že obhajuješ svůj postoj, ale věřím, že víš, co jsem chtěl říct:))) A taky věřím, že s pranýřováním "falešných proroků" v podstatě souhlasíš...

Fruhling: 1. to o čem mluvíš ale není umění, nýbrž trh, což je ale úplně, úplně něco jiného. Umění si můžeš dělat klidně doma pod peřinou a nikdo o tom nemusí vědět. Právě už výše zmiňovaný Pietro Manzoni, stejně jako spousta jiných umělců, chtěl odejmout umělecké dílo trhu. Nafoukl třeba gumové balónky, opatřil je nápisem Umělcův dech a rozdával je kolemjdoucím na ulici. Umění není jen nějaké zboží, které podléhá tržním mechanismům, i když spousta lidí by ho v téhle pozici velmi ráda viděla. Movsar: Já, bezesporu jsme zatím jen prolítli. Na vernisáži bylo opět brutálně narváno lidmi, kteří se přišli ukázat, ale podle toho, co jsem zahlédl se tam už těšim na normální návštěvu - hlavně na Helnweina. Mutující médium se mi přiznám se poměrně líbilo. Přinejmenším některé fotografie byly zajímavé. Byli jsme tam na komentované prohlídce s Polákem a tím druhým, jak tvoří to fotografické duo, a byla to docela i bžunda - nesnažili se o nějaké teoretické blábolení, ale zůstávali hodně nad věcí a zase hodili na spoustu věcí trochu jiné světlo. Mimochodem jetli půjdeš na Po sametu, což vřele doporučuju, jelikož je to snaha o průřez tím, co se tady za těch dvacet let ve výtvarnu událo, můžeš se stavit i za rohem, v domě U kameného zvonu na Pěchoučka. Kamile, pravda? A to je co za veličinu? A máš na mysli pravdu subjektivní nebo objektivní? Když se mi ta "sračka" bude líbit a Tobě ne, kde je pravda?Když nabudeš dojmu, že nějaký vylízaný pitomec napsal dvouřádkovou sračku bez obsahu, je asi nejlepší ignorovat jí a případně se později pustit do křížku s někým, kdo ji obhajuje. Do éteru vypuštěná "sračka" neznamená sama o sobě vůbec nic.

toho neznám

Hirschovi (nar.1952):D

honzyk: hirschovi, nebo damienu hirstovi? protože právě hirst mi do definice současného instalatérství sedí. ty mouchy, ten popelník... hrůza.

..posilam mejlem Hirschovi:D

Blbý koncept a dobrý koncept. To je vše a platí to ve všech oborech. Dobrý koncept by měl mít myšlenku. Měl by mít důvod, proč vzniknout. Malý myšák Mickey je třeba i kýč ale když se udělá ve třech metrech, už ho někdo může nazývat uměním, konceptem atd... Je to šílené, co se do toho dá dneska zabalit ale kvalitní věci z toho vždycky vyčuhují, takže jsem v klidu :) Dokud mi ty jejich hovénka "nelezou přes práh bytu"... Dobré koncepty mám převelice ráda! :)

a zborovi dík za tip, rád prozkoumám. potřebuju si po "já, bezesporu" v rudolfinu spravit chuť. dvojitě: minulá "mutující médium" byla ještě horší.. od decadence now stále nic..

umění je když..... :)

či to, čo dnešok od kruhu ku kruhu (záleží v akých kruhoch - neobilných - sa umelec pohybuje) vydáva za umenie, toto ako umenie i budúcnosť potvrdí, vydajú ako svedectvo len histori skúmajúci dopad dneška na to, čo bude umením v ďalekej budúcnosti a toho sa obávam sa, nedožijeme zdá sa druhá starna - to, či sa páči, alebo nepáčí jednotlivcovi je len na - jednotlivcovi i keď na margo diskusie, kontext nekontext, hovno v plechovici je len póza - dôkaz o tom, že zákon akcie a reakcie má skutočne všeobecnú platnosť a ako vidno, i hovno sa dnes dobbe predáva spomeňme však na to, ako v súdobých umeleckých kruhoch boli prijatí so svojím blbnutím trebárs impresionisti nie, nechcem to porovnávať s tabetou sódy bublajúcou v poháre vody, princíp je však veľmi podobný

Zboro, chceš snad tvrdit, že už ani tady se nesmí mluvit pravda a nazývat věci pravými jmény? Už i tady si musíme lhát, aby se náhodou někdo neurazil? Už jsem si zvykl, že musím cigošům říkat Romové a usmívat se když mi ukradou kolo. A už je to i tady!!! Když nějaký vylízaný pitomec napíše dvouřádkovou sračku bez obsahu, musím se tvářit, že je to superbáseň se skrytým poselstvím???

