Trpko...

To ještě voněl Diplomatem
za třicet jedna padesát
když přišel rozloučit se s chvatem
poslední kytku pod kabátem
a jestli prý si budem psát…

S dopisy tenkrát žádná sláva
na hlavní poštu ke sklepu
chlap v černém do polic je dával
v Bartolomějské býval nával
pořád tam trefím poslepu.

Nad marnost marnost, léta v trapu
najednou se tu ukázal
koukám na něj jak na atrapu
až z jú es ej, to stěží chápu
a nechci vědět s kým se znal.

A ještě se mi rozstonává
až na morek až do kostí
kdo pozdě dává dvakrát dává
doktor jen řek, že plíce pravá,
brzy že klid se rozhostí…

Tak kdybychom se neviděli…
(tohle už nejsou žádné hry)
někomu holt los nenadělí
snad pro mě… jednou… s archanděly…
teď ale v krvi
                    studí
                             kry.