* už všechno výše řečeno,klobouček smekám
fajn nakuknutie do vášho sveta
mne o to bližšie, že tiež poznám, veď vieš *
Boženo, to mě moc potěšilo, děkuji...
konecne nieco co sa da čitat
Áno, aj tie úskalia si uvedomujem, samozrejme. To je ako s tým zlatom. Len preto, že sa mi niečo bliští pred okom, nemusí to byť nutne zlato, hoci ma to zaujalo.
Nepochopený, děkuji. Já je mám taky ráda. Taky mě někdy lecčím fascinují. Ale všechno má své pro i proti. Někdy, zdůrazňuji, někdy, je těžké s nimi žít. A to bych si pak taky raději přála být jen pozorovatel z povzdálí a z uctivé vzdálenosti.
Ja mám autistov rád, vážne. Zaujíma ma ten ich vnútorný, vlastný svet. Fascinuje ma napríklad fakt, ako sa sústradia na jednu vec a nemôže to byť inak.
Umíš to zajímavě popsat, a máš náročné povolání.T*
Tony, děkuji.
Hloubavá, děkuji. Ne vždy mám tyhlety dvě věci pohromadě a pod kontrolou.
Závorko, děkuji za tip a za návštěvu.
Sarrah, i Tobě děkuji. Ne vždy je ten rituálek tak úžasný. (Třeba když se mi chce fakt hodně na WC, tak bych se přimlouvala, že by ho mohl zkrátit.V duchu vyčítám, že jsem ten jogurt nekoupila jen jeden-hi,hi)
....kamarádka má také synka autistu. Snad jen tuším, co všechno to obnáší. Ráda jsem se začetla do vašeho příjemného rituálu.***
Chápu a rozumím. Někdy je to prostě pro silný nervy. Ale úhel pohledu máš správný!
Absurdita je důležitá hlavně ve vztahu. Alespoň se člověk nenudí :-)
Dekuji Petre. Vitam Te na svych strankach.
Jiřinko, tady platí, že diagnoza dítěte je diagnozou celé rodiny.Mít rád je v tomto případě vědět a znát. Autistické děti nejsou zlé, jen nesnáší, když jsou narušeny jejich rituály, neumí se vyrovnat s něčím novým.Okamžitě na to reagují agresí, která je namířena mnohdy i proti sobě.Je vidět, že synka znáš a víš co mu udělá radost a co je mu nepříjemné.Přeji vám dostatek sil ke zvládání běžného života.
na mou duši... já ta počitadla nesleduji, ale zase - už tady budu brzy slavit páté výročí, tak je to moc nebo málo? :-))
Dekuju. Snad jo,snazim se.
Někdy si osud s někým takhle pohraje a je na něm, jak se s tím vyrovná. A já myslím, že jsi se s tím vyrovnala jak nejlépe to šlo. *
avox, a víš co mě trošičku připadá zajímavé? Jsem Tvá osmnáctitisícá kritika. Neuvěřitelné číslo. Hezký den.
Tohle znám jen z televize. Hluboce se skláním před lidmi, kteří to prožívají v reálu. A tobě tip, i kdybys napsala jen prolog. */
Lukáši, moc děkuji. Víš, že jsem aj přemýšlela, že bych se zúčastnila čehosi, co si onehdá navrhoval, že by každý napsal cosi o svém zaměstnání. Tak až tu soutěž vyhlásí se, tak dej vědět. Dík.
Na slovíčkách nezáleží, důležitý je ten pocit z nich.
...to si myslí i moje žena,ale používá jiné slovo :)
...jsem četl a bylo mi a je jinak,rozumět nemusíš.Já se snažím porozumět...o to častěji budu na tebe myslet
Přiznám se, že tak úplně nevím, jak to myslíš, ale i tak děkuji za hodnocení kladné, evidentně. dle tipu.
Ti manželé jsou důležití a úžasní. Většina autistů u nás v zařízení mají oba rodiče pohromadě. Držím jí palce, ať se jí podaří svou situaci nějak slušně vyřešit. Třeba se po pubertě dívčina zklidní. Většinou to tak bývá.
si mila, chapava, dakujem... ziju v malom meste, z jedneho platu, vsade daleko, nastastie, manzel je fajn, snazi sa pomahat, je trpezlivy...no i tak je to velka zataz...najma ako zacala puberta...
8hanko, moc děkuji za tip a za příběh. Samozřejmě znám z práce i takové. Je to moc těžké. Já si pak o to víc uvědomuju, že máme vlastně ještě kliku, že náš syn je relativně zvládnutelný a není vysloveně agresivní. Ale když není člověk o ,,krok napřed před ním", tak se umí taky pěkně nepěkně rozzuřit. A to mě pak velmi stresuje a pomalu ztrácím hlavu. Své klienty mám problémovější a u těch mi jejich záchvaty tolik nevadí, přeci jen jsou ty emoce jinde, než u vlastního. Tý mámy je mi líto. Taky jsem se před pár lety zhroutila. Nedá se to vydržet bez pomoci nekonečně dlouho. Být to u nás, snažila bych se jí pomoc nebo spíš poradit, kam se obrátit...Ale bohužel..
mas moj obdiv, ale to uz davno vies...za trpezlivost a vsetko ostatne...
diagnozu 17 rocnej dcerky kolegyninej kamaratky zial, neviem,hocikedy spravi medzi ludmi scenu, streli matke facku,zacne kricat, ked nie je hned podla nej, staci, ked sa mama pristavi pri znamych, dievca neznasa smiech, dostava zachvat zurivosti, ked sa niekto pri nej zasmeje...stale tazsie je zvladnutelna, nechce byt v dennom stacionari, matka by potrebovala aspon na chvilku oddych, najma dusevny...
Jiří, asi chápu. Tak o to víc si Tvého tipu vážím. Zvláštní je, že my se i v té práci a i doma opravdu někdy dost nahihňáme, ale pak to asi fakt nejde přenést. Je to takový specifický humor. A nebo to prostě neumím. Ale já se nevzdám a asi to budu ještě zkoušet.
Mám smysl pro úsměvné situace. Napsala jsi to čtivě, ale mně do smíchu nebylo.
Typ dávám za to, že jsi se pokusila do tohoto tématu vnést nadlhed.
***
Alegno, díky moc. Tak aspoň, že se mi to podařilo popsat dost podrobně. A dík, že sis to přečetla.
při čtení jse to měla před očima
určitě jinak, než standardně
Písmák