Poměřuješ umění přepočtem na peníze? V tom si nebudeme rozumět. Jinak mi připadá, že konec umění nemůže nastat nikdy. Jen se hledají jiné zdroje a jiné formy stejného obsahu. ,,Říct vše jinak." Krásné heslo 60. let, z něhož vyrůstá i onen konceptualismus. To, jakým způsobem pracují s recipientem díla, může být rovněž konstituující prvek díla. Ostatně, už v roce 1949 doprovodil Kolář svůj básnický text výtvarnou interpretací, čímž značně omezil možnost čtenářské invence(?). Na druhou stranu, je třeba si uvědomit, že i tato hra může být součástí plánu, rozvrhu díla, jelikož se přímo podílí na jeho fungování. To, o čem píšeš, že nahlížet věci v jejich totálitě, vytrhnout věci z kontextu a zasadit je do jiného, aby se tím ozřejmila jejich funkce, případně podtrhla určitá vlastnost...mno, máš pravdu, že jde o metafyziku. Ve kterém uměleckém díle nikoli? :-) Ostatně, není metafyzický přesah jedním ze znaků umění? Ať vezmeš surrealismus, dadaismus, poetismus, impresi, expresi, futurismus, ... Všechny tyhle směry jsou východiskem pro vznik konceptualismu. Konec umění tedy nenastal. Nastal by tehdy, nebylo by zdrojů a možných pokračování. A opět, když si přečteš ,,báseň" od Honzy Wolfa, která je naprosto srozumitelná a proto nepotřebuje komentář, nebo si vezmeš do ruky poezii od Koláře z 60.let, kdy potřebuješ znát kontext, abys věděl, co tím vším může být myšleno a kam až to sahá, tak zjistíš, že umění nutně nemusí být srozumitelné, zvláště neznáme-li jeho kořeny a možnosti, jeho skryté vnitřní významy. Přijde mi, že chováš předsudek vůči modernímu světu, což je škoda, jelikož řada impulsů z 1. pol. byla rozvedena poměrně šikovně.

arte, právě to "objevování" prostoru je metafyzické. veškeré snahy o objevení, odhalení něčeho "pravého" ( jak říkáš "části ve své totálnosti") jsou přece typickým přístupem staré metafyziky. postmoderna myslí vše relativně, vše ve vzájemných poměrech, a taková je asi i myšlenka konceptualismu: postavit "něco" před někoho, aby s "tímů nějak komunikoval. a protože tihle instalatéři člověku moc necvěří, tak se mu snaží vysvětlit, co by si měl z toho vzít (to je ten nezbytný komentář. apropotože je skutečně promlouvajících konceptů málo, je hodně komentářů). ok, nic proti, někdy to může být zajímavá intelektuální hra, ale měl by se pro to vymyslet jiný pojem než "umění". vůbec se nebojím říczt (myslet si), že umění skončilo (právě někde v polovibně 20.stol). co na tom, spousta fenoménů v dějinách zanikla, proč ne umění (máme ho ostatně ještě dost, třeba ve šternberku, anežce, a i v některých patrech veletržního pal.). a konečně - třeba se jednou zase vrátí, jako ztracený syn. :-) v současnosti se díky pracnosti (oné záruce hmoty jak píše fruhling) ještě jako umění udržuje sochařství - sochař si prostě nelajsne ráno vstát a načmárat padesát cákanic (navíc na pc) nebo vymyčkat tuby od pasty na sklo tramvaje, protože jeho práce stojí peníze, energii a čas (tajkže ještě máme kde sledovat tvorbu - a je toho hodně, doporučuju třeba mario kotrbu). reálná cena téhle práce bude jasná - pořádná cena bronzu nebo něčeho jiného pluis cena práce. symbolická cena cákanice (nic proti dlouho nejdražšímu pollockovi) bude dále matena aukčními síněmi nebo řediteli galerií (kauza ng a beuys. konečně i veledělné rozlámané desky m. knížáka: kolik asi stály?).

