Švestková omáčka

Tjn. Ale už tomu teď víc rozumím. Děti jsou hrozně determinovaný.

Tyhle věci v člověku zůstanou.

Aha. Tak já to měla na talíři 23 let. Zkušenost no.

To je náhodička... děkuji.

Byla jsem v té rodině cizí/jen mne hlídali/, ale pamatuju si.

Mě taky vychovávala babička s dědou a máma přijížděla jednou za rok ze Západu s nalakovanými nehty a kufrem..

Bačkovský, děkuju, vzpomínkový cyklus... dětství v paměti:-)

Je to fotka, pokus o uchování něčeho co uplynulo. Povedlo se, jako bych to viděl a vidím i podobné ve svém uplynulém čase.   

a2, děkuju za vzácnou návštěvu a slova, dětství si opravdu chráníme alespoň ve vzpomínkách, i když třeba ledacos nebylo právě ideální... a jistě jsou si ty roky podobné, už jen letopočtem narození:-) a obdobím/podmínkami, v nichž jsme vyrůstali...

Ta básnička má cenu v některých komentářích, zobrazujících vzpomínky na péči o děti a je škoda, že jich není víc, ačkoliv by vyzněly obdobně. Děti, snad největší kouzlo našich životů a současně největší strach, aby, byť jen na chvíli, nebylo potlačeno. S Benetkou, Hankou8, Jamardi a samozřejmě s Gorou jsem se na chvíli ocitl na jedné lavičce.

Jardo, díky moc, jsi hodný, že čteš a dáš vědět...

Bezva - já už nepíšu, ale rád se sem vracím...

KK, děkuju moc.

citlivo a pozorne vyskladané

Karle, děkuju...

Pamatuji si původní. Moc hezké.

Bebitko, díky ti... sama svá dílka těžko, posuzuji...

Pro mě ryzí impresionismus :-*

díky, Al!

přidávám se k předešlým komentujícím, moc ráda jsem četla

ukrytá v máku, děkuju za pěkný komentář...

Hanko, díky... později byla mateřská delší, naštěstí:-), ale i tak! Tvé děti to ještě měly luxusní... díky tobě.

Pracovala jsem jako sestra v jeslích, fabrika ve Větřní začínala v šest a mámy nám vodily děti na půl šestou, i já svého synka brala s sebou, vstávala před pátou, abych tam byla včas... na to se nedá zapomenout.

naviažem na Benetku - keď som mala deti, materská bola 6 mesiacov... boli  vytúžené, nechcela som ich odložiť do jaslí a škôlky, chodila som po večeroch upratovať do nemocnice, aby mohli byť doma, manželov plat by nestačil...oproti nám je škôlka, bolelo ma, keď som skoro ráno počula plač detí, ktoré tam rodičia viedli...chcela som, aby sa naše deti budili samé, nemuseli  z domu do tmy či zimy...aj tak mám pocit, že sme boli spolu málo...už sú dávno dospelí, žijú si svoj život, ale nezabúdajú ani na mňa, spoločné dovolenky či Vianoce sú pre mňa a dúfam, že aj pre nich sviatkom...čas strávený s deťmi bol a je pre mňa ten naj...ale chápem mamy, ktoré do práce museli...

přesně, cassy... díky!

Bene, tehdejší zákon - tři měsíce mateřské, a co pak? Nedalo se nic dělat a bylo mi tam lépe než v jeslích...

Díky...

celý náš život se skádá z drobných příběhů...které nás obnažují tam...kde jsme nejvíc zranitelní...

Markel, děkuju, škoda, zajímalo by mne...

Luboši, díky, myslím, že by ti chutnala... 

Evži, díky!

Ireno, hezká směs dětských pocitů z dospělého světa. 

můj šálek, já bych své dětství sem dát nemohla :-)) * bylo by to k neuvěření, možná časem

Švestkovou omáčku jsem nikdy nejedl. A při mé převeliké vybíravosti se dá předpokládat, že by mi asi moc nejela. Ovšem ta tvoje mi chutnala. (takřka až za ušními laloky se olizující smajlík)

To jsou ale hezké vzpomínky.

Jitko, díky, úplně jsem jej odstranila, byl dost zmatečně napsaný...

Tenhle příběh si pamatuju...i když už nevím, co je předělané...

Ivi, babička Beruška byla veskrze dobrá osůbka a dožila se sta let:-)... díky za tvé vzpomínky.

Jarmilo, díky za komentář a tvé postřehy z ranného dětství!

