Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHodina mezi piškotem a kávou
Autor
Movsar
Hodina mezi piškotem a kávou
Billa už jede na poloviční příkon, žárovky pohasínají, zanedlouho zadním vchodem vynesou změklá rajčata, šunku potřou octem, podlahu savem a půjdou domů. Teď, v neděli po osmé, ale ještě musí držet službu. Už je to ale šlehačka, říká chlap nad bednou jablek Jonathan. Kdo má trochu štěstí, na chvíli zmizí za gumový závěs a dopustí se flirtu mezi paletami piškotů. A ona nechá vyklouznout ňadro z červenožluté uniformy a ono zavoní sladkostí a hříchem, jako kdysi dávno piškot namočený v černé kavě.
Šošmelínka a sirotek
Byl bych si jich nevšiml, tak byly malinké. A obě jako obrázek. Maminka šošmelínka s holčičkou. Vzala ji v poledne do bageterního bufetu, aby nemusela ani předstírat, že vaří, a k mastným brambůrkám jí dopřála cukrovou vodičku s brčkem. Sama hleděla k telefonu, brčko v puse lancome-absolu-růž, a holčičky si všímala jen tehdy, když jí z pusinky, zatím non lancome, vypadlo brčko.
Ve společnosti došlo k tragickému posunu: zatímco na přelomu tisíciletí prudce přibylo rozpadlých rodin, a tím dětí vyrůstajících jen s jedním z rodičů, přichází doba, kdy děti nemají už ani jednoho rodiče, poněvadž zůstaly napospas maminkám šošmelínkám hypnotizovaným fejsbukem, vocapem, instagramem, éšopem...
Cesta z Vltavské
Na Vltavské čeká na tramvajku holka v bundě po kolena. Má tašku Chanel a voní silným lékořicovým parfémem. Mluví do ajfonu, tiše: ptá se na Vikouše; psal jí na instagram zprávu. Její výraz a gesta budí dojem, že hovoří nejméně s Putinem o nukleárním konci světa; a ten musí zažehnat, aby stihla užít svou Chanel nadílku.
A do jedničky přistoupily i dvě holky v plánu dojet na Anděl a pod zasněženým stromem pít tam horké víno s pomerančem, aspoň do osmi. A jedna v roušce připomíná brněnského skladatele a všeuměla Martina Dohnala: stejné vlnité vlasy, stejné čelo v tísni, stejně bystré oči. Druhá jí mezi řečí vyřizuje pozdrav od Jany a ona opáčí: "Ó, jejky." To by Martin Dohnal nikdy neřekl. Nikdy.
20 názorů
Tentokrát, zdá se, zůstávají textíky v rovině dobře řemeslně zpracovaných rozvedených postřehů.
Děkuju vám všem, milí přátelé. Cením, že stále chodíte ke mně na návštěvu, i když jsem tu tak málo komunikativní. O to víc díky!
taková tvoje klasika. akorát mi připadne, že jsem něco podobně stejného od tebe četla už několikrát.
Jak romantická může být směna v Bille. Své ví určitě i to vyklouzlé ňadro.
Thea v tramvaji
02. 01. 2021Krásné postřehy! Ó, jejky! :))))
A pamatuješ Martina v alternaci s Břeťou Rychlíkem v Lidské tragikomedii dle Klímy Ladislava?
ale taková dobře rostlá Romka ve Zdravé výživě, no to bych už asi fakt byl v Ráji. Jenže to, Bohuser, takhle nefunguje.
hele, když předhodím googlu "šošmelínka", vyplivne mi jen odkaz na tvé dílo. Tím pádem seš první na světě.
blacksabbath
21. 12. 2020jojo.....bábinka by mi dala...Brčko na vodu ze studny????......*/****
líbilo * Stejně si myslím, kdyby naše babičky měly všechny ty vědecké vymoženosti, tak by se chovaly jako ta maminka. Jo, a dědové taky
Zaujal mě název, ale je to celé prima, hlavně to druhé je hodně pravdivé.