Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpolečenství
Autor
Gora
Snový horor - Creepypasta
Byl letní den, slunce lákalo lázeňské hosty ven.
Procházela jsem se po lesoparku a zamířila do dřevěného altánu. Paní v modrém kloboučku, která tam odpočívala na lavičce, se po mně ohlédla a pozdravila. Odkud jen mi je povědomý styl jejího zvláštního oblékání, modré sáčko a slušivá ozdoba na hlavě, kterou nosily dámy někdy v minulém století? Nemohla jsem z ní spustit oči.
Slovo dalo slovo. Kateřina, jak se mladá žena představila, působila jako dětská psycholožka nějaké bohulibé organizace. Léčba venku, na zdravém vzduchu v podhůří Krušných hor byla jednou z metod terapeutů. V altánku čekala na malého klienta s vadou řeči. Zmínila jsem se, že jsem u dětí roky pracovala a tenhle obor mne stále zajímá.
S Kateřinou jsme si vyměnily vizitky. Příjemný člověk! Cestou parkem jsem minula maminku, za ruku vedla chlapce. To je určitě ten, o němž hovořila Kateřina. V tu chvíli jsem cítila lítost, že se jeho problémy nemohu zabývat i já.
Po několika dnech mi terapeutka Kateřina zavolala. Smluvily jsme si hned na další odpoledne schůzku. Vzpomínám, že i ve snu jsem si uvědomovala, že můj pobyt v lázních brzy skončí.
Vila na kraji města vypadala udržovaně. Prošly jsme zdobně tepanou branou na Kateřinin čip v náramku. Bílý písek jemně křupal pod jejími lodičkami. Se zájmem jsem se rozhlížela.
Reprezentativní hala vyladěna do světle modrého odstínu i v nejmenších detailech. Nad krbem visel obraz starší ženy v kloboučku.
„Zakladatelka naší organizace,“ řekla Kateřina, ale to již „žena z obrazu“ vstupovala do místnosti.
„Vítejte, paní, v domě Společenství. Vidím, že Kateřina se vás již ujala. Projděte společně učebnami a klauzurou,“ oslovila mě. Měla už jistě léta, ale to nebylo podstatné - přála jsem si zůstat jí nablízku, naslouchat jejímu hlasu, který hladil po duši. Pocit, že ji odněkud znám a že se snad odjakživa přátelíme, byl jako před pár dny u Kateřiny rovněž velmi intenzivní.
Později jsem si nevzpomínala na konkrétní slova či věty, které byly po dobu mé exkurze vyřčeny, pobyt ve vile se nedal změřit obvyklými časovými jednotkami, vím jen, že jsem se naprosto nadchla pro práci s malými dětmi a litovala, že se jí již dávno nevěnuji. Najednou se mi nic nezdálo důležitější!
Vilu jsem opustila rozhodnutá obětovat další svůj život Společenství. Všechny terapeutky tam totiž bydlely, jejich dny měly pevný řád a já netoužila po ničem jiném, než se tomuto řádu podvolit.
Prošla jsem jediným parkem v lázeňském městečku a zamířila znovu do altánku, kde bylo soukromí. Bylo mou povinností oznámit rozhodnutí kolem nového "poslání" Petrovi.
Musím mu vše povědět, a to hned teď, aby pro mne za žádnou cenu nejezdil. Říct na rovinu, že zůstávám tady a nastěhuji se do vily. Těch pár věcí, které mám ve skříni v hotelu, mi bude stačit, uniformu od nich dostanu a vůbec, moc dalšího nebudu potřebovat.
„Prosím tě, mluv víc nahlas, vůbec ti není rozumět,“ křičel do telefonu naprosto zbytečně Petr, protože já výborně slyšela každé jeho slovo. „Nemohu se tě v posledních dnech dovolat, stalo se něco s tvým mobilem?“
„Nejezdi pro mne, Petře, zůstanu tady, dostala jsem nabídku věnovat se nemocným dětem, na kterou jsem čekala celý život. Žít budu spolu s ostatními ve Společenství žen, ale vlastně je to svým způsobem řád. Cítím, že je to pro mne to pravé. Domů se nejspíš již nevrátím.“
„Haló, jsi tam? Strašně v tom krámu šramotí, já vůbec nevím, cos mi říkala!“
Dělá to snad Petr schválně, že mi nechce rozumět?
Mobil letěl do kabelky.
Nechce, ale bude muset.
Vstala jsem z lavičky a rychlým tempem se vracela do hotelu.
Výtah mne unášel do osmého patra. Pobolívalo mne najednou na hrudi. Celkově je mi od rozhovoru s Petrem nějak divně. Napadá mne kacířská myšlenka: Není nakonec lepší, že mi vůbec nerozuměl?