Začátek je jako z kuchyně u mojí babičky......domácí pohoda.....tys měla paní na hlídání....mě nechávali samotnou doma....dneska by to asi řešila sociálka...

dřevěné kostky s obrázky to bylo také moje "nejoblíbnější"

k třetí sloce......rodiče mají rádi bez výhrad....(nebo by alespoň měli mít).

Já mám mezi nejranějšími vzpomínkami vzpomínku na koberec. Také jsem nejdříve byla u paní na hlídání, protože maminka nedostala jesle nebo by mě musela vozit někam daleko. Možná že jsem se tam nudila (byly jsme tam sice dvě, ale s dotyčnou jsem se pak náhodou setkala ve školním věku a byly jsem obě úplně jinak naladěné), ale zato sestře, která byla v jeslích od začátku tam ukradli náušnice.

Dítě často to co se děje vnímá jako obrázky, které si neumí dobře poskládat. Snaží se o to, ale teprve se to učí. To je výstižné. Pěkný postřeh je i s tím ptáčkem a sýpáním.

Díky moc, Čudlo...

Milé /*

Diano, děkuji za milé slovo k básni...

Pěkná vzpomínka, Moc hezky napsáno.

Já jsem trávil většinu času s dědou na zahradě. Proto jsem taky "vyučený zahradník". Ale občas to byl i studený odchov. To máš pravdu. Tehdy ještě neexistovaly ploty a tak jsem se jako klouček toulal až kdovíkde. 

Díky, ono není úplně nutné být přesně v obraze, možná naopak:-)

Ta latentní možnost jiného výkladu (nad nímž jsem váhala já) tomu možná vlastně dává určitou zobecňující palčivost...

Jani, Beruška měla jedinou dceru a ta se údajně "vdala" z Chebu do Záp. Německa... a pak se vrátila za méně radostných okolností, ale Beruška byla šťastná... děkuju.

M, kdo by neznal Honzíkovu cestu... to je klasika. Dřív to matky měly těžké, jesle přišly až v pozdějších letech a nebylo kam dát malé děti... navíc frčel "studený odchov" - díky za tvé povyprávění!

Díky, an, proto jsem ji přepisovala, aby byla srozumitelnější, je docela těžké vyjádřit, kdo je kdo...tak snad:-)

Irenko, namalovala jsi krásné obrázky pohody domova a návratu "ztracené  dcery" Berušky s holčičkou, která se Ti byla kamarádkou :-))), TIP

Já jsem trávil dětství u dědy a u babičky, jak by se dnes ( americky ) řeklo "na farmě". Rodiče jsem viděl jen o víkendech a přestěhoval jsem se k nim teprve, až jsem začal hodit do školy. Když už jsme na tom literárním webu - znáš knížku od Bohumila Říhy Hozíkova cesta?  Já jsem cestoval občas naopak, ze statečku do velkého města. A to mi pak vlastně vydrželo na celý život.

Uf... Váhala jsem, jestli "paní na hlídání" není myšleno obrazně a nejedná se o tvouji babičku a matku a sestru... Při čtení vysvětlení v komentářích jsem si oddychla. Silná příhoda. Tip a.

Díky za podporu, Přemku... 

Rozumím, zmínka o sestře Alice není podstatná. Vím o tvé sbírce, pokračuješ výtečně a poutavě. Bezva.

Díky, M... jsou to mé takřka nejranější vzpomínky, maminka musela pracovat, mateřská byla jen tři měsíce, a tak mne hlídala ona paní...

Přemku, je to do mé vzpomínací sbírky, tohle téma - byla jsem cizí dítě v té rodině, Beruška mne hlídala, moje mamka pracovala na směny ve špitále - jsem už kdysi napsala, ale ne moc dobře, tak snad teď...

Ten začátek je skoro jako z naší kuchyně. ...Babička(i povoláním) kuchařka věčně u sporáku nebo u "umývacího stolu", kanárek v kleci, která se zakrývala na noc přehozem, když se dlouho svítilo, děda nikoli astmatik, ale těžký kuřák, který si sám cpal tabák do dutinek.   ...Moc pěkné retro. Tip.

Niterně procítěný příběh návratu ztracené dcery v útulném prostředí s vůni švestek. Je zde paleta všech pocitů a sváteční pohoda domova. Podle ichformy je žena ve svátečním pokoji sestra Alice. Verše v próze?

Hani, ihned rozumíš naprosto přesně... dík!

Krásny,  trošku smutný obrázok pre nás, pre dieťa, ešte inak vnímajúce svet, radosť z novej partacky na hranie...a pre babičku návrat dcéry niečo úžasné napriek všetkému