Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKoňské toužení
Autor
Thea v tramvaji
Fakt! Nekecám :)
Koňské toužení
Vždycky jsem chtěla koně. Nezáleželo na barvě ani velikosti, ale důležité bylo, aby se na něm dalo jezdit. Pokaždé, když se mne doma ptali, co chci na narozeniny nebo od Ježíška, řekla jsem to jediné podstatné, po čem má dětská duše toužila: “koňa!”
Udržovala jsem v sobě naději a živila ji sněním o tom, co všechno s mým koněm budeme podnikat! Sušila jsem mu seno i když ta malá kopečka by na zimu nestačila ani králíkovi. Vyklidila jsem mu kóji ve starém chlévě. Co na tom, že v ni bylo místo tak maximálně na jednu malou hubenou kozu. Nejdůležitější bylo, že jsem se snažila! A chtěla jsem ukázat všem v našem domě, že bych se o svého “koňa” dokázala postarat.
Zdálo se mi plno koňských snů... Jeden byl obvzlášť krásný. Do Kujav přijel Vinnetou! U sámožky seskočil ze svého Ilčiho a podal mi otěže se slovy: “Na! Podrž mi koňa.”
Vinnetou zmizel v obchodě a já stála uprostřed vesnice a držela a držela, dokud jsem se neprobudila.
Byly i jiné situace, kdy už jsem si myslela, že se mi můj sen naprosto jistě za pár okamžiků splní! Děda byl dopoledne ve městě. Když se vrátil, řekl mi, že do obchodu přivezli koně a on že si stoupnul do fronty a čekal. Jenže než na něj přišela řada, koně došli.
“Nééé! Dědoooo! Proč jsi nebyl rychlejší? A to už neměli ani jednoho jediného? Klidně nějakého chudáčka... dědooooo!?!”
A děda řekl, že neměli a že třeba příště bude mít víc štěstí.
Ale žádné příště už nebylo a já vyrostla bez koně. Z mého přání se stal celorodinný vtip, který se použije pokaždé, když se někdo někoho zeptá na preferovaný dárek k narozeninám.
Letos jsem od Ježíška dostala tajemnou věc, kterou jsem si musela v domě sama najít. Ostatní mi říkali pouze “přihořívá” a “samá voda”. Vzpomněla jsem si naprosto živě na pocity z dětství, kdy jsem přesně o tomto okamžiku snila! Chodím po domě a když se blížím ke dveřím chléva, děda říká “přihořívá”.
Ale zpět do současnosti. Dvacátého čtvrtého prosince jsem celá vzrušená obcházela kouty naši bytové jednotky a vylezla i na schodiště! Přesně tak, jak by to udělala malá Theuška. Prožila jsem si své dětské drama! A pak, se to stalo. Poodhrnula jsem závěs, kde to podle rodiny nejvíc hořelo. A tam, v naprostém tichu a klidu stál Vinnetou, který mi s laskavým výrazem ve tváři podával elektrickou kytaru.
Děkuji Ježišku! Však ty to víš, že koňa, narozdíl od páté kytary, bych už doma neměla kam dát :)
26 názorů
Moc pěkný. A happy end! Nemůžu se dočkat, až tě jednou uslyším hrát!!! Tip a.
Evženie Brambůrková
19. 03. 2021Je krásné mít takové přání. A že ti vydrželo dlouho :-)))
Thea v tramvaji
18. 03. 2021Kočkodane největší prd... teda sranda je, že jsem tu elektriku musela reklamovat, tak teď zase hladím Furcha :)
Thea nemá hřebce, klisny,
tak jim na hřbet zřídka vleze,
kytary si ale syslí,
hladí Fendra, Ibaneze...
Když hraješ na kytaru, tak jsi mi o další chlup sympatičtější. (pětiakordový smajlík)
Thea v tramvaji
18. 03. 2021STvN - děkuji za hodnocení :) Přesně o to jsem se snažila. Občas je ta hranice tenká :)
Ja bych chtel "koňa", co umi hrat na elektrickou kytaru. A ze jsem skromnej, tak mi ho ani nemusi privezt Vinnetou... :) Super poctenicko... Dekuji. ;) S.F.
Pobavilo, u nás podobný scénář, touhy...mladší syn kytaru, starší bubny...teď hraje manžel vnučce na kytaru a bubny... mlčí... :)
Já jsem se se živým koněm "tváří v tvář" setkala jen jednou a byla z toho otřesná alergie. Takže ani přivelké přání by to nešlo. Ale dovedu si představit, jak dítě po něčem takovém touží a v podstatě si přeje nemožné. Moc hezky napsáno.
Thea je muzikantka, tak to je parádní kombinace. Pěkně jsi to napsala.
V mnoha směrech jsi svým nadáním a nejen určitě "na koni", i když ne na tom čtyřnohém(a o dvounohém taky není řeč, aby bylo jasno:)
blacksabbath
17. 03. 2021To je krásné napsání!!!!!..............*/*****************************
Tohle je fajn vyprávění. Líbí se mi, že jsi zachytila dětský svět s jistou dávkou dospělácké citlivosti, takže nemám dojem přecitlivělosti, pouze takového příjemného sentimentu. Good.
Thea v tramvaji
17. 03. 2021Děkuji milí čtenáři :) Mne ta kytara opravdu potěšila! I když se to třeba při těch počtech nezdá...
Květoni to se máš!!!
pro Theu bez problémů
udělal kájtru z totemu
tak ho její rytmy chytly,
zrobil i buben z Hatatitly ,-)
pardon, ale nic nebojte, už byla prošlá...ee pošlá
Skvělé vyprávění.
Já jsem koňa taky nikdy nedostal, ale kytar už mám šest. A navíc ještě kontrabas.
Hezké vyprávění, Theo... koňa jsi nedostala, ale třeba jednou:-), nakonec - ani Vinnetou není marný:-)
Můj sen byly kolečkové brusle - a dopadnul stejně:-((
Buď ráda, že máš tyu kytaru. Podívám se, jestli tě najdu na Youtube.com..
Mě koně doprovázejí prakticky celý život, ačkoli jsme nikdy žádného nechtěl. Když dědovi vzali statek, stal se zěmědělským dělníkem na státním statku a jezdil s "koňma". Jednou mě vezl tajemnou cestou přes hory, aby si ukradnul vlastní králíkárnu. Čeští chalupáři zrovna nebyli doma.
Pak jezdil můj bratr a teď (skoro už dvacet let) jezdí manželka. Jak říkám, ke koním nemám žádný vztah a přeju jim, aby je lidi nechali pást a neotravovali je tím, že si na ně budou sedat!
Já Lucie píšu...
17. 03. 2021Theo, konečně nějaká povídka! Hezky se četla, super detaily a pěkně popsané situace. Naprosto živě jsem viděla malou Theušku, její sny a touhy... Pátou kytaru by nechtěl nikdo :)
Thea v tramvaji
17. 03. 2021Díky moc :) Jamardi úplně ti rozumím! Já nakonec na "koňovi" jezdila v pozdní pubertě a měla jsem teda veliký respekt!
To je hezké :)
Po koňovi touží hodně dětí. Já ne, já byla bázlivka. K naší školní jídelně jezdili dva koně pro zbytky od oběda a měla jsem možnost si je prohlížet. A zdáli se mně strašně velcí a napadalo mně, že by mně mohli šlápnout na nohu, protože jsem viděla, jak přešlapují :)
a kně měl uvázaného pod balkónem :-), dostalas mě, díky za vyvolaný úsměv***