Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČ. Krumlov v červnu
Autor
Gora
Tři hodiny odpoledne, všední den. Z parkoviště v Jelení zahradě se do města hrnou nekonečné "průvody" lidí, bažící poznat proslulý Český Krumlov.
V loubí Budějovické brány postávají muž a žena, pohledem loví mezi lidmi. On je bělovlasý pán v mysliveckém, ona, asi dcera, má oči barvy zralých borůvek. Každý obhlíží jinou stranu mostu. Asi tak docela nesplývám s japonskými návštěvníky, protože oslovili právě mne:
„Dobrý den, jste místní?“ Přikyvuju a ptám se, co potřebují. Na vysvětlování místopisných určení jsem nikdy nebyla ta pravá!
Přistoupí blíž.
„Vy to určitě budete vědět, kde tady prodávají ….,“ zamumlal nezřetelně nějaké slovo, pravděpodobně něco jako rýgl, ale ve stylu Otíka z Vesničky, když si v kanceláři ředitele poručí „rohlik,“ aniž by mu kdokoliv rozuměl. Oba s důvěrou zavěsili oči na mé rty, aby jim v turistickém hemžení neuniklo ani slovo.
„Co že to sháníte? Nerozumím,“ ptám se, jako by skutečně hovořili japonsky.
„Přece k-ý-b-l,“ odtuší ten dobrý muž. „Kdysi tady poblíž bývalo Železářství a domácí potřeby, a vyhlášené!“
Ano, kdysi…když v Krumlově ještě bylo zvykem nejen pro přespolní projít městem a nakoupit, co doma chybělo - od potravin po domácí potřeby a oblečení.
Řezník v prodejně pod zámkem míval skvělé játrové knedlíčky, o pár metrů dál byl bufet s výbornou dršťkovou polévkou a na pláccích úzkých ulic kluci proháněli mičudu. Na lavičkách seděli skuteční obyvatelé města, a ne placený kompars. Z opravdových peřin v oknech se větrala láska. Sklep byl sklep s uhlím a ne vinárna.
Slovo skanzen se v souvislosti s Vnitřním městem často skloňuje, a právem.
„Podél výpadovky na Budějovice, pěšky asi kilometr do vleklého kopce, dojdete k pěti supermarketům, některý z nich určitě prodává i kýble,“ snažím se poradit. Krčí rameny, kroutí hlavou a odcházejí. Mají zpoždění, bratru tak třicet let!
…………………..
Chvíle v kavárně s příjemným chládkem uvnitř i rozpáleným dvorečkem. S kulisou francouzských šansonů z reproduktorů chutná italské cappuccino výtečně. U vedlejšího stolku sedí distingovaní anglicky mluvící muži ve světlých košilích na pozdním obědě či brzké večeři. Stůl plný sendvičů s kuřetem a „domácích“ovocných limonád.
Krumlovské důchodkyně obsadily jiný stůl, mladinká servírka je oslovuje „děvčata moje“. Pijí kohoutkovou vodu rozlévanou z velikého džbánu, je zdarma. Hovor ovládly nejnovější choroby starých dam.
Prostor před pultem zaplnila čtveřice ruských matrón. Pročítají menu na tabulkách a dohadují se, zda zůstat uvnitř /ale to by nesměly kouřit/ nebo na rozpáleném dvorku. Obkroužily éterickou brigádnici a vedou ji na předzahrádku, aby jeden stolek přesunula do stínu. Z děvčete už lije, a to hostina ztepilých amazonek s vertikálními průstřihy halenek na tučných pažích teprve začíná. Tác ve slabých rukou brigádnice se prohýbá pod limetkovými dorty a kávou nastavenou čepicemi šlehačky.
Přísun leckdy nedobrovolných hostů bez ohledu na státní příslušnost má „na svědomí“ místnůstka v chodbičce kavárny. Servírka má co dělat, aby ohlídala její používání pouze konzumenty podniku, ne náhodnými kolemjdoucími. Potřebuješ si ulevit? Tak si objednej, to je kouzelné zaklínadlo ke kýženým dveřím toalety.
