TAK TAKÉ JEDNOU O MNĚ

Víš, zdráhám se vyjadřovat nějak hlouběji snad ze svazující obavy, že by to vyznělo tak... zbytečně vedle toho, co tu zprostředkováváš ze sebe samé a svého bytí. Chci neuměle říci, že si vážím tvého přístupu k životu a situacím, které ti přináší. (Nepateticky) obdivuji a potvrzuji napříč komentáři zmiňované kladné názory na způsob tvého zformulování do psaných textů, civilní, silný, nepřepjatý. 

Jsi člověk, který nepomáhá jenom sobě, to je nesmírně moc.

srozumeni, ahoj, četla jsem zatím jen trošičku, namátkou, ještě se vrátím přečíst alespoň něco. Je u tebe hodně poučení a píšeš dobře.

Upřímně děkuji, že si tu smím číst.

tak taky jednou: *

srozumení, věř, že bez tohoto syna bys nebyla tam, kde jsi, nepochopila bys to, cos pochopila, nežila bys tak, jak žiješ.

Ve finále, jak píšeš, ti to přesto vychází dobře, 7:6

Někdo nemůže mít ani vlastní děti, i bez vnoučat se dá žít(

Chce to jen odvahu a tys ji našla*****

fakt vyborny. tvoje uprimnost je odzbrojujici.******************

" A napadlo mě- Když nám vybírá Bůh role, proč by nám tedy nemohl vybíra i děti?..."

...protože nám dal svobodu, rozum. Dal ti možnost si vybrat jaký život budeš žít. Nevím, jak těžké je pečovat o dítě s autismem, vím ale jaké to je, pečovat o těžce nemocné. Ano, zasloužíš si uznání a je smutné, že nepoznáš, jaké to je pochovat si  své vnouče, přesto si myslím, že Tvůj život se dotýká  Boha víc, než si myslíš.

silně zapůsobilo, jinak nemám slov*****

smekám...

Uvádíš, že tentokrát budeš psát o sobě, a ze začátku mi připadá, žes na to hned po dopsání názvu skoro zapomněla, protože se na sebe stále díváš přes svého syna a na základě toho pohledu uvažuješ o celkem složitých tématech. A uvažuješ o nich zajímavě: není v tom ani odsudek alibismu věřících (typický pro ateisty), ani oslava Vyšší Moci (taky není co oslavovat). To, že píšeš předvším o sobě, pak najednou udeří z poslední ho odstavce a především z poslední věty a jejího trojího opakování.

zrovna včera jsem koukala na Rainmana a obdivovala... a bulela... nevím, zdali bych tohle zvládla, ale pokud by mi Svatý petr takhle nadělil, musela bych a byla by to lekce... nakonec všichni se tady na Zemi učíme své vlstní víře... závěr je hodně působivý, hodně... snad jen, chce se m i říci.: Máš vlastně pořád u sebe dítě. někoho, kdo Tě bude skutečně po zbytek života potřebovat, ačkoli to nedá nikdy pořádně najevo.... což je paradoxně obdobné, jako u zcela zdravých dětí...

Ta teorie s "rozdáváním dětí" je sice úsměvná, ale jinak úplná blbost :-)

Naše maminka se s námi také moc nemazlila...ono dřív na to mazlení nebyl tak nějak čas a ani to nebylo tak "doporučované"...ono je otázkou, jak se ty dnešní "mazlivé" děti nakonec ke svým rodičům budou chovat ve stáří...ale to odbočuji. Mimochodem, mám to stejně jako Vampirelord.

Zaráží mě, jak ty - bezvěrec- často používáš v tak krátkém textu odkaz na Boha.

To, že se tu tak upřímně zpovídáš celkem chápu - znám tento způsob "terapie".

Nebudu tě obdivovat, protože si nemyslím, že bys byla až tak "úžasný člověk". Myslím, že jsi fajn ženská, která našla smysl svého života - Lásku.

A k tomu Bohu...já si někdy myslím, že si s námi hezky hraje :-) vybírá nám role, které nám sednou. My se dost často ptáme proč, ale to se dozvíme až na konci, až všechny kamínky mozaiky našeho života zapadnou na své místo.

Přeju ti hodně hezkých dnů s tvým synem. *

Si úžasný Človek..

Obdivuji. *

hodnotím nielen obsah a tvoju otvorenosť, ale aj formu a nemám čo vytknúť

veľmi pôsobivé je opakovanie posledného negatíva

dobrá práca jéčko *

Tak to u nás taky ne...a snad právě proto já jsem přesně obrácenej typ....

Myslím si, že to co ty, bych prostě nezvládla. *