PAMATUJI SI...

F.M.R.C., to já děkuji za Tvůj pěkně napsaný koment a přečtení ;)

Krásný večer!

Ze života,neobyčejně obyčejného života.Takových pánů Panáků a dokonce paní Panákových známe každý celou řadu.

Děkuji za tvé vznešené dílo.

Povedlo se!

CHT, nevím jestli je to přímo tím komentem s odkazem, ale dobře, zkusím ho smazat s Tvým povolením.

To Lakrov: autor se určitě naurzil :) Jsem ráda, že si ke mě zavítal a přečetl si mé dílo! Podívej se třeba na další mé texty, možná Tě zaujmou více...

Tvou kritiku beru a naprosto ji rozumím. Našel si i něco dobrého, co se Ti líbilo?

 Úvodní věta je úryvkem myšlenek leckterého adolescenta. Tón typu "vzpomínky na dětství" může čtenáře trochu odradit. Jmenování konkrétních míst (měst) může být v kontextu doby (a národa) poněkud "netaktické". Vzpomínkové "osobní mnoho", a "sdělitelné nic", říkám si po dočtení. Snad se autor neurazí.

Já nemám tušení, proč se to tak zvěčilo... Ale myslím si, že se to udělalo dřív, než tam CHT dal odkaz.

CHT - asi bys měl příspěvek s tím odkazem smazat, myslím, že tím, jak roztáhnul obrazovku, učinil povídku nečitelnou.

Vím, ale stejně jsem za to ráda :)

zase tu povídku měsíce tak nepřeceňuj... občas jsou tam nominovaný hrozný hlouposti.

Luzz, děkuji Ti za přečtení a Tvou kritiku! Souhlasím se vším co si zmínila... Musím se přiznat, že mě samotnou dost překvapilo, že má toto dílo takový ohlas. A vůbec by mě nenapadlo, že bude nominováno do PM! Myslela jsem si, že zůstane bez odezvy. Ale nadruhou stranu jsem ráda, že je to nakonec takto :) 

je to takové upřímné, jednoduché vyprávění. občas zbytečně doslovné a ukecané. sice cítím to zaujetí, snahu zachytit vzpomínky na milého člověka, ale celkově mi to připadne jako slohovka na téma "můj soused" nebo tak něco.

na druhé straně - myslím, že by se toto vyprávění dalo časem povýšit na povídku; možná, že když se na text podíváš s odstupem, napadne tě k němu nějaký rámec anebo propojíš izolované vzpomíky / scény tak, aby dávaly dohromady příběh.

Jirko, moc Ti děkuji za přečtení, tip a především propracovanou kritiku! Vážím si toho, žes nad mým dílem tolik přemýšlel a jsem ráda, že se líbilo :)

Můžeš si všimnout, že o "Bylo tomu tak..." se tady už konverzace rozběhla a jak už jsem říkala, někdo by to tam dal, někdo ne. Já jsem zastáncem toho, že pro mě to dává jakousi spojitost v povídce, ale naprosto chápu, že se Ti to tam nemusí hodit :) 

Také rozumím tomu, že pro někoho nejsou mé texty, ve kterých si hraji spíše s fantazií. Přijde mi, že je tam hodně rozpoznatelná ta má specifičnost a styl psaní... Nevadí mi, že dáváš přednost raději příběhu a nějakému vyprávění. A tak jsem ráda, žes dočetl tuto! 

Kaji, děkuji Ti moc za pozastavení se u mého díla a samozřejmě tip! Jsem ráda, že se Ti to líbilo, a že si i Ty všímáš maličkostí, ale zase v tom, jak píšu :) Je nominován i do PM, můžeš ho podpořit, pokud by si měl zájem : ) Je super, že jsem Ti dodala odvahu a zítra sem přidáš dílo podomného módu. Budu se těšit, mrknu na něj :)

Já díky...

Milá Lucie,

       střešní byt v kostce, asi je to nějaká přístavba. Není to vůbec důležité, jen sdílím to, co mi běželo hlavou.

       Líbilo se mi jak čtenáře vedeš. Začneš ve školce, kde se představíš a pak jej dovedeš do místa dění. Mezi tím je hezky autentická "zápletka" s klíči. Ta i ostatní vede čtenáře k dojmu, že máte s rodiči hezké vztahy. Neruší jej žádná nedorozumnění, neleká se žádného rámusu. Je veden někam, kde mu bude dobře, kde to vypadá, že si bude moci odpočinout od rámusů, které se mu třeba dějí.

