Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČERNÁ TEČKA...
Autor
vesuvanka
Sobota 17. července 2004. Vracela jsem se z krásného výletu z okolí Lovoše v Českém středohoří. Vlak z Ústí nad Labem přijel do Lovosic s větším zpožděním, které do Roudnice, kde končil, už nedohnal. Vpředu na prvním nástupišti roudnického nádraží byl přistaven přípoj do Prahy, tehdy starý pantrograf, jenž měl už čas k odjezdu, a zřejmě čekal na náš zpožděný vlak. Cestující se hrnuli ještě před jeho zastavením ke dveřím vagónu a netrpělivě čekali na jejich otevření, aby mohli co nejrychleji vyběhnout a "chytit panťák". Zařadila jsem se na konec fronty, abych svým pomalým sestupováním s francouzskými "kamarádkami" z vysokých a strmých schůdků nezdržovala ostatní. Když jsem vystoupila a zahlédla, jak dav běží přes koleje, kde je vstup zakázán, nestačila jsem se divit.
Vždycky chodím podchodem, ale teď se ve mně najednou cosi vzbouřilo:
"Ostatní můžou a ty ne? To tu chceš čekat dvě hodiny na další vlak?"
Rozhlédla jsem se na obě strany a rázně vešla do kolejiště, přešla první kolej a vkročila na druhou.
"Hele, neblbni! Co když zrovna pojede vlak!
Tato myšlenka mě zasáhla jako blesk a vyděsila. Okamžitě jsem se otočila, roztřesená strachy vrátila na nástupiště a zamířila k podchodu. Na rozloučenou ještě pohledem pohladila panoráma středohorských kopečků. Nádherná krajina. Kdesi v dálce něco zasvištělo a najednou se objevila černá tečka, která rychle rostla. Než jsem stačila domyslet, kolem mě prosvištěl rychlík snad stočtyřicítkou... Jel právě po té koleji, kterou jsem před necelou minutou přecházela. Po nástupišti chodím vždy dál od kolejí, tak i teď, a přesto jsem cítila tu strašnou sílu, která, by mě vtáhla pod vlak, být trochu blíž. Prožitý pocit hrůzy toho momentu se dá jen těžko vyjádřit slovy. Vytřeštěný pohled na hodiny - bylo 17:44, kdy jsem se podruhé narodila.
Nebylo kam spěchat. Pomalým krokem jsem prošla podchodem a byla překvapena, že pantograf na nástupišti ještě stál. Pan výpravčí zřejmě viděl, jak jediná poslušně jdu po nástupišti a vcházím do podchodu, a tak na mě počkal. Poděkovala jsem. Po mém nastoupení se vlak rozjel. Při návratu z výletů si cestou občas zapisuji své zážitky a přírodní zajímavosti, zejména květenu, a vytvářím osnovu budoucí reportáže, ale toho dne jsem byla úplně mimo, neschopná ani pozorovat ubíhající krajinu. Všechny zážitky a dojmy byly smazány tím posledním, který se ke mně neustále vracel jako krátký hororový film. Ta představa, že by mě rostoucí černá tečka pohltila...
47 názorů
Jarmilo, i já Tě moc zdravím po delší době a děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))
Ahojky moc tě zdravím.. dlouho jsem tu nebyla... tak možná nebudeš hned v obraze ..
Příběh k zamyšlení... ještě že jsi dala na svou intuicí...
Marcelko, děkuji za přečtení a Tip :-))). Nechala jsem se strhnout davem, ale včas jsem vzala zpátečku.
Marcela.K.
09. 11. 2021Jani, ty že bys lezla přes koleje s FB?! No to bych ti dala hned na zadek! ;-)
Andrejko, děkuji za zastavení a milou odezvu :-))). Máš pravdu, mnozí lidé si včas neuvědomují nebezpečí a riskují, a pak se o nich dozvídáme z medií.
Kolik lidí nemá Tvou sebereflexi, aby si včas uvědomili nebezpečí, a to neplatí jen u přecházení kolejí. O těch potom informují media.
Dobře jsi zážitek popsala a i vypíchnutí ohleduplného výpravčího stálo za to. Nemusel, ale dokázal, že i slušní lidé ještě existují.