Nezávidím jí tu úlohu hlídacího psa… a peprné odpovědi těch, kteří nepřistoupili na „něco za něco“ a odcházejí dál hledat…
Proč mám opět pocit, že by se pro lidi dalo občas udělat i něco víc, než se dělá?
55 názorů
Iren, je to bezva, ale spíš do Krumlovského občasníku, nebo teď do předvolebního období na nějaký mítink. Jako úvaha s velmi silným literárním akcentem je to ovšem vý-bor-del-né!! *
Přemku, děkuju, ve Větřní jsme bydleli 5 let, než jsme koupili domek v Č.K. - no, domek, ruinu:-(
Dřív to tu nebylo pro turisty tak exponované, dnes se jim podřídilo vlastně celé město...
Ještě jednou, barvitý obrázek dneška. Zapomněl jsem tipnout, tak to napravuji.
Mezi Boleticemi, Krumlovem a Větřným jsem se pohyboval v roce 1953. Přál bych dnešní byznys galerce pohled na tehdejší Krumlov. Co jsme tam zažívali. Máš prima postřehy a talent reportérky. Gratuluji. /T
V Českém Krumlově asi dřív býval idylický život, dnes je to byznys. Hezká miniaturka.
Před pár dny jsem v Makedonii navštívila starobylou vesnici Vevčani, která aby se z ní nestal skanzen, chtěla v referendu vyhlásit vlastní republiku a dokonce si vyrobila pasy a vytiskla peníze. Samostatnou republikou se samozřejmě nestala, ale je to ukázka toho, jak si místní toho, co mají, dokážou vážit.
Karpaťánku moj drahý:-), to vieš, než sa rozhojdáš:-)), a vďaka.
Vážně - sama jsem velmi překvapena, kolik příspěvků a komentářů se skoro vždy nahromadí u mých dílek, a nesmírně si toho považuju.
Karpatský knihomoľ
14. 06. 2018Smutnokrásne čítanie. Bavilo, ako zvyčajne. Kriste, koľko komentov, to už je toľko hodín kým som aj tie dočítal?
Irčo, díky,na chvíli jsem si čuchla atmosféry Krumlova....tak nějak přirozeně a okamžitě jsem se přesunula z Jeseníků.... (a to je to, co bych uvítala jako příští převratný vynález ... aby to šlo se vším všudy a doopravdy...). A Krumlov, který jsem viděla snad naposled 1997, na mě vždy působil... budu tam muset někdy zase nakouknout...
Lakrove, někdy i s dobrým úmyslem...a výsledek víc než rozpačitý, třeba na krumlovském "Unesco" zanícení...
Pokazili jsme si svět sami nebo jsme si jen v nadšeném zápalu nevšimli, jak plíživě mizí to, co z něj dělalo náš svět?
Má to zvláštní atmosféru "zapomenutých časů, za nichž byl svět ještě v pořádku". Ta atmosféra startuje větou ...seděli skuteční obyvatelé města, a ne placený kompars... a udrží se až do konce. Snad jen poslední "řečnická" věta mi přijde příliš "poučná". Tip.
Když jsem před pár lety procházela Krumlovem, bylo to jako návrat v čase - do doby tebou popisované, snad i těch třiceti let zpátky. Skanzen je výstižné slovo. Díky, žes mě znovu provedla tou malebností obohacenou o střípky aktuálního dění.
Pěkně a výstižně napsané, také jsem sledovala reportáž o živém skanzenu v Českém Krumlově :-))) TIP
Když skanzen, tak byste tam měli mít pravé nefalšované suché wc i se srdíčkem:).
Pořád tam žijou lidé, ale jiní, bohužel. A to je všude. Hezké postřehy.
Jeff Logos
10. 06. 2018Omlouvám se, ale asi každý z nás má jiné chápání slova líbivý. Pro mně to rozhodně není slovo související s červenou knihovnou, ale dobrá tedy. Budu si dávat pozor. J.F.
To mne těší, hlavě mi prosím už nepiš, že je to líbivé:-( to je něco jako červená knihovna...díky
Jeff Logos
10. 06. 2018Je mi ctí, číst tvoji tvorbu, povznáší mě.