1. Ok, ale jaké má takové neexistující umění smysl? Je to vůbec ještě umění, jestliže se nezařadí do symbolického řádu, Jsi si skutečně jistý, že to není jen nějaká hrubá činnost, soukromá hra nebo bůhvíco? To jsme totiž u jádra toho konceptualismu: když někde uděláš jiskřičku, je to jen jiskřička, když ji pak přeneseš do muzea jako ztělesnění smybolického řádu, začne se kolem toho tvořit jemná hra, z níž nakonec vypadne umělecké dílo. Pozor, já totiž nezpochybňuju základní objevy konceptualismu, natož samotný univerzální pojem konceptu, já jen říkám, že se vyčerpal - nebo , že je prostě zcela neslučitelný se současnou dobou. Nevidím důvod, proč se neustále opájet jedním trikem. Čímž zase přecházíme k Ad2) Těm Židům ta interpretace stačí, takže nakonec se dostáváme do situace, kdy každý přijde k uměleckému dílu: vytáhne si svůj (ideálně předpřipravený) kontext a nakonec odejde ještě víc utvrzen v tom, s čím přišel. Což je ovšem spíš princip internetové diskuze a ne uměleckého díla .) Taky dík za pokec a dobrou.

1. Jenže umění není omezeno pouze na umělecké dílo. To je velký omyl. My tady nemluvíme o uměleckém díle ale o umění obecně, které může naplňovat svou podstatu už jen tím, že vzniká a klidně okamžitě zase zaniká, jde i o proces, ne jen o samotný výsledek. Proto jsem se ptal i na to divadlo, které není vždy jen projekcí nějakého textu ale často i exhibicí bez předem stanovených scénářů a je tak právě pouze tím tvůrčím procesem, který se odehraje na jevišti a je nezopakovatelný. A co třeba asijské malby v písku, které jsou hned po svém dokončení smazány? To je dokonce i objekt - jak říkáš umělecké dílo, které má trvanlivost jen po dobu, kdy vzniká a bezprostředně po dokončení. Tou časovou rovinou jsi mě opravdu zatím nepřesvědčil. 2. Můžu Tě ubezpečit, že neuděláš. A narážíš tady hřebík téhle diskuse na hlavičku. Právě tohle je ta důležitá otázka nejen přijímání informací ale i schopnosti s nimi pracovat. Zatím díky za povídání, dobrou noc a pokračování třeba zítra.

Ad1: Performanci neuznávám jako umělecké dílo, pouze jako umělecký komentář. Divadlo "netrvá" jenom těch cca 120 minut, ale je to v podstatě rituál trvající v opakování, neustálých reprízách, nových inscenací jednoho textu etc. Správně říkáš, že vteřinový obraz není uměleckým dílem, pokud není vhodně zdokumentovaný, pouze událostí (nesdělenou nebo dokonce nesdělitelnou). Teprve začlenění události (v tom nepůvodnějším slovba smyslu tedy jako něco dějícího se nebo udavšího se) do symbolického řádu z ní činí dílo. Ad2: Mě teda jo, při vhodné argumentaci ti za deset minut udělám z Hitlera nového Mesiáše. Teda já ne, ale někteří Židi jo (zažil jsem to). V určitém okamžiku svého života jsem si řekl, že je čas začít se věnovat vážným věcem a ne blbostem. Což se dá přenést i na bod: Ad4: za v pohodě to nepovažuju, protože stojím jen před partciální reprezentací něčeho. Jenže parciální reprezentace jsou jako přerušovaný sex, bez možnosti uspokojení. Všichni jsou pak akorát ansraní a neukojení. Já vlastně nevím, proč se ti postmodernisti tak bojí totalit.

