Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHovory Já
Autor
Gora
Hovory Já.
Na podrážkách předvánoční vůni skořice, směřují kroky strávníků do jídelny. Z výtahové šachty je vidět na stráň za hotelem, zpevněnou kamenným tarasem. Polodivoké kočky sedí na rantlu jako malí Budhové, přimhouřenýma očima sledují pohyb lidi uvnitř. Jsou na nich závislé. Čekají.
Za prosklenou stěnou jídelny pozvolna mizí pod sněhem Lesní kaple. Uvnitř mezi cinkáním příborů sněží slůvka, slova, věty. Ohřívané párou z varnic mísí se s omastkem v ústech a těžknou. Říkám tomu podle Horníčka hovory Já jako Jáchymov.
Já také jako zájmeno já – všichni mluví hlavně o sobě. Já bych to uvařil líp, moje maminka, ta uměla jinak játra na slanině. Já slyšela, že kdyby nás sestry zapomněly ve vaně, ty radony rozežerou člověku kosti. Ultrazvuk taky, pozor na to.
Já plave v polévce i omáčníku, smaží se na pánvi a griluje v konvektomatu. Napichujeme je na vidličky a polykáme. Ind, šéfkuchař exotického zjevu s vysokou čepicí pobízí gesty, kouzlí s naběračkami. Z nerezových nádob jako by neubývalo.
U švédských stolů se střídají Češi s Němci, Němci s Araby, Arabi s Rusy, předstírajícími, že jsou Němci Jak to s nimi opravdu je, prozradí ve výtahu, kde už nedrží dekorum.
Muž ve značkové teplákovce a sportovní obuvi je pro mne typickým představitelem jáchymovského Já. Na požádání i bez něj předvede mobil s výpisem z Wikipedie, jak jinak než o sobě:
Klasické pravé křídlo, lehkonohý technik, skromný a slušně vystupující fotbalista. Rychlost, přihrávky a geniální fotbalový vtip, toť definice toho, čím se stal malý X.Y. velikánem a veličinou našeho fotbalu.
S reprezentantem - skromným a slušným – však v lázních šijí všichni čerti. V osmaosmdesáti chytá za ruce jakoukoliv ženu ve svém dosahu a jen tak nepustí, masérky s obavami sledují rozpis procedur. Sportovec v.v. si plete masáž zad s erotickou, jako kdysi v Brazílii, když byl v té reprezentaci. Skutečně – doteď má tah na bránu.
Vedlejší stůl ovládla zasvěcená rozprava o předcích:
Já zas měla pradědu, který zahynul v bitvě u Bělehradu. Dodnes pátráme po jeho ostatcích.
Já měla prarodiče odsunuté ze Sudet.
Já mám problémy se zácpou.
Odcházím, aby mi nezaskočilo.
Na chodbě voní skořice, pokojská s tváří cherubína rozvěšuje na dveře vánoční výzdobu. Za oknem stále padá sníh. Zachumelené kočky se na tarasu občas oklepou a dál čekají.
Správce budovy nese do zadního traktu ceduli. Postavil ji k tarasu. Je na ní v pěti jazycích: Zákaz krmení divokých koček.
53 názorů
príjemné čítanie a autenticky opis. veľmi vydarené, nechýba mi tam nič.:-) *
kvaji, díky, no, jednotit to měly ty kočky...bylo to jen takové lázeňské tlachání, které jsem odposlechla...díky:-)
Je to příjemné na čtení, hezké obrazy, dal jsem tip. Nějak se ale nemohu zbavit pocitu, že to zůstává v rovině postřehů. Trochu mi chybí prvek, který by celém textu dal jednotící smysl. Třeba ho ale jen nevidím. Vím, je tam to já, pak mi z toho ale vypadávají ty kočky.
Ano...rozumím:-))) JÁ je krmila pokaždé, ale chci jim dopřát teplo v útulku, ač přijdou o svobodu...když jsem odjížděla, bylo jich tam méně...
bixley, díky:-)
Já jindy taky krmila, ale teď tam na stolech v jídelně byly cedulky - snaží se je odchytit, a do klece vlezou jen hladové...
Skvěle vykreslená atmosféra. Člověk to všecko plasticky vidí před sebou.
JÁ bych asi ty kočky nakrmila. :-)))
Ty kočky před naším D.S. jsou z novostavby naproti,kde ještě nikdo nebydlí. majitelé se tam asi budou stěhovat příští rok a ted' tam jen jezdí krmit ty kočky. Kočky jsou pořád samy a tak se táhnou k lidem.
Hugo Ramon
13. 12. 2017Gora - koukačka života :-)
Irčo, díky za pěkné postřehy z lázní :-))). TIP
Rozesmálo mě "Já plave v polévce i v omáčníku...." Těch čekajících koček mně přišlo líto - správce by jim ani dobrůtku nedopřál, achjo...
blacksabbath
11. 12. 2017báječné počteníčko....:-))...............*/**
A to som chcel ísť do kúpeľov (lázní).
