Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa tržišti
Autor
Gora
Léto 1963, Rumunsko, Konstance. Náš zájezd dostal u tržnice historického přístavního města na hodinu rozchod.
Ošatky přetékají ovocem, o němž si my z Československa musíme doma nechat jen zdát.
Kupujeme si s manželem voňavý hrozen vína, jen tak do ruky. Nemáme ani za co utratit vyměněné peníze. Bloumáme mezi krámky. Jsme bezdětní, a tak si za těch pár leí nejspíš koupím něco na sebe.
U téhož krámku s námi obhlížejí plátěné šaty a zboží z pravé ovčí vlny tři ženy. Zaslechnu, že se baví německy.
Hubená paní s vějířky vrásek a vrkočem šedivých vlasů má s sebou vnučky. Právě ony dychtivě vytahují parádu z ramínek na světlo:
„Tohle je pěkné, koukni, babi.“
„Nech být! Ta drahota... a stejně to vypadá jako… no jako odstřelené!“
„Odstřelené?“ podívají se překvapeně jedna na druhou.
Jejich babička napíná látku proti slunci. Děvčata a my s mužem vyslechneme krátké vyprávění.
„Takové hadry ze slabých nitek měli Rusové pro nás, Němce. Kolik jich po válce odvlekli tady z Banátu k budování Sibiře! Od největší dřiny mě tam v gulagu zachránilo, že mám školy, protože číst ani psát – to dozorci neuměli. Pch! Někdo pro ně přece musel počítat ty, kteří byli na odstřel. Zapisovat jména do tlusté knihy. Nikdy jsem vám o tom nechtěla vyprávět, ale měly byste vědět…
Děvčata moje, vrátíme ty šaty – šunt, je to šunt.“
Nezapomenu na hrdé gesto, kterým stará Němka hodila oblečení zpět na pult, na nesmiřitelnou tvrdost v jejím hlase. To slovo „odstřelené“ i pro mne mělo najednou jiný význam.
Dívenky objaly babičku v pase, každá z jedné strany, a odcházely. Na kraji tržiště jsme je dostihli. Ještě jsme si chvilku povídali. Jako Němky neměly ani tolik let po válce v chudobném Rumunsku snadný život. Těch pár leí kapesného jsem na rozloučenou vmáčkla děvčatům do ruky. Jim přineslo jistě víc užitku.
51 názorů
Ahoj, Tondo, díky za delší zastavení se...
Jak jsem to vyprávění starší paní chápala já, byla žena původně z Banátu... asi po návratu z koncentráku zůstala v Konstanci, tolik jsem se zas nevyptávala. Pro mne byl zajímavý kontrast letního dne turisty a těžkého života, ke kterému se "nachomýtne", a zároveň moment, který "ženě s vrkočem" připomenul ty roky strávené v Rusku... hned po válce, tak nevím, jak to bylo tehdy s gramotností Rusů nebo přímo dozorců... slovem "odstřelené" jsem zachovala autenticitu vyprávění. Díky za komentář, jsem ráda, že jsi napsal. I tobě hezké Velikonoce!
Crossfitter
10. 04. 2020Ahoj,
více než "odstřelené" by se mi líbilo "na odstřel" - dávalo by mi to lepší smysl, řekl bych, že je to teoreticky ztracené v překladu - osobně by mě zajímalo to konkrétní slovo, která Němka řekla.
Trochu zvláštní se mi zdá vysvětlení Němky, že jí zachránilo, že má "školy". Gramotnost byla v SSSR v té době 89,7 % - navíc si myslím, že číst a psát uměli i ostatní zajatci.
Velmi nedůvěryhodné je tvrzení "tady z Banátu"- neboť Constance leží úplně někde jinde než je Banát. Z Orsovy, která tvoří pomyslnou hranici Banátu je to do Constance přes 600 km - pro představu z Prahy je to k moři do Štětína necelých 500 km :)
Je jasné, že život nejsou jen data, protože to, co člověk zažije má ostřejší obrysy a historie mnohdy na některé "nepodstatné" aspekty zapomíná.
