Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

U tunelu

22. 11. 2011
33
44
2558
Autor
avox

"Mohl bych tvrdit, že jsem se nebál, ale ve chvíli, kdy jsem stál na kolejích a pocítil chvění, hrůza mne ovinula, jako hroznýš zatoulané kůzle"

- tak znělo zadání soutěže, které mi v paměti probudilo jeden hluboko zasunutý příběh. Nehodil se do soutěže, byl by mimo zadání, ale chci jej vyprávět, než zase zapomenu...

 Vlaky byly odjakživa jeho láska. Už jako dítě sedával na nádraží, okouzleně sledoval lidi nastupující do vlaků, představoval si, kam asi jedou, a snil, že jednou taky takhle nastoupí a pojede… Ne. Ještě mnohem víc obdivoval hlučné průvodčí s trubkami a mužně vypadající strojvůdce, kteří s takovou lehkostí ovládali ty nádherné mašiny. Ano, nebude z něj cestující, on bude ten, koho bude vlak poslouchat, on bude ten, kdo bude rozhodovat kdy zpomalit, kdy přidat nebo docela zastavit, on bude před přejezdem spouštět houkačku a usmívat se z okna svého stanoviště na auta poslušně stojící před přejezdem!
 
Občas se stalo, že si některý z těch veselých chlapíků všimnul jeho žádostivého pohledu a vzal jej do kabiny, občas se svezl až do stanice, kde vlaky křižovaly, tam jej fíra svěřil kolegovi z protijedoucího vlaku, aby jej dopravil zase zpátky. Znal je brzy všechny jmény, ale stále je oslovoval uctivě – pane Tondo, pane Honzo, pane Františku… a o vlacích si pamatoval všechno, co mu řekli - od významu všech těch čísel na bocích strojů i vagonů, až po přezdívky jednotlivých typů mašin. Naučil se číst všechny návěsti a předzvěsti a sledovat značky o stoupání nebo klesání trati. Neznal větší štěstí, než když mu dovolili stoupnout si k panelu, vzít do ruky páku a řídit, zpomalovat a houkat před přejezdem, zastavit na zastávce přesně před nabílenou tabulí. V celém těle cítil, jak je s mašinou spojen a on je ten, koho ten nádherný stroj poslouchá! Od svých deseti let věděl, čím bude a že bude dobrý…
 
 Osud někdy dovede uštědřit opravdu krutou ránu. Stalo se, s čím nikdo nepočítal – dorostový lékař konstatoval slabší zrak, ne moc, ale dost na to, že stát se strojvůdcem nepřicházelo do úvahy. Jen kdo ví, jaké to je, když se člověku najednou zhroutí svět, pochopí… Můžete říct, že jeden dětský sen ještě není celý svět, ale řekněte to takovému klukovi!
 
Musel pryč, nikoho nechtěl vidět, nechtěl žít…Rozběhl se, jak jinak, než po kolejích, po té trati, kterou tolikrát projel, až už ji znal nazpaměť. Přeskakoval z pražce na pražec, máchal rukama, jako pták chystající se vzlétnout, dál a dál, až do úplného otupění. Tam, kde koleje vedly poměrně hlubokým úvozem, na levé straně svah porostlý drobným křovím, na pravé straně vysoká tráva a tři vzrostlé smrky, za nimiž se trať stáčela do zatáčky, tam potkal svůj osud… Co bylo dřív, kamínek na pražci, po němž mu ujela noha, nebo sílící zvuk motoru, který se v poslední chvíli přece jen vedral do otupělého mozku a probudil pud sebezáchovy? Upadl jak dlouhý, tak široký mezi koleje a odevzdaně zůstal ležet - nebyl čas se zvednout a i kdyby, tady nebylo kam uskočit. Ležel, tiskl obličej do kamenů mezi pražci, snad ani nedýchal, jen se neovladatelně třásl po celém těle, než nad ním přerachotila mašina a dva vlečňáky. Snad byl osud přece jen dostatečně nasycený, anebo šlo o jeho další škodolibost, ale nežádal si jeho smrt.
 