F: Ad1: Možná úplně nerozumím. Proč by mělo přežít událost? Vteřinový obraz, pokud je zaznamenaný je umělecké dílo, a pokud není zdokumentovaný, tak není? A co třeba performance, divadlo atd? Ad2: nepřipadá. Jistě, není to tak jednoznačné, a dá se na téhle bázi docela slušně manipulovat, ale vždycky máš možnost uvěřit nebo ne. Ad4: a je to primárně špatně? Osobně s tím problém nemám, jenom si prostě někdy řeknu "to je zase ale blbost" nebo naopak.

Po třetím pivu ti ten pojem definuju exaktně, zatím jsem na suchu. Rozhodně je to ale něco, co přežije událost, event. S těmi kontexty je to dneska už v jaksi ošemetné: nepřipadá ti, že v současném převrstvení kontextů (tedy vzájemném prolínání se několika mediálních, inofrmačních a bůhvíjakých realit) se prostě nedá nenajít vhodný kontext, aby dílo vyznělo fakt objevně? Nebo blbě... Podívej se, nejsem ani umělec, ani kunsthistorik, jen jsem k obému čuchnul natolik, abych, když přijdu do galerie, poznal konceptuální art, zamířil k popisku a tam si přečetl textový příběh díla. A pak si jako řekl: ty vole, docela hustý... Trochu mi jde o to, že konceptualismus ve výtvarném umění, o němž tu mluvím primárně, ponižuje výtvarné dílo do objektu kontextuálních her, začleňuje jej do další vrstvy šálivých mediálních slupek - a odmazává z spoustu dalších aspektů, ve výtvarnu třebas čiré materiálno jako sílu hmoty, světla, materiálu... Což už je na delší, poněkud divergentní diskuzi. Popravdě, Duchampova Fontána už mě vlastně ani nezajímá, to už je tak stol let, než jsem se narodil .)

Proč pro kunsthistoriky? Stačí se projít pár galeriemi (třeba navštívit výstavu Po sametu v domě U prstenu) a odpověď je myslím jasná.

části vyjevily (omlouvám se za hrubici)

"zbořili jsme vše, aby vše jinak vzrostlo" jde jaski přímo proti tomu, co se nám arte snažíš vnutit: to je přece metafyzika (bylo tu něco starého a teď objevíme něco nového. nebo také "vstříc lepším zítřkům", a to už zavání i budovatelským nadšením) Nevím, proč mi podsouváš něco, co jsem nenapsal. Zbořit vše a objevit něco nového je zcela něco odlišného od ,,světlých zítřků" a zcela diametrálně odlišného od budovatelského nadšení. Je to destrukce celku na části, aby se části vyjevili ve své totálnosti, aby bylo možno zaznamenat skutečnost, nikoli metafyziku, tedy aby mohl být celek podroben kritické analýze např básníkova vidění a vytvoření celku z částí jiným způsobem (tady nemůže o totalitě být ani řeč, jelikož jednotlivé směr proti sobě útočí v daleko menší míře, než tomu bylo v 19. stol. a dřív = ty systémy nejsou uzavřeny, nejsou přísně vymezeny!). Pokud máš zájem v první polovině 20. století, tedy ve věku avantgard, pak jistě víš, kam moderní umění směřovalo a co se s ním stalo po 2. světové válce. Když si vezmeš kupříkladu Kolářovu tvorbu (výtvarnou), pak v tom vidíš naprostou destrukci slova, a to jen proto, aby mohl být obejven nový prostor pro sdílení skutečnosti, nikoli metafyziky!!! (muchláž, proláž, lettristické snahy, koláž, frontáž, zmizíky...) Jde o to, že umění, například poezie, zachází se slovem tak, že je krajně neautentické(,,Umění je umělé.") A proti tomu se umělci během 50. a 60. let vzbouřili. A nikoli proto, aby dosáhli uznání od společnosti (jelikož náročnost percepce takového díla je velmi složitá - viz např. uzlové básně J. K.), ale aby dosáhli pojmenování skutečnosti, takové, jaká se rozprostírá před nás a v nás. Tedy mnohovrstevnaté, časo-prostorově určené situaci, jež žijeme. Tvoje námitky jsou tedy zcela mimo můj text. Zároveň mě nezařazuj do zastánců konstruktivistů, jsem pouze zástánce barevné vidění světa a nikoli do větru a po větru vypuštěných soudů a poměrně velké a obsáhlé skupině ať umělců nebo i jiných skupin. Můj primární zájem leží především na poezii (ač silně souvisí s dalšími obory uměleckými).