       Příběh nemá třicet zastřelených. Naopak. O to je těžší udržet všechny ty nuance, aby to někam nespadlo. Daří se Ti to. Podle mě hlavně pravdivostí, v autenticitou, klidem a poctivostí. 

       Mám příběh podobně vyhrocený, z podobného prostředí. Díky Tobě si troufnu ho sem zítra dát.

       díky

       Kaj

Ano, také bych to raději nechala při tom, že "nepíši podle pravidel" :)

Odpovědi na Tvé otázky:

- nevím přesně, čím lidi provokuji. Mohl bys mi to trošku objasnit, prosím? Nejsem věřící, ale i tak chodím pravidelně do kostela ("pravidelně", tím myslím, jako cca 4x do roka) a vím, co to obnáší. Možná právě proto věřící nejsem...

- myslím si, že chybu dokážu přiznat, když mi někdo vysvětlí, proč a v čem jsem se mýlila. Většinou se ale snažím si promyslet to, co řeknu nebo napíši, abych toho pak nemusela litovat. Ale jsou i situace, ve kterých prostě člověk něco plácne a pak ho to třeba mrzí a ví, že udělal chybu.

Snad jsem Ti dokázala zodpovědět na to, co jsi chtěl slyšet :)

Díky za tip na povídku do Prózy měsíce...

Tím "plnohodnotné" jsem myslela to, že nepíšu přesně podle pravidel a tak, jak by se psát mělo. Ale to mě baví! Název celé sbírky (knihy) je pouze myšlen metaforicky a zcela obrazně, nesmíš ho brát tak doslova :)

Je super, že si genialitu své dcery zaznamenal!

Je moc milé, že mi držíš palce, moc si toho vážím. Jestli chceš, mrkni ještě na nějaká ostatní díla ode mě, nebo čekej na nové :)

Neznám, protože nevím, jestli jsem byla (nebo jsem) geniální :) Já píšu od první třídy, ale pokud myslíš aktivní psaní (smysluplného textu) tak cca 12 let. Nemohu posoudit, jak moc je to, co píšu plnohodnotné, ale mě to baví a jsem vždy ráda za odezvu :)

Prozaiků je určitě stejně jako básníků! Ať už patříš do kterékoliv skupiny, tak naprosto souhlasím s Tvoji poslední větou :)

Jinak... nevím, jestli si dílo četl, ale pokud ano, tak Ti děkuji.

To mě velice těší! Moc ráda budu souhlasit :) Děkuji...

Lucie, souhlasila bys s nominací téhle povídky do soutěže Próza měsíce? Hlásím se, že bych ji ráda navrhla :-)

Já myslím, že tvoje povídka trochu zvláštní je... asi ne tím samotným příběhem, ale způsobem, jak vyprávíš. Je to takové hodně upřímné, spontánní. A umíš věci vidět, všimnout si zvláštních drobností, které si neuvědomí každý. Třeba tohle: "Když jsem se jí podívala do očí, vždy vypadala jako ty moje, když mám slzy na krajíčku." (Mimochodem, tady by asi mělo být vypadaly jako ty moje... no vidíš, už zase pravopisně šťourám :-))

Děkuji za přečtení, tip a další tipy jak vylepšovat. Překvapilo mě, že povídka má takový ohlas, protože není až tak ničím zvláštní...

O "Bylo tomu tak..." by se dalo mluvit dlouho :) Mně se to opakování líbí, ale chápu, že to nemusí sedět každému.  

Pěkné vyprávění. Téma není ničím zvláštní, podobná setkání zažíváme asi mnozí, ale ne každý to dokáže tak šikovně popsat. Díky za pěkný zážitek ze čtení.

Jinak si taky myslím, že bys ještě mohla přehodnotit tu větičku „Bylo tomu tak“. Její první užití na začátku je dobré: „Ale některým se to splnilo a třeba o tom už ani sami neví. Bylo tomu tak:…“ Tady jsi prostě naznačila, o čem budeš vyprávět, a teď vyprávět začínáš. V pořádku. Ovšem podruhé a potřetí tu formulku opakuješ opravdu bezdůvodně, lépe řečeno, místo ní by tam mohlo být něco jiného, co by v té souvislosti aspoň mělo smysl. Napadá mě třeba „A čas běžel.“ Ale nechci tvrdit, že je to ideální slovní „předěl“. Nejspíš by prostě stačilo udělat nový odstavec a pokračovat v textu.

