Žlutej pes

Možná i měl, ale ze své vzdálenosti "pozorovatelky" jsem je nezaregistrovala. Děkuju ti.

Škoda, že neměl jméno.

Moc šikovný pes a ochotný pán.

Vigan, nevadí, snad příště.

Za mě určitě lepší :-) Jasně, beru, že děda byl skvělý vypravěč, jinak bych mu "nevěřila" těch vět dvě třetiny :-)

Tak jsem  - snad přijatelně - upravila. 

Nesmíme zapomínat, že starý Klásek býval ochotníkem a dokázal se vzletně, i když lidově vyjadřovat - to z něho dělalo skvělého vypravěče:-)

Díky, Janino, ty věty, které jsi vypíchla, poupravím!

U takových příběhů ze života, které by čtenář mohl celkem běžně prožít nebo znát z doslechu, je obzvlášť důležitý způsob vyprávění – pokud by byl taky běžný, může (aspoň u mě) nastoupit nuda. Tady se mi právě líbí to ne úplně tradiční pojetí vypravěče, tedy to, že vypráví „postava jiným postavám“ – příběh uvnitř příběhu. Jen bych se snažila v přímé řeči vyhnout příliš rozvětvené květnaté mluvě: „hladíval žilnatou rukou krátkou srst barvy zralý pšenice“ je sice krásná věta, ale zní mi literárně, nevěřím, že vyšla z pusy dědovi na lavičce. Taky jsem se trochu zasekla v úvodu na dvou velmi rozvitých větných členech – na místě, kde Klásek odemykal „každý den kromě neděle přesně v pět ráno mříž trafiky tak malé, že…“, jsem se už akutně potřebovala čtenářsky „nadechnout“. Zato chci pochválit skvělý popis děje v odstavci začínajícím „Přes měsíc v úplňku“, to je výborný styl, kratší věty, některé až heslovité, ale výstižné. Samotný příběh je sice smutný, ale ostří pointy otupí to ženské štěbetání, takže vlastně žádný přehnaný doják, i to je mi sympatické. Musím říct, že Žlutej pes se mi četl dobře a že na něj pravděpodobně hned nezapomenu, a tak to má asi být. Přidávám tip.

Chtěla bych se nominovat do soutěže, avi:-)

To já jsem ráda:-), díky ti a dobrou klidnou noc.

Dášo, díky, chtěla jsem zkusit trochu jinak než obvykle. Dík za názor.

hezký příběh, dojemný. Trochu mi tam chybělo vtáhnutí do děje. Možná to chtělo trochu slang a víc vybarvit prostředí detaily. Aby si člověk připadal, že tam je. Tip

Díky, Lakrove, jsem ráda, že se líbilo...

Ani nevím čím, ale líbí se mi to. Snad tím postupným dávkováním informací,  protože přesto, že se vlastně jedná o "užvaněnou miniaturu", nepůsobí to tak,  a dobře se to čte.  Tip.

 P.S. Po odhlédnutí k názvu a jménu autora už vím, proč se to dobře čte :-)  

Okamžiku:-)- přeháníš, ale dobře se to čte, dík!!

No jo, Irenko.

Janičko, za tvůj zájem jsem moc ráda:-)

Luboši, pan Klásek je takový renesanční člověk, díky moc.

kvaji, asi si zůstaneme každý na svém, rozhodně díky, že jsi pozorný čtenář!

Krásně vyprávěný smutný příběh... TIP

To s tím strkáním čumáky jsem přece nerozporoval. Psal jsem o tom, že nelze přisuzovat zvířatům lidské pocity, jelikož zvířecí prožívání se od lidského značně liší. Konkrétně pes je tvorem, který žije ve smečce, kde vládne jednoznačná hierarchie, a tomu odpovídá jeho prožívání. Ostatně i ta často zmiňovaná psí věrnost vychází z chování ve smečce a zcela určitě není totožná s věrností lidskou. Lidská věrnost je totiž uvědomělou volbou, kterou ovlivnuje morálka, výchova atd., psí věrnost je však záležitostí pudovou.

Tady jde však o něco jiného. Pokud píšeš ve třetí osobě, jsi coby vypravěč pán bůh a vidíš do hlav a znáš všechny myšlenky a pocity svých postav včetně zvířecích. Pak se jedná jen o to, jak moc je to pro čtenáře věrohodné. Ona věrohodnost byl případ tvého příběhu s autistou. Pro mě to příliš věrohodné nebylo. V případě trafikanta Kláska šlo ale o jeho vyprávění v přímé řeči, takže pocity psa nemohl znát. Na druhé straně to mohl takto říct a ty ženo to mohly bez problémů přijmout. Jenže Klásek snad ale nebyl přímo přítomen tomu, když jeho souseda ranila mrtvička. Nebo ano?