Diano, děkuji za přečtení a milá slova, moc jsi mě potěšila :-))). Vždycky jsem při přecházení, ať už silnice nebo kolejí, hodně opatrná, přecházím jen na přechodu, ale tenkrát jsem se nechala strhnout davem - bylo to nejméně dvacet lidí, kteří utíkali přes koleje. Kdyby byli jen dva nebo tři, asi by mě to nenapadlo. Ten zážitek mě řádně poučil.
Také jsem si oddechla. Velmi působivě napsáno. Tak dávej bacha! Všichni tě tady máme rádi :-)
Ivi, děkuji za odkaz na Tvé dílo, které mi v roce 2016 uniklo. Ráda jsem si je přečetla a zavzpomínala... :-)))
Zuzulínko, děkuji za zastavení a Tip. Po přečtení Tvého komentáře mě zamrazilo, byl to opravdu zázrak, že bratr "setkání" s rychlíkem přežil a ještě tak náročnou operaci...
Renato a Maruško, děkuji za přečtení a Tip. Pud sebezáchovy zafungoval včas a film se mně občas vrací - stačí jen zmínit "Roudnice nad Labem"...
Evženie Brambůrková
26. 10. 2021To bych si přehrávala hodně dlouho.
Hezky zaznamenaný zážitek. Člověku se asi zavčas spustí pud sebezáchovy...
můj brácha se s rychlíkem "potkal" ... odnesla to jeho hlava, kus mozku a transplantovaná lebeční kost nad okem... doktoři mluvili o zázraku... my s mámou a ségrama o tom...že opilé má ten náš PánBů prostě rád.... Jani, ty dávej na sebe pozor, abys nám toho ještě hodně mohla vyprávět....
Marti a Hani, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))).
Málem to byl horor... Ve vlaku se mně pak ten okamžik stále vracel včetně zvuku projíždějícího rychlíku, který se jen mihnul. Musel jet nejméně stočtyřicítkou, možná, že to bylo pendolíno. Často jsem viděla rychlíky projíždět stanicemi, ale takovou rychlostí žádný z nich nejel.
to sú teda hororové zážitky...
jazdím vlakom celý život, tiež mám zopár...nerada na ne spomínam...hlavne, že žijeme:)
Nicolasi, Alenakar, Abakus a Norsko 1, děkuji za přečtení a milou odezvu a Tip :-))).
Nicolasi, intuice mně zachránila život.
Alenakar, obraz Wiliama Turnera ADisaster at Sea ( Katastrofa na moři) znám, zároveň jsem si připomněla jeho další obraz Déšť, pára a rychlost.
Abakus, já mám také před kolejnicemi respekt a nepřecházím tam, kde se nemá. Toto byla výjimka - nechala jsem se strhnout běžícím davem, ale včas se vrátila. Jinak lokomotivy, obzvláště parní, mám moc ráda už od dětství. S bratrem, milovníkem lokomotiv jsme stávali na mostě a čekali na vlak, a já se těšila na příjemný teplý kouř, který nás ovanul a navíc pěkně voněl. Ve čtyřech letech jsem se dokonce svezla parní mašinou sice jen několik metrů, ale zážitek to byl úžasný.
Norsko 1, díky :-)))
Hlavu vzhůru, vesu. Žádná černá tečka ti neublíží, o to se osobně postarám
asi jeden z tých horších obrázkov - na stene visiaca chlpatá chemlonová viazaná reprodukcia nejakej funiacej lokomotívy a k tomu zatočené koľajnice a kúsok modrej oblohy.
S francúzakmi, bez francúzakov - mám rešpekt pred koľajnicami. Dokonca natoľko, že som sa ako dieťa dosť bála chodiť popod starý železničný most /vlak tade chodil raz začas, ale na mňa si vždy koťuha jedna počkal/.
Dávám tip za obrázek i za doprovodný text.
Řítící se vlak - to by mohl být zajímavý poloabstraktní obraz třeba ve stylu Williama Turnera. ( viz třeba A Disaster at Sea)
Jarmilo, díky za přečtení a milou odezvu :-))). Naštěstí jsem tomu špatnému okamžiku a místu unikla, ale jen o fous. Byla jsem mile překvapena, že výpravčí počkal, náudraží je přehledné, takže mě určitě viděl. Myslím, že na mě nikdo neupozornil - lidé rychle vyběhli a utíkali přes koleje, já jse byla několik metrů za posledními a šla opatrně, s franckami se po kolejích moc dobře nejde.