„Když mi bylo asi tak dvanáct. Jeli jsme za panem Panákem…“ Tady bych se taky přimlouvala za spojení obou vět do souvětí: „Když mi bylo asi tak dvanáct, jeli jsme za panem Panákem…“

Poslední pravopisná drobnost: uvozovací věty, které následují až za přímou řečí, se oddělují čárkou, ne tečkou. Takhle: Už to do toho čtvrtého patra prostě nevyjdu,” řekl tátovi.

Nebo: Byla už hodně stará a nemocná. Stejně jako já,” pověděl.

Honzo, moc díky za přečtení, tip a Tvá slova. Těší mne, že to na Tebe tak zapůsobilo :) Vzpomínky jsou nadevše!

Lucko, krásné, působivé, emocionální. Nerad někomu lezu do textu, ale ten druhý odstavec - Když mi byly asi tak - bych raději vypustil. Co se týče stylistiky, je to tvůj text. Mně se to moc líbí. Možná proto, že jsem napsal už dvě vzpomínkové knihy. Ode mne tip. 

Stargazere, jojo, v poho. Jen mi bylo záhadou, co si měl přesně na mysli. Záhada vyřešena :)

Beru zpět, měl jsem na mysli tu shodu několikanásobného přísudku s podmětem. Teď koukám, že ona se tam stihla vyměnit Julie s tátou. Pak je to OK. 

Štěpáne, děkuji za přečtení a tip! Jsem ráda, že se líbilo a s Tvými slovy naprosto souhlasím...

Je to krásné. Hezky napsaný silný příběh. Často nad tímhle sám přemýšlím a vím, jak těžké je vystihnout něco tak nepostihnutelného, jako je část lidského života našeho oblíbeného souseda nebo třeba vzdáleného příbuzného.

S.F., korekci bych nechtěla podceňovat, není ale vůbec lehká. Jak říkáš, nikdo nejsme dokonalý. 

V té větě od Stargazera, také nic nevidím... "ocitly" - díky za upozornění, opraveno :)

To Já Lucie píšu...: V te Stargazerem uvedene vete jsem taky osobne preklep nezaznamenal, prijde mi to jako klasicka vsuvka, ale treba hned v te predchozi, mas spatne pricesti minule... jak jsi to Ty s tatou ma tam byt ocitli a ne ocitly. Asi to bude tim, ze predtim jsi psala o te kamaradce. Ja se zase nekdy dost peru s prechodniky a v anglictine nez totalne prepnu s casovou souslednosti... Holt nikdo nejsme dokonaly. Ze ale korekci pravopisnych chyb je dobre nepodcenovat souhlasim. Mnohdy jodne dobra vec pak vypada zbytecne divne. V proze je to kazdopadne tezsi vychytat, protoze neumoznuje tolik novotvaru a pravidla gramatiky jsou tam proste striktnejsi. Specialne to pak plati, jak se nejedna jen o tri odstavce typu uvod, stat a zaver, ale o slozitejsi strukturu, jako bezne u Tebe... ;) S.F.

Stargazere, děkuji za přečtení a milou pochvalu. Velice si cením Tvých slov :) S překlepy máš pravdu. Jen nevidím u té věty, kterou si zkopíroval, co je tam za překlep. Můžeš mi ho, prosím, upřesnit? Ráda bych ho opravila :)

Děvče, znám spoustu patnáctiletých lidí, ale neznám nikoho, kdo by v tomhle věku dokázal psát jako Ty. 

Jen dávej víc pozor při češtině, jsou tam často nějaké překlepy. Ono to pak vypadá blbě a zakrývá to dojem z literatury.  

Poté, co jsme je vítězoslavně našli, jsme vyrazili  

S.F., právě si mi napsal ukázkovou kritiku, za kterou jsem Ti nesmírně vděčná! Měla vše..., kritiku ale i pochvalu :) Se vším co píšeš souhlasím i já. Minimalismus nadevše, ale jen ho dopilovat a používat :) Zní to kriticky, ale ve výsledku jsou to pro mě velice hodnotná slova. Je skvělé, že mi fandíš. To je pro mě velké nakopnutí dál! Osobitost a "svůj" styl si snažím ponechat :) 

Moc děkuji za přečtení a tip!  