Měla jsem za život hodně psů a nejen podle toho, jak se chovali - fyzicky - se daly celkem snadno odhadnout jejich myšlenky:-).Existuje něco jako řeč těla, a ta je pro soužití zvířete s člověkem dost důležitá.

To by, kvaji, nemohl nikdo o nikom psát, ani povídat, vlastně cokoliv z hlavy toho druhého, jednou jsi mi psal to samé o jednání autisty - Můj nedělní příběh, tuším...ale to jen tak na okraj.

V každém případě - jednou jsem upadla na zahradě a nemohla vstát, a obě rotwajlerky i borderkolie do mne čumáky strkaly a chtěly, abych vstala. Konkrétně tohle z příběhu je moje vlastní zkušenost.

Klíčové slovo je asi. Člověk neví, co cítí zvířata, pouze se to domnívá a přisuzuje jim lidské vlastnosti a emoce. 

Evži, já taky. Je to kromě konce skutečný příběh, pána jsem nedávno viděla, o holi se belhá se psem, ale usmívá se...

Mne to vždycky tak dojme. Jsem prostě psí člověk. :-) /T

kvaji, děkuju, ano, to první pozměním, ale na úzkosti trvám ... pan Klásek znal historii psa a jeho původního pána, a každý pes by asi cítil úzkost, když jeho pán spadne a chrčí:-(

Díky, Čudlí:-)

Jak se už vyjádřili ostatní, napsalas to s laskavostí. Mám jen dvě drobné připomínky. Klásek vypráví, že se v bílém domku odehrál jedné noci ten příběh. Ten příběh oné noci však jen začal. A druhá připomínka: pan Klásek nemohl vědět, jestli pes cítil úzkost.

Líbí /*

Květoni, děkuju, mám radost, že se líbilo:-)

Děkuju, Karle, to slovo jsem vyměnila...

Alegno, děkuju ti:-)

Líbí se mi to. Zvláště ty vypravěčské prostředky navozující atmosféru, jako - přes měsíc v úplňku se pomalu sunul mrak - a tak podobně.

Citlivě zpracovaná povídka. Jo, když si lidi vyprávějí, tak to je ještě fajn.

Jediné o co jsem škobrtnul je slůvko chcípnul, myslím, že narušuje takovou tu úctu k psovi samotnému i strukturu poklidného vyprávění. Asi by bylo lepší pošel nebo tak nějak:). Možná je tam ale záměr, nevím.

Jinak mi vyprávění zpříjemnilo dnešní oběd. T.

přidávám se k chvále, umíš hezky o lidech i o zvířatech vyprávět

Coutinho, uvažovala jsem o tom již předtím, a začala momentem, kdy pes leží pod stolem a pozoruje...ale přišlo mi to nějak nešikovné, psát jen o nich dvoou, příp. o synovi, protože je to hodně smutné. Emočně bych to nezvládla...Klásek a spol. to měli odlehčit, ale jestli se tak stalo, sama neposoudím..,. jen, že mne bavilo to napsat. Díky!

Old., díky a ozvi se:-)

Renato, děkuju za vše:-), trpělivá čtenářko .

Jardo, moc díky za milá slova!

Hanko, můj dík letí tam k braťiam:-)

Di, děkuju moc!

Krásný příběh, ale jak už jsem ti psal, vzít si jen ten motiv narkomana a psa, bez toho, že to vypráví pan Klásek, a jen z toho udělat povídku, bylo by to ještě o fous lepší :-) ale to je můj názor... jinak napsané jako vždy na jedničku.

Jsi proklatě dobrá vypravěčka. Je to v podstatě prkotiny a ty z toho uděláš román na půl stránky... (:-D ?  líbí se mi to, ještě ti dnes napíšu.

I já jako majitelka psíka jsem zamáčkla slzu. Na psech je nejkrásnější, že nikdy nelžou a stojí při pánovi. :-) Moc hezky napsané.

Dojemný příběh. Laskavě vypovězený, jak jsme u tebe, Ireno, zvyklí.

 vieš tak krásne prerozprávať príbehy "obyčajných" ľudí a zvierat, zase mám slzy v očiach...

*****