Vrátil se domů pozdě večer, špinavý, zamlklý, ale smířený. Zanevřel na lidi, jen vlaky miloval stále. Pro tu lásku odmávnul střední školu a šel do učiliště. Stal se nejdřív posunovačem, později hradlařem. Nastěhoval se do strážního domku u jednoho poměrně frekventovaného železničního přejezdu a svědomitě plnil všechny své povinnosti, dokud jej automatizace zabezpečovacího systému nepřipravila o místo. Domek mu nechali, stal se pochůzkářem, za každého počasí denně bedlivě prochází svůj úsek. Občas se zastaví, když ucítí chvění kolejí, podívá se na hodinky, souhlasně kývne hlavou a ustoupí z tratě na pěšinu.
 
Potkali jsme se, když jsem u tunelu poblíž Ošelína, cestou na potlach trhala první voňavé jahůdky trávničky. Projíždějící rychlík zmizel v tunelu. Stoupla jsem si na koleje a vnímala slábnoucí chvění, které zvolna prostupovalo mé tělo. Nevím, jestli se ten příběh opravdu stal, jen dávám dál tak, jak mi jej před mnoha lety vyprávěl jeden pochůzkář…

44 názorů

avox
před měsícem
Dát tip

Díky, že jsi nakouknul až sem, do hlubin času :-)


Jinys
před 2 měsíci
Dát tip

Pěkné.
A mě docela blízké. Horší zrak rozhodl, že štrojvůdsce také nebudu.
Jen jsem to nebral tak fatálně a našel jsem si jinou cestu.
Hrdina konečně také...
:-)


avox
19. 04. 2012
Dát tip
Katku chválím a tobě děkuji za čtení

Kočkodan
19. 04. 2012
Dát tip
I tohle mi Katka cetla a já se zájmem poslouchal. :-)

avox
11. 04. 2012
Dát tip
proč mám pocit, že tě znám, nemáš tady i jiný nick? :-))

avox
11. 04. 2012
Dát tip
ale ne... já jenm že lidí je dost, jen na práci málo :-)) musím k tobě nakouknout

avox
09. 04. 2012
Dát tip
Ale zase přibývá lidí, kteří kradou šrouby z pražců...

avox
09. 01. 2012
Dát tip
Je zajímavé, že někdy jediná věta, nebo třeba jen slovo, probudí nějakou hluboko zasunutou vzpomínku a po letech ji člověk najednou vnímá úplně jinak, objeví třeba nové souvislosti... psal jsi někdy o svých kolejových snech?

Kichot
09. 01. 2012
Dát tip
Ano, také jsem kdysi doučoval chlapce, který chtěl být strojvůdcem a počet jeho dioptrií byl větší než malý. Proč to vlastně poznamenávám? Kromě výtahových snů jsem sklízívával i hojnost snů kolejových: tramvaje jsem (s hrůzou) řídil (vždy jinam, než byli cestující zvyklí), vlaky mi ujížděly, pořád mě zdržovala moje mnohá zavazadla. Možná, že je ta tvá povídka i o tom?

guy
06. 12. 2011
Dát tip
s těma očima jsi mi připomněla tátu, taky chtěl být fírou, ale měl problémy s barvama, tak dělal jenom v depu ..

avox
04. 12. 2011
Dát tip
Můj syn to měl podobné, naštěstí se mi povedlo včas jej přesvědčit, že je dobré nalézt seberealizaci v jiném povolání a mít vedle toho mašinky, jako krásného koníčka. Díky :-))

gabi
04. 12. 2011
Dát tip
veľmi zručne napísané, aj keby príbeh nebol strhujúci, zaujmeš čitateľa, rozhodne nenudíš * príbeh navlas podobný bratovi mojej kamarátky - Edovi, pre slabý zrak nemohol byť strojvodca, snažil sa uspokojiť s inou prácou na železnici, napriek tomu, sklamanie z nesplneného sna z neho vo veľmi mladom veku urobilo invalidného dôchodcu, jeho psychika to nezvládla