Moc hezke, s nadechem nostalgie. Pribeh ma peknou gradaci. Co se techniky tyce, shodnu se s dalsimi zde, ze to opakovani v uvodu odstavce mi tam nesedi a je az kontraproduktivni, protoze nejen ze oddeluje prilis ostre, ale neni nosne ani jinak. Mozna by to mohlo i fungovat, ale podle me urcite ne s touhle vetou. Ono je ale otazkou, zda je tam neco podobneho potreba a tady si myslim, ze ani ne. Prvni odstavec mi prijde spis jako prolog a priznam se, ze mi sednou tak max prvni dve vety, zbytek je bez dopadu a i kdyz myslenku chapu, tady to myslim umis o dost lepe a ctiveji. Minimalismus, nebo vypusteni by tomu sedely vic... Asi to zni hodne kriticky, ale je to o tom, ze se mi to libi a nektere detaily tak vnimam víc rusive. Je to proste jak to vnimam subjektivne ja. Ze se posunujes stale dal a pritom neztracis osobitost je videt vyrazne a ja Ti to jednak zavidim a druhak preju a fandim Ti moc...;) S.F.

Aleši, díky za přečtení a tip! Moc mě těší, že se Ti povídka líbila :)

K poznámce:

Ano, poslední věta není nezbytná. Jak píšeš, normální obálka nezpůsobuje řečovou poruchu, ale tato už vypadala jinak. U této se dalo lehce poznat, co bude vevnitř. Tak proto ta řečová porucha :)

dobře vygradované... všichni tě chválí, tak si dovolím jednu  drobnou kritickou poznámku:

"Tento pátek jsme do schránky dostali obálku, kterou nikdo z nás nečekal. Při  pohledu na ni jsem ani nevěděla, co mám říct."

  ...tady jsem se trochu zarazil, protože samotná obálka obvykle nezpůsobuje řečovou poruchu...teprv její obsah... že by tam ta poslední věta ani být nemusela, to už psal někdo přede mnou... celkově hodně dobré, tip.

Romane, děkuji za návštěvu a tip! Jsem ráda, že se Ti mé psaní líbilo. Zajímaly by mě těch spoustu jednotlivostí, které Tě oslovily. Tak možná až ji přečteš ještě jednou, tak mi je napiš, abych mohla vědět, co dělám dobře, co ne a co dál... Díky :)

Také Ti přeji krásný den :)

Nejen že jsem se narodil v Brně, ale celkově jsem zde našel spoustu jednotlivostí, které mne oslovily:)

Miluji takové vhledy do ( „cizích“) životů. Přečtu snad ještě jednou, a pečlivěji. Hezký den přeji:)

Pokud jde o psaní povídek, měl Čechov pravdu asi ve všem. A rád zase přijdu.

Jaroslave, děkuji, že si mě poctil svou návštěvou! Díky také za přečtení, tip a cenné připomínky. Těší mě, že Tě příběh dojal... To měl Čechov asi pravdu, že v prvním a posledním odstavci nejvíce kacáme :) Zkusím s tím do budoucna naložit. 

Určitě zase přijď! Budu se těšit.

Mě to dojalo z jiných než literárních důvodů. Nicméně je z příběhu cítit lidskost a vnímavost. Přidávám se ke Karlovu názoru, souhlasím i s Ireninými připomínkami a přidám vlastní. Úvodní odstaveček je tam podle mého zbytečný a přikláním se i k mínění, že je zbytečná i poslední věta. Dohromady mi to připomnělo, tuším, Čechovův jakýsi návod na psaní povídek, v němž psal, že první a poslední odstavec se má škrtnout, protože tam literáti nejvíc kecají. Čechov také tvrdil, že visí-li na začátku povídky na stěně puška, tak se z ní nakonec musí vystřelit, a nejlépe je, když je z ní zastřelen hlavní hrdina.

Asi by také vlastní příběh neměl začínat větou: "Když mi byly asi tak tři roky." Je to věta vědlejší, takže by měla být součástí souvětí.

Navzdory všem připomínkám je to krásný a zajímavě podaný příběh. 

Ireno, moc děkuji za hodnotné připomínky, kterých si vážím, za pochvalu a slova, která mě hřála u srdíčka :) Je skvělé, že si ke mně měla cestu :)

Ano, ta nadbytečná slova nejsou zapotřebí, ale to nejsem prostě já, abych je tam nedala :)

Bylo tomu tak: - máš pravdu, nic moc to nevypovídá, ale mně to přišlo takové pěkné zpestření, když se to bude opakovat. Opakování byl tedy zaměr. Ale je pravda, že pro povídku je to naprosto nehodnotné slovní spojení.