Hurá! Takže jsi nebyla ve špatný okamžik na nevhodném místě. Je fajn, když se zadaří. Rozumím tomu, že jsi na zpáteční cestě neměla jiné myšlenky.
Je milé, že výpravčí počkal. Na nádražích, kde není vidět, jestli někdo ještě jde to někdy hlásí cestující, kteří jsou rychlejší.
Aru, díky za přečtení a milou odezvu. Čekající vlak byl pro mě překvapením a skutečně jako dárek :-)))
ať je vlak starý, nebo nový má nařízeno, že musí mít zpoždění od 5ti minut do dvou dnů :D
ano, intuice je nejlepší rádce.
říká se tomu synchonicita, kdy události na sebe navazují na pro nás v přínosném pořadí.
no vidíš, úspěšně zvládnutá lekce z inuice a jako dárek, vlak který počkal :)
Irenko, bylo to obrovské štěstí. Když si na ten okamžik dnes po tolika letech vzpomenu, tak mě zamrazí... děkuji za zastavení a milou odezvu k článku i k obrázkům. Obrázek Zdeňka Hajného vybral pan Václav Židek z redakce.
Člověk občas zariskuje, ale ty jsi, Jani, měla obrovské štěstí.
Díky za článek, tvé obrázky i Zdeňka Hajného...
Ivi, dievča z lesa a Kytiii, děkuji za přečtení a milou odezvu, těší mě, že se vám líbil i obrázek :-))).
Také mám pocit, že to nebyla náhoda, že mě tak bleskově napadlo vrátit se. Bylo to jen o "fous"...
Tvůj andělíček strážníček je zřejmě neustále bdělý...
Nemyslím, že by podobné příhody byly náhodné, ale člověk musí být otevřený svému 6.smyslu (nebo hlasu osudu) naslouchat.
dievča z lesa
25. 10. 2021krásny pohľad na kopce a oblohu ... a príbeh naozaj napínavý*
blacksabbath
25. 10. 2021P.S. krásný obrázek!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!i fotka...:-))))))))))))))))))))))
to ti povím....to ve mně hrklo jako ve starých hodinách......myslím, že nad tebou držel ruku nějaký bodrý nádražák.......já jako malá holka jsem malovala na pražce.( viz https://www.pismak.cz/…490) od té doby už ani jednou.....vždycky raději bezpečně.....*/*************************************
Liduško, děkuji. Máš pravdu, já jsem se zprvu nechala strhnout davem. Mám radost, že se Ti libí obrázek :-)))
spěchat se má pomalu :), rozumně jsi zvolila delší, ale bezpečnou cestu, obrázek je moc hezký
Honzo, děkuji za zastavení i Tip. Dílo jsem kopírovala ze serveru www.seniortip.cz, kde bylo uveřejněno redakcí. Přidávám přímý odkaz, kde se Ti obrázek Středohoří a fotka roudnického nádraží zobrazí:
http://www.seniortip.cz/?module=article&id_article=6311
Na Seniortipu mám fotogalerie a občas zde na ně vkládám odkazy jako pozvánky na virtuální výstavy, ty se zde zobrazují. O serveru i60.cz jsi mně už jednou psal. Teď jsem se tam zaregistrovala a přihlásila, vložila jeden obrázek, ale v žádné galerii se neobjevil, přestože byl "úspěšně vložen". Je to tam složitější a proto nemám zájem tam dál pokračovat,
S fnancouzskými kamarádkami chtít přejít frekventovanou trať, to sis hodně dovolila. Nakonec ale pan výpravčí byl frajer, že na tebe počkal.
Příhoda, která dobře dopadla. Já občas také riskuji, ale ne na nádražích. Spíš vysoko v horách. Možná jsem tam jezdil a lezl, abych zahnal své závrati. Pěkné, Jano, leč fotky zmizely. Fotky je nutné sem, do Písmáku, vkládat z nějakého jiného serveru. Já vkládám fotky ze seniorského portálu i60, kde mám svou fotogalerii a kam vkládám své články. Klidně se tam můžeš registrovat, aniž budeš vyvíjet nějakou aktivitu. Uděláš si tam fotogalerii a přes adresu obrázku můžeš fotky vkládat na Písmáka. To pochopitelně platí i pro ty, kteří by to chtěli zkusit.