Jeff Logos
10. 06. 2018Líbivá momentka a zhuštěná pravda. Dík.
gabi tá istá
10. 06. 2018...*
blacksabbath
10. 06. 2018kýbl..spojuje obé.....třeba si ten turista nechtěl objednat v oné.....:-)))..pěkné postřehy....***
Jitko, nejdřív jsem chtěla dát jen první část, pak mi připadala moc krátká...dík, asi bych to měla přehodit...ale je to jen mini...
Krumlov zbožňuju, ale jako ten turista, co se kochá skanzenem a splavným pohledem od Vltavy...
mají zpoždění už třicet let...je trochu silnější pointa, než ta, kterou končíš.
Máš to pěkně vymalované.
Petře, také něco příhoď...
Jsem ráda, že souhlasíš s tím, jak to zde je v současné době, dřív ještě bylo město celkem vlídné i pro Krumlovany, teď už jen samá pizza, trdelník a banka nebo hospoda - je jich prý přes tři sta!
Dík moc.
To jsou ty tvoje (nejen krumlovské) postřehy, které tak rád čítám. Moc se mi líbí.
...aby jim v turistické hemžení neuniklo ani slovo. (dopiš "m")
Ahoj, při čtení Tvojí miniatury jsem si vybavil časy pár let po revoluci, kdy jsem pracoval v jedné firmě která renovovala střechy starých kostelů a zámků. Z mého pohledu skvělé časy, kapitalismus se tehdy jěště nezakousl s takovou vervou do našich ulic, se svou globalizací, volným pohybem turistů. Projeli jsme valnou většinu zámků v ČR a historických center měst a třeba v Krumlově jsme bydleli v Klášteře. Stačilo ujít pár metrů k Latránu a koupit si mléko, pečivo u pekaře,noviny, pozdravit průvodce na hradě, kastelána. Byla jsi "tak nějak doma." Tvé postřehy /a o to hůř neboť tam bydlíš/ jsou bohužel podobné těm mím z loňska. Holt každá doba má své, jenže Krumlov je fakt skanzen, panoptikum uštvaných turistů zběsile uhánějících z parkovišť za parkem do centra, na hrad atd. Možná mě vytrhneš z mojí neskutečný lenosti a pár miniatur z loňského Krumlova ještě přihodím. Hezkou neděli.
Di, děkuju, že jsi nahlédla...na jedné straně města pět velkých obchodů, na druhé/kde m.j.bydlíme my/ - ani jeden, pouze klasika Jednoty...
Časy se mění. Ty plantáže supermarketů, obklopující každé město, zemi opravdu nekrášlí! ****
Latentní klozetový problém v Zvonokosech na CZ způsob? Tvář města s komerční turistickou šminkou. Pěkně popsané místní "domorodkyní."
Povšiml jsem si, Tvé drobné změny stylu psaní prózy v "poetických" obratech. Vsuvek např. Peřin v oknech, borůvkových očí ap. Je mi to vlastní a líbí se mi to. Vlastně malebné přívlastky k tak hezkému městu i právem patří.
Aleši, jsou tu již dva týdny, rodiny s dětmi, vlastně herci... - je to sociální experiment, dnes o tom hovořili na ČT ve zprávách, a já měla dopsáno, tak jsem dala aktualitku:-), dík
aleš-novák
09. 06. 2018Dobré postřehy...
Nedávno jsem zachytil informací, že jakási umělkyně v Krumlově najímá na inzerát brigádníky, aby tam žili jako "domorodci"... :o)
Evži, je to tak, stejně jako Krumlov, vše má dvě strany - penziony a obchodníci si mnou ruce, ale rohlík nekoupíš, a s toaletami to samé...díky
Evženie Brambůrková
09. 06. 2018Pěkné postřehy. Ale je jedna věc, když ty potřebuješ, vidíš to jinak a druhý zadarmo poklízí po těch, kdo se neumí trefit. Ten to vidí zase jinak. Znám to za ta léta dobře. :-) /T