Markel
27. 11. 2011
Dát tip
pěkný čtivý příběh - *

Sebastiana
26. 11. 2011
Dát tip
*

avox
26. 11. 2011
Dát tip
je na mně, abych poděkovala :-)

filemon
25. 11. 2011
Dát tip
Pekne napísané, vďaka :))

koloušek
24. 11. 2011
Dát tip
Moc pěkné vyprávění.T*

avox
24. 11. 2011
Dát tip
Záměr? Asi žádný. Jen jsem si na něj vzpomněla. Ve své době pro mne význam měl, ale to už jsem zmínila výše. Dík za komentář :-)

Lakrov
24. 11. 2011
Dát tip
Není mi sice úplně jasný záměr tohohle krátkého textu, ale napsán je strhujícím způsobem. Tip.

avox
24. 11. 2011
Dát tip
Druhá dávka díků mým milým návštěvníkům :-))

Diana
24. 11. 2011
Dát tip
No já to myslela tak, že nic se neděje náhodou, naše životy maji režiséra. A ve tvém případě bych to zrovna řekla :-) Moc pěkný příběh i s tím dodatkem.

taky znám jednoho takhle zarytého fandu. Pozná typ lokomotivy po zvuku. Pěkný příběh...

Alegna
23. 11. 2011
Dát tip
:-) nerada mám "samozřejmě" pravdu, ale pořád dělám všechno pro to, abych ji měla, jsem na hlavu no vlezla jsem sem proto, že se mi líbí blobounkova odpověď

nostalgik
23. 11. 2011
Dát tip
Taky mám rád vlaky, napsal jsem na to téma i básničku, která začínala: Vždyť šikovný to vždycky býval kluk i ve škole celkem dobré známky měl, však stal se z něho pouze koloťuk co kolem vlaků denně procházel Tady je to ale o něčem jiném... ***

Agibail
23. 11. 2011
Dát tip
moc fajn*

reinka
23. 11. 2011
Dát tip
avox, moc hezký příběh a škoda jednoho klučičího snu... Dnes by řídil pendolíno:-)))

...to snad nee,pak je to tak dobré,že mi to pasuje do hlavy

avox
23. 11. 2011
Dát tip
Alegna - máš samozřejmě pravdu blbounku - a kde? leda by ses vloupal na můj HD :-)) Diana - taky nevěřím na náhody, ale ony se přece stávají :-) Můrečko, díky

Diana
23. 11. 2011
Dát tip
Na náhody nevěřím :-)

Můra73
23. 11. 2011
Dát tip
vtáhlo mě to... čichám člověčinu :o)

...to už jsem kdys čet*

Alegna
23. 11. 2011
Dát tip
pěkné čtení o příběhu ze života nevím, jestli to byla náhoda, většinou záleží na nás, co si z takových příběhů vezmeme

avox
23. 11. 2011
Dát tip
Děkuji za čtení, komentáře i tipy. Ten příběh jsem vyslechla, když mi bylo sotva dvacet. Když mi bylo něco přes třicet, začal se znovu odvíjet v mé rodině. Prožila jsem se synem tu touhu i to strašlivé zklamání, ale byla jsem připravena... Byla to náhoda? :-))

Robinia
23. 11. 2011
Dát tip
krásný lidský příběh

Prostý příběh, který by jinému snad ani nestál za vyprávění, a jak ožije, když se ošatí těmi správnými slovy.

Diana
23. 11. 2011
Dát tip
Moc krásně napsáno. *** Každý by měl dělat práci, která ho baví, kterou má rád.

heartrate
22. 11. 2011
Dát tip
vážně moc hezký a dojemný příběh, Marvin bude mít radost, on dával zadání, můžu mu to sdílnout? a já sama taky znám chlapy, které vlaky od dětství fascinujou jako nic jinýho, i když jsou to třeba vysokoškoláci

jejdavilda
22. 11. 2011
Dát tip
-*

renegátka
22. 11. 2011
Dát tip
Přečetla jsem se zájmem, je to moc pěkný příběh a je uvěřitelný.*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru