BYLO - NEBYLO (2.) . . .

Hezká vzpomínka......tvrdý slamník....tvrdé spaní.....děkuji a užij si  pěknou neděli

Milá vzpomínka, máš dar přenést se do dětství tak opravdově, že to člověk prožívá s tebou. Důkazem jsou komentáře, které tvoji čerstvou slámu ve slamníku poutavě doplňují. Já jsem žádnou babičku ani dědečka živé nezažil. Jen několik fotografií. Sám jsem slamník cpal první rok na vojně v roce 1950. v Liberci. Musel být tvrdý, přesně obdélníkový, hranatý. Rok vydržel. Já taky.

Zdravím Karle......jjjj...já jsem taková malá kouzelnice :-))))))...děkuji pěkně za návštěvu a přeji pohodový víkend

Tak to určitě dobře. Vykouzila jsi hezký obraz ze staré dobré vesnice, když ještě byla vesnicí.

Hezký den přeji.....zavonělo jo?...:-))))....tak to jsem ráda......:-)))))

Zavonělo mi to až sem. Díky. Tip a pá a.

Dagmaram...jsem ráda, že se ti to líbí.........přeji dobrou noc a sny, které potěší

black tohle je paráda, takhle nakouknout do minulosti očima dítěte. Díky :-)

StvN...........děkuji pěkně za komentář.......užij si klidný večer

dievča to jsem moc ráda.....děkuji pěkně a přeji hezký večer

Ty obrazy nad postelí jsem měl nejraději. Hezky zpracovaná připomínka.  

vyrojili sa spomienky na všeličo podobné v mojom detstve a pohladilo po duši

I jen povídej.....jeden se něco dozví odjinud.........já své vzpomínky zaznemenávám pro svá vnoučasta (viz Cesta časem)....protože moje vnoučata mají smůlu. K babičce jezdí do paneláku...:-(

My jsme měli hlavně olejomalby, nejen od onoho místního malíře, ale také scenerie hor a horských chalup ze Švýcarska a z Rakouska, kde mí prarodiče dlouho žili. Moje babička ty obrazy vzorně opatrovala, protože jí připomínaly dětství v Alpách, kde vyrůstala. Jako dítě mluvila samozřejmě jen německy a česky se začala učit až v osmi letech. Německy mluvila nejen spisovně, ale ovládala též nářečí, kterému ani můj otec, tak trochu jazykový génius, nerozuměl. Pakud se prababička a prarodiče, chtěli bavit o něčem, co jsme my děti neměly slyšet, neměli jsme šanci jim rozumět.A oni se tak bavili dost často.

Tvé vzpomínání se přeneslo na mě, až tak, že jsem se toho najednou lekla. Už mlčím. Už mlčím...

El......a že to naše dětství bylo krásné!!!!!....Rady babičky si pamatuju dodnes.

Ty naše obrazy byly jen...dnes by se řeklo plakáty pod sklem. Ale byly krásně barevné. Pamatuji se,  na krásně modrou loktušku na hlavě Panenky Marie......ta se mi tááák moc líbila.

Děkuji pěkně za krásný komentář.......přeji parádní odpoledne

Já jsem jako dítko školou povinné jezdívala za dědčkem a babičkou do Vyhnálova, na statek, kde teď bydlím, jen o víkendech a o prázdninách. Vypadalo to tam velmi podobně jako u tvých prarodičů, blackie. Jen vodu jsme netahali ze studny, nýbrž se na mosazný kohoutek ve sklepě našroubovala hadice a natáhla se do prádelny na dvoře. Obrazů jsme ale měli plné stavení a ty, co se už nevešly na zdi, byly na půdě. Obrazy jsme měli různé, ale za první republiky pro mou prababičku - podnikatelku, maloval hlavně jeden místní malíř. Rodinné portréty, scenerie z našeho statku atp. Většinu těch obrazů má dnes doma sestra. Já mám tochu jiný vkus.   Naše dětství tedy vypadalo skoro stejně. Možná až na ty obrazy. Tip.

Děkuji za návštěvu :-)))))....

Ivi, máš pravdu, nebylo to stříhání nůžkami, ale řezání nožem, tak to šlo mnohem rychleji. Také jsem nikdy neměla od tisku černé ruce. 

I Tobě hezký den :-)))

To nie sú smutné spomienky! Iba veľmi vlažný vťah k latrínam a k vode, ktorú treba nosiť a ...k súdruhom!  Život je príliš krátky na to, aby sme ho brali vážne  a  seriózne.

Abakus...máš smutné vzpomínky......děkuji za sdílení .....

Al, jsi milá...já děkuji.....a měj hezký den

Jani, my jsme si to poskládali a pak velkým nožen po skladech řezali......ale asi používali jinou čerň.....nebo už si nepamatuje, že bych měla ruce černé....

děkuji....užij si príma den

krásné vzpomínky.....díky za ně...***

Tečúca  voda bolo niečo, čo si moja mama vysoko vážila. 14 rokov bola bez tečúcej vody - sedenie v base a jromantické dôsledky, keď po prepustení  z väzenia nemala kde bývať.  