Dveře pokoje jsem za sebou přibouchla a co nejrychleji uzamkla. V místě, kde se chodba lomila, jsem totiž za sebou zahlédla nějakou ženu v modrém kloboučku.
Tlukot srdce z podezření, že jsem sledována, musel v tu chvíli být slyšitelný snad i na chodbu.
Uvítal mne prázdný kufr rozložený na posteli.
Stála jsem velmi dlouho u okna, vdechovala svěží horský vzduch a pozorovala auta na kruhovém objezdu pod hotelem. Některá po něm nesmyslně bloumala, než objevila správnou výpadovku, což mne paradoxně uklidňovalo.
Otevřela jsem skříň a začala balit.
59 názorů
To asi je... já se s tou snovou tvorbou setkala na Poetikonu a zaujalo mě to, tak občas, když mám zvlášť záživný sen, zkouším... a baví mě...
Ono je to docela těžké popisovat sny, aby to chápal a akceptoval relativně racionálně uvažující čtenář s bdělém stavu.
Mám jich pár v té jedné sérii/sbírce, něco se myslím povedlo, jinde mám rezervy:-)
Je to možné... díky za dojem, moc času jsem tomu nevěnovala, snad příště...
To samozřejmě vím, že sen nepotřebuje odůvodnění, ale napsal jsem, že rozhodnutí hrdinky od základu zěnit svůj život a pak zvrat toho rozhodnutí mi přijdou na sen poc racionální a jako takové (takto pojaté) by potřebovaly zdůvodnit. Pokud by ta rozhodnutí zůstala v rovině snu, a tedy odracionalizována, zdůvodnit by nepotřebovala. Snad mi rozumíš, jak to myslím.
Dík, kvaji... sen nemusí mít odůvodnění - na rozdíl od běžné povídky, ale s těmi technikáliemi je to tak, nějak je ještě upravím...
jinak si vysvětluju "ochotu den ze dne změnit život" v tom snu jako určitou nespokojenost, ale nevím, jen se to zdálo :-)
a s tím vymýváním mozků jsem se fakt setkala během života, tak mi to asi vlezlo do snu.
Ačkoli vím, že je to převyprávěný sen, něco se mi na povídce nezdá. Rozhodnutí hrdinky od základů změnit svůj život a pak zase zvrat toho rozhodnutí, mi přijdou na sen moc racionální až "metodické" a jako takové nezdůvodněné. Podle mého u tebe převládla snaha dát snovým dějům a představám srozumitelnou podobu pro čtenáře, což pak nepůsobí příliš přesvědčivě. Také se mi zdá, že zejména v první části používáš příliš "technické výrazy, které působí poněkud sterilně, napřílad "lákalo lázeňské hosty z uzavřených prostor", což na mě působilo, jako když vodohospodáři používají místo řeka vodoteč a místo rybník vodozdrž. Celkově bych se spíš věnoval tomu, čím hrdinku ta organizace vtáhla.
Nicméně vůbec za zpracování snu, navíc do hororickéh příběhu si zasloužíš tip.
Evženie Brambůrková
01. 02. 2022Napínavý příběh. A honem pryč :-)
Jituš, balí domů... díky, tady jsem trochu tápala, jak "sen" napsat, aby byl zajímavý nejen pro mě... třeba se k tomu někdy vrátím, ale plánů je moc.
Četla jsem včera, ale únava mě přemohla. Vnímám to jako bezva námět. Navíc také jako varování před manipulátorkými technikami kohokoli, kdo nás chce nalákat na svou stranu. Konec a zvrat situace se mi zdá až příliš rychlý...tedy, jestli chápu správně, že nakonec prozřela, že je něco špatně a balí domů...anebo taky ne...takže tu zůstává konec otevřený pro samotného čtenáře...a to je asi cíl...řekla bych:)
Luzz, díky za názor.
Je to sen, převyprávěný do povídky, a nekladla jsem si tady velké nároky /tedy pokud na sebe jako na amatérku mohu nějaké klást/, chtěla jsem hlavně vyjádřit pocit, že /ve snu/ jsem byla ochotná /což mne ve tom snu hodně překvapilo/ nechat vše za sebou a začít jinak...
Ten postřeh o dovysvětlení je dobrý, upravím, dík.