Zajímalo by mě, jestli je to jen čistý přepis vyprávěného (jaká je pak autorská hodnota textu?) - nebo zda bylo něco přidáno, ubráno (jaká je pak jeho autentičnost?)
Čtenářům se ale text líbí, to je důležité, a to ať už je to smyšlený příběh, převyprávěný smyšlený příběh nebo převyprávěná realita. Pro mě je bohužel obsahově nedůvěryhodný, a proto se mě blíže nedotýká, ačkoliv vzpomínka na všechny oběti válek, je i pro mě k zelenému čtvrtku velmi podstatná.
Měj hezký den, T. :)
Ano, tomu rozumím. Ten "vhled" by to umocnil, ale chápu, že je težké něco takového napsat.
Dalo se to napsat více způsoby, ale na "vhled" té staré Němky jsem si netroufla, takže zbyla "vypravěčka" :-)
Nejdřív jsem to "zpracovala" do básně, později přepsala na mini... líbí se mi ten výjev.
To jsem pochopil. Ptal jsem se proto, že mi v příběhu jako by něco schází.
kvaji, daly jsem se do hovoru o křivdách /po válce/ na Sudetských Němcích a paní mi vyprávěla příhodu, kterou jsem si zapsala... díky :-)
Je to působivá miniatura. Ty ani o tom nevíš víc, že? Jen co ti vyprávěla tvá známá.
Hani, to mne těší, že i dnes sis našla... děkuju... a hezké Velikonoce tam k vám.
Tvoje čriepky zozbierané z reálneho života sú vždy veľmi silnou výpoveďou, rada ich čítam
***********
Karpatský knihomoľ
09. 04. 2020Rumunsko sa zdá byť dobrým zdrojom zaujímavých príbehov.
Evženie Brambůrková
09. 04. 2020Lidské osudy jsou pozoruhodné.
Já jsem prý v roce 1963 (ve svých pěti letech) řekl svoje první slovo. A k velkému překvapení maminky to bylo „písmák“. Nejspíš jsem tenkrát myslel toho s malým p.
Jako kritik amatér tě za dílko v komentáři „neodstřelím“. (mrk)
blacksabbath
09. 04. 2020začetla jsem se....podobné nesmiřitelné zaznívalo ze vzpomínek mých rodičů.....moc hezky jsi napsala a zakončila....*/****
Člověk by neřekl, kde všude se ještě může setkat s pozůstatky poslední světové války v lidské mysli. Stručně a jasně podané.
Pěkná vzpomínka. Byl jsem jako dítě v Rumunsku u Černého moře s rodiči začátkem osmdesátých let, ale to se už začínala projevovat Ceausescova diktatura a izolace země , takže v obchodech byl na hácích jen špek, v regálech oplatky pro psy a rumunský koňak. Později jsem byl na čundru v rumunských horách i v Banátu v českých vesničkách. Kouzelné místo, kde se zastavil čas!
Skromné odposlechnuto, ale mimořádně silný zážitek, citlivě podaný, s krásným zakončením. /T
Andělko, díky, možná že obyčejný. Zároveň neobyčejně statečný člověk. Ode mne tam k diskusi o lidech kolem nás snake_01 už jeden příspěvek má.
Ruža z Moravy
09. 04. 2020Zajímavé vyprávění, lidé se setkávají...
Války a tábory z lidí dělají nesmiřitelné tvrdé jedince. Dobře jsi ten moment vystihla.
Ireno, moc hezký a silný příběh. Krásně jsi to přiblížila. T.
P.S. Taky mě zpočátku zarazil ten rok 1963...
Květoni, děkuju :-)
To jsem vyslechla loni v lázních, v r.1963 jsem byla nemluvně:-)
Květoň Zahájský
09. 04. 2020Cestovatelské náměty se začínají množit. Inu - doba roušková.