the end

konce jsou ledový jako skleněný ruce deště

když je ti kosa

konce jsou zimničně horký hroty pekla

zapalující kulisy našich včerejšků

zapalující mrtvý stromy

na kterých visej mrňavý trpký vzpomínky

anebo zvadlý hroty bradavek

a plazící se hluchej pes

kterýho se ti ani nechce nakopnout

v nastávajícím masakru jitra

intimita biografu rozdupaná a zničená

rozsvícenej sál

nestydatě bledý světlo konce

a mrtvá Katharine H.

a mrtvej John W.

na plátně je smrt tak nějak easy

jen molovej úder do piána

ale já raději sebevražednej spinet svý duše

a ruku na srdce 

Katharine stála vždycky za hovno

zpívám o bolesti a radosti na celej biják

nakonec mi někdo dá ránu ze sentimentu

a uloží mě do peřin

budím se v pyžamu

který jsem na sebe nehodil dvacet let

/navlečeným na běžný hadry/

a je to jaksi příjemný

vstávám ze sutin jako nový drážďany

prozpěvuju si s Marlene D.

sladkohořký písně

a v pokoji je kosa 

a ještě někdo_něco 

zvíře krásný hrůzy

hrůzný krásy

metafyzický monstrum schopností

a děsně sexy..

klidně jsem se díval

a pak jsem po tý kurvě s kosou

vyjel