Len si robme prdel, aspoň bude jasné, od čoho je tu smrad.
Um, děkuju...tady došlo dle správce k odchytu koček do sklopců a odvezení do útulku....raději se na stráň nedívám, ničí mne to:-(
Asi bych taky občas potřebovala takovouhle mezinárodní inspiraci a občasný výtet za hranice všedních dnů. - Vyhnálov a domov seniorů mi tolik inspirace neposkytují.
Jeden detail z tvé prózy ale ladí i s mými prožitky. Taky před dveřmi D.S. ted' čekávaji dvě odrostlá kot'ata a čekají,kdo jim co dá. Tip.
a2a2a - moc děkuju, že jsi četl. Ty problematické pasáže upravím...když jsem o nich dnes přemýšlela, ten Babiš mi taky vyčuhuje.
Psaní mne chytlo:-) Děkuju.
Pochválím, že se ti daří ve stručnosti na malou plochu namalovat spoustu obrázků. Navíc i do jednoho uzavřeného prostoru - jídelny - ve kterém rozehráváš řadu na sobě nezávislých situací se společným jmenovatelem. Také se mi líbí snaha celek uzavřít do jakéhosi poetického rámu. Trochu kostrbatě mi vyznívá formulace první věty, asi bych napsal jednodušeji ...S vůní skořice na podrážkách směřují... Také ten proloženě psaný odstaveček mi signalizuje něco výsadního, ústředního v textu, přičemž jde, jak se mi to jeví, jen o jednu z epizod, nemluvě o tom, že je ve stínu Babiše, který v tom souhrnu snad ani neměl být, protože chtě nechtě z těch milých momentek vykukuje při čtenářském vnímání. Závěr hezký, to je právě ten poetický rám textu. Je vidět, že píšeš s chutí, že dobře využíváš postřehů okolo sebe a neschází ti ani vtipné formulace, např. ta s předváděním mobilu, velmi typický moment ze života. Také rytmicky se text dobře střídá, takže i řes větší množství epizod je čtivý, má spád.
Evženie Brambůrková
09. 12. 2017Skvělé postřehy. /T
Kočkodane, takový zájem musí každou Písmačku potěšit....dnes se mi budou zdát hezké sny:-) a díky
já zrovna v těhle větách, kdy se mluví o někom jiným, není nic jájovskýho.. o dědovi, o Monice... já je docela opruz, snažím se i v komentářích ho nepoužívat :)) ,na druhou stranu, proč by člověk neměl být víc zaměřen k sobě žejo, když si pamatuju doby, kdy to bylo tabu a z lidí dělalo ovce být skromnej atd. je mi milejší jája než přetvářka
souhlas s kvíčalou :)
atkij - Jitko, díky ti...úpravy jsou již provedeny....další mne nenapadají:-(
Leraku, no, popisnost je asi má slabina....děkuju za fajn komentář:-)) i s Aureliem:-)
"Aurelius", samozřejmě. Vylezl jsem právě z postele a jsem ještě nerozkecanej!
Hmm. Z názvu něco jako Aulerius a poté odvození z Jáchmova. To je dobré! Na Tvůj "formát" překvapivá popisnost místní krajiny i věcí. Je mi nakonec tak vlastní, to přece víš. K Adventnímu času nakonec jímavost patří. Rty jsou usty pokladnice a máš to parádně odposlouchané. Pěkné čtení s přidanou hodnotou.
Movsare, díky, jáství si pamatuji jako pojem z psychologie, zde jsem použila trochu jako slovní hříčku já-chymovskou...nasloucháním druhých se dozvídáme cosi i sami o sobě, díky.
"já", "jáství" je velký fenomén. za krátkou dobu několika století novověku byl raketově vystřelen do vesmíru jako hvězda, aby byl vzápětí ostřelován a zpochybněn. autorita první osoby ale nikdy nevymizí, je to jistý záchytný bod v řeči a myělení. za zamyšlení t
Oldjerry, díky...no, vezmi příklad ze Sparťana - za dva roky devadesát, a jak se činí:-))) Díky za poklonu, potěšila.
Odskočil jsem si od plotny k noťasu (dneska u nás vařím já) a báječně si početl. Tak zdravím do Jáchymova Petr.
gabi tá istá
09. 12. 2017smejem sa na komentári starého Jerryho, takže jedna hviezdička aj jemu **
Gora se prostě umí dívat... hrábne do koše s brambory a vytáhne broskev. Kdybych neměl prima ženu - chtěl bych ji. (Jenže na mne je to moc mladý... (:-D..)**
O čem se lidé baví je kapitola sama pro sebe a vždy byla...vzpomínám, jak jsem na školení o polední pause utíkala na stráň a raději vnímala vůni hlíny rozehřáté sluncem...A tobě, Iri, jako vždy tip... Umíš !!!
Zase skvělé! *** A měla jsi štěstí, apoň nenadávali na poměry, to by bylo ještě horší... ;-)