Fruhling: definuj mi pojem umění :) Nejde o to, předkládat přímé interpetace, to také nemám moc v lásce. Spíš jde o to nevyjímat dílo z kontextů. A to je právě i důvod, proč ten bonmot popravdě řečeno nechápu. Fontána zapadá do určité doby a určitého stádia vývoje umění a tam je ji potřeba nechat. Zpětně může působit dnešním pohledem trapně ledasco. Třeba dnešním dětem připadá trapné, že dříve nebyla televize barevná.

To je ovšem otázka pro kunsthistoriky, ne pro umělce.

Osobně bych se neptal, kdo konceptualismus považuje za blábol a kdo ne, spíš bych se ptal, jak moc ovlivnil a ovlivňuje vývoj umění.

když zmiňuješ toho Duchampa, někde jsem četl pěkný bonmot, že ona Fotnána byla v první polovině století fakt dobrý vtip, v druhé polovině století vtip starý a dneska už je to vtip spíš trapný. Nějak si nedokážu představit, že bych podobný bonmot dokázala napasovat na staré mistry.

To je právě ono, o čem mluvím, ono "hovno umělcovo" je obyčejný komentář uměleckými prostředky, jednorázový akt (doslova) bez delší odezvy, upřímně ale pochybuju, že to je umění. Celkově nemám rád umění, kdy se ke každému dílu nebo komentáři musí přikládat interpretační tabulka. Za prvé každá dobrá interpretace usměrňuje působení díla jedním směrem a zabíjí tak jeho "surovou sílu", za druhé každá špatná interpretace je jeh kupa slovních sraček. A mi tak připadá, že v téhle době už je poněkud přesračkováno.

diskuse se rozproudila, to byl cíl. díky za výklad, za první spory. jinak větu "zbořili jsme vše, aby vše jinak vzrostlo" jde jaski přímo proti tomu, co se nám arte snažíš vnutit: to je přece metafyzika (bylo tu něco starého a teď objevíme něco nového. nebo také "vstříc lepším zítřkům", a to už zavání i budovatelským nadšením) a totalita (odhalíme to VŠE najednou). tak se mi zdá, že se ani zastánci konceptualismů a různých jiných zvrhlostí nějak zaplétají do svých pochybných kosntrukcí (by´t si říjkají i konstruktivisté). umění sleduji, ale zkrátka jsem trochu omezený, pokud se to tak říct - omezuji se tak k polovině 20. století. záměrně. jsou i současní znalci, akademickjy v oboru vzdělaní dokonce, kteří k. považují za blábol (j. clair mě napadá, ale třeba i u nás f. dvořák).

Nevědomost a neznalost nemusí nutně omluvit odmítavý postoj. Bohužel často znamená, jak moc je nám výtvarné umění vzdálené. Tady už se klade otázka po umění... příklad: Chcete se jít pobavit na koncert, jakou kapelu vyberete? x Chcete mít estetický požitek z hudby, na kterou kapelu půjdete? příklad 2: Chcete si přečíst něco příjemného, co si přečtete? x Chcete si přečíšt něco monumentálně jiného, z čeho vám bude hlava padat do klínů třešní, co si přečtete? Byli odpovědi stejné? Znali jste kapely? Znali jste ony knihy? Ano? Příklad3: Na jaký film se podíváte, v případě, že chcete mít hezký lehký večer? Na jaký film se podíváte, chcete-li něco objevit, vstoupit do neznámého? Je to prostě o tom, co považujete za umění, co by mělo být cílem umění apod. Těžko lze pokládat za umění každou kravinu, která ve vás vyvolává empatii a rozeznívá melodie na lyrických strunách. Umění je dál, umění je už za touto hranicí. Jinak by celé 20. století nemělo smysl. Zbořili jsme vše, aby vše znovu vzrostlo, jinak, skutečněji. Odoudit tedy šmahem všechny konstruktivisty apod. je pouze projevet toho, že mezi nimi neumíme rozlišovat a rozpoznat (dekódovat) tu linii, všechny ty aluze a struktury, kompozice,..., které jsou v dílech obsaženy. Odpověděli jste stejnou kapelu?