Ivi, toaletní papír nastříhaný z novin si moc dobře pamatuji z dětství - stříhání bývala moje práce :-)))

Jo, jo.

...a místo toaletního papíru...byly nastříhané noviny.....to si pěkně notujeme...:-))))))

A kadibudku děda s babičkou taky měli. Chodilo se do ní přes dvůr v létě v zimě. Jen v noci jsme měli nočníky... :-)

Jjjj. Andělko, přírodní materiál je nejlepší.....kam na něj s nějakým umělým... byť kosmonautským...matrošem.....:-)))))..........Děkuji a přeji parádní den....

Douška pro Evženku......vidíš...alergik z Paříže vůbec nekýchal...:-)))))))))))))

Zažila jsem slamníky před cca deseti lety ještě. Spalo se v týpý. Konec srpna, září, ráno přízemní mrazíky v horách. Dvě Japonky si přivezly nějaké extra, prý kosmonautské, oblečení na spaní v mrazíku v otevřeným týpý s pohledem na nebe. Bylo to šustivé, děsivé, takový jakýsi alobal...:-)).  Za tři noci si rády vyfasovaly pravé slamníky a pravé duchny...A byl tam alergik z Paříže - a vůbec nekýchal...:-))

Jamardi...asi u všech babiček to bylo podobné. A ty slamníky....no už jsem starší model...tak víc pamatuju..:-)))).....Užij si príma den!

Zdravím Jani......správně jsi odpověděla.....spalo se mi výborně. Jestli to bylo tím, jak byly nacpané slamníky nebo únavou po celodenním šrumci...to už dnes nevím. Přeji krásný den!

Takové zážitky nemám. Moje babička dávala peřiny na slunko jen do oken. Dělala to opakovaně. Kadibudku jsem zažila u tety a strýce, když stavěli dům. Ale to bylo o prázdninách, když bylo teplo.

Moc dobře se mně četlo, nacpávání slamníků mě dostalo. Věřím, že se Ti spalo výborně :-)))

Luboši......vroubků máš, že bys po nich z té studny i vyšplhal....chechtající se smajlík......

Ivi leží na slamníku,

lze též říci na štrozoku,

nedaří se záklop víkům,

smutný neklid v každem oku.

Srdíčko má málem puklý,

psychicky je v černém lochu,

když byl dneska velký úklid,

nepomohla ani trochu

babičce a dědovi,

teď ji žere svědomí.

Ač svůj život měla ráda,

na dvorek se tiše vkrádá,

volí konec ostudný,

skáče šipku do studny.

Jaká šťastná shoda náhod,

děda vstal, šel směrem záchod

(mluvíme o kadibudce),

cosi v střevech řádí prudce.

Zahlíd ještě vnučky nohy,

silných slůvek užil stohy,

záhy stojí u okraje,

záchranný plán v starci zraje.

Dlouhé bidlo dovnitř strčí,

vnučky hlava z vody trčí,

ručky dřevo pevně chytí,

Ivi šeptá: Nejsem v řiti...

Děda má dost síly k tahu,

k té přidal i značnou snahu,

sice celkem supí, funí,

však dítě je už mimo studni.

Od té doby dře jak šroubek,

přestala mít u všech vroubek.

Snad ho nebudu mít po dnešku já u tebe. ;-)

děkuji a přeji pohodový večer

Renato....v zimě nám šla pára od pus.....a na kadibudku přes dvůr v mejšlatech naboso....:-)))))

Jardo....přesně tak.....spalo se mi tak,  jak jsem si nacpala

Evženko tenkrát snad nikdo nevěděl, že nějaká alergie existuje...:-))))

Irčo....děkuji i za korekci....

Milane.....slamník-neslamník...u babičky se mi vždycky spalo...jako když mě do vody hodí...

Děkuji všem nakouknuvším za milé kritiky......

Určitě skvěle :o) !!!

Čte se to moc pěkně, závan starých časů:-)

To je tak krásná představa. Jako bych tam byla. Jen bych ten slamníček neocenila. Jako alergik bych se ukýchala a pak udusila. :-)))

To je taková krása! Máš šťastné vzpomínky.

Jak se ti spalo? Tak, jak sis nacpala, doufám, že akorát.

Tak u naší babičky se takhle negruntovalo! Ani slamník nebyl. Škoda.

Zato peřiny na sluníčku byly... 

A co v zimě? Moc hezky jsi nám to vylíčila.

Jjjj...:-))))...nacpala jsem se i dobře slamník ...:-)))))

Hezké.

Určitě jsi se vyspala do růžova.

Neni zac, dobre se mi cte vetsinou rychle... ;) .S.F.

To teda byla rychlost.......:-))))).....děkujíííí....