V té sérii mám víc tzv. creepypast, budu ráda, když nahlídneš na ostatní - např. Podzemí, Kabelka, tahle se mi psala nejhůře, protože se tam nic nedělo - krom pocitů...
avi ještě jednou, byl tam překlep
mně připadlo trochu nepochopitelný, že ty ženy v modrých kloboučcích okouzlily hlavní postavu do té míry, že byla ochotna změnit své plány a vlastně i svůj život... jakože je možný, že měly neodolatelné charisma, že se uměly vemlouvat a podobně, ale ten text, resp. způsob, jakým je odvyprávěný, k tomu vlastně ani nenavádí... kvůli tomu působí celý ten příběh tak nějak - schématicky a některá konstatování a zvolání typu "Najednou se mi nic nezdálo důležitější!" neuvěřitelně, snad zbytečně teatrálně. připadne mi taky, že první části textu chybí dynamika, je to vlastně docela dost popisné a jakési napětí je v povídce přítomno až ke konci - myslím, že se to podařilo vytvořit (mimo jiné) tou krátkou zmínkou o modrém kloboučku v chodbě hotelu - bohužel toto napětí je vzápětí ubito oním dovysvětlováním pocitů a pochybností ("zvláštní, kde se tam vzala") - přitom tady už je s největší pravděpodobností čtenáři jasné, jak to s těmi modrými kloboučky je.
V tom můžeš chodit i u dráhy.
Květoň Zahájský
31. 01. 2022No proto.
Květoň Zahájský
31. 01. 2022To není spravedlivé, tyhle povídky typu - domysli si sám. Já jsem lenivý čtenář bez fantazie a trvám na happyendu!
blacksabbath
30. 01. 2022Ty máš teda sny......a auta na kruhovém objezdu pod hotelem. Některá po něm nesmyslně bloumala.......kdoví...co sny naznačují....*/*********************
Janino, moc dík, to je pro mne nejvyšší pochvala...
jen mne mrzí, že jsem sny nezačala zapisovat dříve, o moc jsem jich zapomnětlivostí přišla.
/byla tam chybka, tak ještě jednou./
Díky, Karle... kruhový objezd je moje celkem oblíbené téma. Prvně jsem jej viděla v Normandii, tam jich bylo...
Ty máš teda sny! Po takovém bych asi neměla energii ani vylézt z postele. Šikovně napsané, vůbec jsem se nemohla odtrhnout od čtení :-)
Zeanddrich E.
30. 01. 2022(PS: taková klauzůra např. může být docela dobrý institut, když se umí správně využívat :) )
Zeanddrich E.
30. 01. 2022.. .
Zaujala mne ta modrá barva "Modrá barva symbolizuje svým pozitivním extrémem vyšší vědomí a léčivou energii...
...v negativním směru je toto energetická forma využívána k utiskování"
(Adriane von Taxis, Jak snít a porozumět svýn snům)
Obojí se ve snu objevuje.
Auta na kruhovém objezdu jsou nepochybně lidské životy, které nemohou najít svůj směr.
To je tak všechno co k tomu dokážu říct.
Karpatský knihomoľ
30. 01. 2022pútavo napísané
sú ľudia, ktorí nás dokážu zamotať do svojich pavučín hlasom, vhodne volenými slovami, gestami, celkovou atmosférou...dostať sa z toho niekedy stojí veľkú námahu...vďaka za Petra:)
skvelé
Mrazivá atmosféra poutavě napsaná! Koukám, že máš taky pořádně dobrodružné sny! Je to děsivá představa zla v krásném obalu a milém úsměvu.
Zdravím. Hezký příběh. Na první pohled s otevřeným koncem, ale po chvilce mi došlo, že hlavní hrdinka má rozum.
Zajímavé téma.
Životní pouť plná rozcestí a ne vždy nám ukáže směr zdravý rozum. Někdy je to prostě jen blbá náhoda.
Jarmilo, díky za tvůj pohled... jak naznačuji, byl to sen, zachycený do povídky - ale pro mne velmi poučný...
Přísloví je trefné.
Toto je už třetí dílo za krátkou dobu, které mě pudí, abych se zmínila o čínském přísloví:
Chceš-li být šťastný jeden den, opij se. Chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, založ si zahrádku.
Je to dobře míněno, aby se člověk zaměřil na něco stálejšího než kolísavé city a nějaké povyražení. Někteří ale potřebu to dovést do extrému, jako osdtatně všechno, co je dobře míněno. Takže pak někoho napadlo "pěstovat velikost ženských nohou" a další příklad mě nenapadá, ale to neznamená, že není.
Tyhle sekty dokážou vytvořit amosféru, kde vládne absolutní pohoda nebo něco jiného, po čem nováčci touží. V klamání naprosto perfetní. Dobře jsi to napsala! Petrova reakce byla zřejmě výborná a budu si ji pamatovat, protože věřím, že to skutečně může pomoci.
Karle, díky, asi snový pozůstatek jedné společnosti, kterou charakterizovalo /v devadesátkách/ vymývání mozků...
první překlep nevidím /Slovo dalo slovo./, druhý jsem opravila, díky...
Zachytil jsem tyhle dva překlepy: Slovo dalo slovu...; ...minula maminku s chlapcem za ruku?
Mám rád takové tajemné povídky, kde je něco načato a čtenář si to pak sám srovnává do souvislostí. Tady je asi nejlíp napsaný konec od té větší mezery, kde to nabírá tempo. Ale celé se mi to líbí.