Tohle by bylo na delší diskusi. Samozřejmě je toho v současném umění mnoho chorobného, samozřejmě je tady spousta prostitutů, kteří to dělají tak, jak se to od nich chce, ale zdaleka ne všechno se dá šmahem odsoudit, bez znalosti různých kontextů, které vedly ke vzniku díla. Kontexty třeba právě v konceptuálním umění hrají poměrně výraznou roli. Jenže ono je právě daleko pohodlnější nesnažit se do toho proniknout a veškeré moderní umění šmahem jednostranně odsoudit jako brak. CorrimsonTom tu třeba naráží na exkrement v galerii. Ano, takto to zní úsměvně, jenže právě chybí popis kontextu téhle performance. Je-li to jen póza a zopakování něčeho, co už tu bylo, nebo posunutí do nové roviny. To se z takové kusé zprávy nedozvíme, je nám jen předloženo, že se někdo vyprázdnil v galerii. Příklad: Milánský neodadaista Pietro Manzoni vytvořil sérii malých plechovek označených nápisem Merda d'artista (hovno umělcovo), které jsou dnes k dostání za značnou cenu v mnoha světových galeriích. O svých plechovkách sám Manzoni prohlásil, že chtěl vyjít vstříc těm zákazníkům, kteří po umělci žádají především výraz jeho niternosti: nic niternějšího než hovno neexistuje. Jenže pokud jako nezasvěcený návštěvník galerie uvidím něco podobného a nikdo mi nedá klíč k dešifraci, budu to považovat jen za nepovedený žert. Samozřejmě, že na vernisážích, v médiích, v diskusích občas plácají nesmysly lidé, kteří ale opravdu netuší nic o tom, o čem mluví. Současné umění už je právě opatřeno tím privilegiem, že cesta k jeho pochopení vede přes znalost vývoje dějin umění. Jednoduše řečeno nestačí přijít do galerie a dívat se. Soudobé umění předpokládá jistou divákovu účast, zasvěcenost. Duchampův pisoár by bez znalosti konextu a doby jeho vzniku opravdu zůstal jen obyčejným pisoárem a ne ikonou konceptuálního umění. Osobně se mi často stává, že po výkladu nějakého kunshistorika nebo kurátora svůj pohled na dílo přehodnotím. Mám tedy za to, že by člověk měl přistupovat k současnému umění opatrněji, nejprve si o něm alespoň něco málo zjistit a pak teprve začít mluvit. Kamile: asi před rokem jsem tu publikoval reakci na jeden z tvých podobných náhledů, ze keré jsi myslím nevyšel úplně nejhladšeji. Pokud jsi zapomněl, můžu Ti ji připomenout. Ano, existuje značná řada textů, které jsou jen nesmyslným překrýváním slov. Ale dovolím si tvrdit, že člověk, který se k soudobé poezii nepročetl rozdíl mezi nimi a textem, který má určité hodnoty často vůbec není schopen poznat.

Občas mívám pocit, že se některé větve moderního umění svému publiku zcela nepokrytě vysmívají (a vlastně to ani není jenom pocit). Vezměte si toto - „umělec“ uprostřed výstavní síně hodí bobše a „intelektuál“ začne plkat o minimalistickém neodekadentním skvostu naprosto perfektně reflektujícím poměry v soudobé společnosti, přitom se jenom někdo (výjimečně doslovně) jenom vykadil. Úplně si představuji takového Warhola jak stojí před vchodem do galerie, prodává lístky a jen si tak s ironickým úsměvem říká:„Ty vole, plechovky vod poblívky!“. A my to žereme. A proč přestávat, když podobné ptákoviny mají své konzumenty?

nojono, tak nějak, neškodní lumíci jimž diktuje vkus topidiotmanažer.. mohli bychom zapálit avu, třeba :)

Cha, cha, to jsem zvědav, jak se k tomuto tématu vyjádří někteří zdejší "básníci", kteří napíšou pod sebe 2-4 nesmyslné věty bez rýmu a vydávají to za báseň:)))

Taky je většinou nemám rád. Nutno uznat, že ti lepší nakonec krátkých společenských glos /mnohdy banálních/ vydestilujou docela slušný a stabilní umělecký program.