Ráda Tě u mě zase uvidím!

Alfonsi, také díky! 

Kočkodane, promiň, to jsem se upsala :) Náhodou je to super nápad! Lepší jsou komenty než-li tipy, souhlasím s Tebou. Tak až zavítám k Tobě, tipu se ode mě nedočkáš :)

Vybrala sis, Lucko, jako obsah příběhu něco, co jsi prožila a s odstupem napsala. Dějová linka je dobrá, vlastně tři malé příběhy, které se v závěru setkaly...

Pozor bych si dala na nadbytečné vypisování něčeho, kde by stačil jen náznak a čtenář to pochopí, tady by se dalo umáznout:

My jsme se na sebe jen usmáli a ona okamžitě poznala naši odpověď, kterou jsme ani nemuseli vyslovit.

My jsme se na sebe jen usmáli.

Bylo tomu tak: - tak tohle bych vúbec nepoužívala, Lucko, je to formulka, která nic nenabízí - ani obsahem ani literárně...

Jsem příjemně překvapena, pokročila jsi.

Díky a Tip.

Lucko, snad tě nerozzuří do nepříčetnosti, že si zasloužím poděkování jen za to prvé. ;-)

Jak jsem při příchodu na Písmák veřejně vyhlásil – dílka všeobecně netipuji a nabídl jsem na oplátku čtenářům svých výtvorů také možnost nedávat tipy.

Kočkodane, to se Ti povedlo :) Díky za přečtení a tip!

„Kde jste byli tak dlouho? Že vy jste zase kecali s panem Panákem?” zeptala se máma, když jsme došli domů.

Tak je dobře, že se máma neptala: „Kde jste byli tak dlouho? Že vy jste zase byli na panáku?“ (jen pokus o humor, který ale neznamená, že si dělám z dílka srandu)

Hodně dělá dobrý, neběžný námět, jako tady.

Annnie, moc děkuji :) Úplně se červenám..., tolik krásných slov!

No moc pěkný, Lucie!!! Dnes pro mě lepší, než kdy dříve! Mám z tebe radost. Dojemnej příběh, dobře napsanej. Tip a.

To Renata: ...*neshrnula :)

Renato, díky za návštěvu a otipování! Ano, přesně tak, jak říkáš. Lépe bych to nezhrnula :)

Moc citlivě napsané. Vzpomínky na lidi, které jsme poznali v dětství, jsou vždy mnohem hlubší než ty z dospělosti.  V dětství ve vnímáme nějak víc opravdově a vytváříme si silná myšlenková pouta.

Karle, jsem moc ráda za Tvé přečtení, tip a ještě více, že se líbilo :) Určitě až se mi vypíše ruka, tak to bude zase něco jiného!

Díky za upozornění na překlep, už je opraven :)

Ivi, ooo... děkuji :) 

Zajímavý začátek a ještě lepší konec. Zprvu takové všední vyprávění přešlo do překvapivého konce, v němž je všechno důležité co jsi asi chtěla říct. I lidskost a moudrost. Až se ti vypíše ruka a najdeš svůj způsob psaní, bude to ještě lepší. /překl.: ...pokaždé jsem se obě dočkali.../

Jarmilo, děkuji Ti za návštěvu a tip! Ano, sousedé se musí připomínat :) 

Bylo tomu tak: - opakování je záměr. Poslední větu si můžeš odmyslet :) 

Lucinko....to je moc hezky...citlivě... napsaný prožitek...**/*****************

Děkuju za připomínku skvělých sousedů. Také mám na koho vzpomínat a někteří patří ještě mezi žijící :)

Bylo tomu tak: bych napsala jen jednou a poslední větu bych vynechala - pro mě je tam zbytečná.

Už teď se těším :-)

Já děkuji (za tip i přečtení) :) To teprve uvidíš to desáté... 

Děkuju za deváté potěšení :-)

Pavle (stromečku), i Tobě díky! Velkého tipu si obrovsky vážím :)

Nami, děkuji za přečtení a tip! Jsem ráda, že se líbilo...

Moc hezky napsané Lucie. Dávám velký tip.

Hezké a prožité vzpomínání.