Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDOKONALÁ VRAŽDA
Autor
macecha
Starý muž ležel přikurtován k posteli, ústa zakrytá kyslíkovou maskou, v žíle zavedenou jehlu, do které mu vtékala ze sáčku na stojanu výživa i léky. Chvílemi pospával, chvílemi měl otevřené oči a zíral do stropu. Uviděl ho!
Z jeho úst se ozval divný zvuk, jakoby chtěl něco říci. Křičel z plných plic, myslel si, že ho někdo slyší, ale bylo slyšet jen tichý chrapot. Jak zíral do stropu, viděl obrovského pavouka, jak se houpe na pavučině a přibližuje se k jeho hlavě. Pavouk začal pavučinou obtáčet jeho obličej, obrovské zuby se zahryzly do jeho nosu, poté do jeho úst a začaly ohryzávat jeho jazyk. Jeho chlupaté nohy se mu omotávaly okolo krku. Muž se dusil, jeho tělo se zmítalo v křečích tak silně, že se postel pohybovala sem a tam. Přístroje začaly blikat, bylo vidět jak se křivka mužova tlaku zvedá, zvedá a nakonec jen rovná čára. Kvílení přístrojů konečně přivolalo ošetřovatelku. Snažila se muže oživovat, ale byl ošetřován doma a ona neměla po ruce přístroje, které by jí pomohly vrátit ho do života.
Veškerá její snaha byla marná! Muž zemřel.
Do pokoje nakoukla mladá žena.
"Co se děje, sestro? Slyšela jsem nějaký hluk."
"Paní, váš muž náhle zemřel. Vůbec nevím, jak je to možné, jeho stav byl dobrý, zdálo se, že bude v pořádku."
"Pane Bože, co si počnu, zavolejte lékaře, snad je ještě nějaká naděje!"
Sestra odešla telefonovat. Mladá paní s láskou sebrala malého pavoučka, který visel nad postelí, otevřela okno a položila ho na parapet.
"Já jsem věděla, že pavoučci přinášejí štěstí," řekla a s úsměvem okno zavřela.
Posadila se k posteli, vzala manželovu ruku do své, hlavu skonila v hlubokém smutku. Takto setrvala až do doby, kdy přišel lékař, aby konstatoval smrt jejího muže.