Setkání

Pro Cookie Moon - děkuju za návštěvu, vcítění se i milá slova, vážím si

Tohle je tak krasny! Je to tak lidsky a opravdovy. Snad zadny text me tady jeste tak nevzal za srdce. Dekuju

Zajíci, děkuju za čtení i za tvůj pohled.

Vystihl´s to, je to o duších a o touze po blízkosti i o tom, že je pro někoho k neunesení.

Taky toužím po blízkosti a taky ji (možná) nesnesu. 

Text samotný mi nepřipadá příliš zajímavý. Snad je na mě moc "přeslazený" (je to samá duše a duše). Nedokážu na něm najít nic, co by zasluhovalo zvláštní výtky či pochvaly. Možná by potřeboval trochu víc podrobností, nějaké popisy, dialog, nevím...

geminy, děkuji za čtení i milý komentář

Člověk je energie. A energie se buď přitahují nebo odrazují. Někdy energie si sednou hned a někdy to chce čas, ale nenutit. Krásné psaní. Nebojte se, ona ta pravá energie příjde.

taktedy,  co mi naznačil a potom vysvětloval, nedělá mu dobře společnost lidí a jak setkání vnímal on se můžu jen domnívat, provdu zná opravdu jen on.  Jak píšeš, je to náročné :) a díky za čtení i zamyšlení se.

Přemku, děkuju za tvá slova, moc si jich vážím. Život přináší možnosti spousty vztahů, z nich vzniklé emoce, pocity, prožívání a my se tím učíme, často ubližujeme nesprávným přístpem, ale možná jsem jím nechali prostor k něčemu jinému.

To by mě zajímalo, co začal vysvětlovat...

Jinak, veškeré naše vzpomínky jsou emočně zabarveny, otázkou zůstává, jak to setkání vlastně vnímal on.

Každopádně, je to náročné .)

Ludmilo, to je tak citlivě popsáno, že by snad člověk klečel a brečel. Vnímáš duši toho druhého, cítíš vzrušení, přicházející tvou představou, cítíš svou lehkost a splývání pocitů, zatoužíš ve svém snění o blízkosti a sevření. Nic se nenaplní. Proč? Mně se to stalo a zklamal jsem. Bál jsem se nejistoty a nesplnění slibu. Ublížil jsem vlastní nedůvěrou v sebe. Náprava byla již jen vzpomínkou. Nikdy neodpustila. Pokusím se to odčinit tipem.  

Phil, nestál, důvody se jen domnívám a díky žes četla

Když chlap chce, tak se vždycky ozve. Pokud nestál o přátelství, tak nestál za nic. Tyhle typy znám. Nebudu psát, co si o nich myslím, raději... :)

Díky, avi pro PM.

Ano, Goro

Alegno, můžeme nominovat do soutěže?

tak vidíš :D

intuice mi nikdy nelhala, tak jsem to myslel, že pokud bude člověk porušovat řád "nebes", bude potrestán a nejsou to ta "nebesa", která znají nynější věřící, lidé si sice mohou úspěšně lhát na školách, mezi vědci i od politiků, ale tím budou sami jenom nicotnější a hloupější. nedokázali přijmout sami sebe a svět jaký je a tak si vymysleli své pitomé teorie, které jim postupně sžírají jejich srdce :D

v této éře čím víc pozorovatelů nabude dojmu, že lidstvo je úplně marná banda pitomců, tím víc se jim zkrátí samotný cyklus :))

myslím že už je tu docela hodně pozorovatelů s tím jak lidstvo už ani neklečí, spíš leží pomalu :D

Zajímavá teorie, možná to tak je, je pravda, že pokud by se člověk zabýval mýty, našel by mnoho společných nebo alespoň podobných příběhů v různých koutech světa, asi to není náhoda. Při mých tichých hovorech jsem zvěděla, že obranou země jsou katastrofy na nás seslané .....

existuje mýtus o povodni, je nejenom v Bibli, i Epos o Gilgamešovi ho zmiňuje a každá stará kultura má o ní svůj příběh, myslím že taková povodeň označuje jeden cyklus, moje osobní teorie je, že při každém cyklu je hladina vždy o kus výš, jako varování, že lidem dochází čas na "blbnutí", než bude všude hluboký oceán, v každém cyklu ovšem lidé ztrácejí část svých schopností, jako trest za zpackaný minulý cyklus

Aru, existuje teorie, že lidsto je nepovedený pokus .... pravdu určitě neodhalím, tak alespoň budu žít, jak mi to nejlíp sedne :)

není to sice vždy a všude, proto formule "až příliš často". člověk je až příliš zmatený a ošálený tvor, na to aby si mohl řídit svůj osud sám a proto se mu všechno vymklo z rukou, nechápu proč tenhle marný svět dál pokračuje :D:D

Aru, díky za čtení, tvůj komentář je k delší diskusi, zraňujem se a nezraňujem se, milujem se i nemilujem, je to tak různé a promíchané, nejde říct něco jednoznačně o všech, ale k zániku určitě spějeme

člověk je tvor, který se až příliš zraňuje o druhé, všiml jsem si už dávno, že tento svět je odsouzen k zániku jeho mizernou správou :))

Na tom něco je, black a díky za sdílení i milá slova

nejste spolu a vlastně - pořád jste...v tvýchv myšlenkách....děkuji za krásně napsané a podělení se o nitro

Krásný komentář, děkuju Štírko, myslím, že ses strefila, šlo o víru v sebe sama a taky o bolesti duše, o kterých nemám ani tuchu

To je pravda, Jamardi, děkuju

Lidunko - myslím si že být vítězem mezi dvěma lidmi je dost často horší než být poraženým – a je to jednoduché: porazíš li někoho na kom ti záleží tak je to asi horší než prohrát – ale tady určitě nešlo o vítězství – myslím si že šlo o důvěru – a možná ani ne o důvěru k tomu druhému ale o víru sama v sebe...?

Rozhodně: děkuji moc za krásně podaný příběh... bez konce... Čas je jako sníh: přikreje a až roztaje - kdoví co se najde...?

Ne vždycky se všechno povede. 

Zeanddrichu, určitě záleží na obou, souhlasím a díky

Díky Evženie za sdílení, hm, pokud bych šla do minulosti mám to jako ty .... co by to asi udělalo s naším egem, kdybychom pokaždé "byly vítězem"?

.. .

Potkáme se na cestě životem s mnoha lidmi..; - délka vztahu je prý předem daná, ..., kvalita (druh) vztahu je (prý) odvislá od nás, aktérů... (vždy tedy záleží na obou..).

Tvůj příběh mě vzal za srdce. Zároveň si přebírám ty své a nejsem vždy vítěz.

Kočkodánku, jsi velice citlivý, díky za krásná slova

Diano, vystihla jsi to přesně

Norsko, moc děkuju za čtení i za slova

JeneDvorský, život jde dál, veliká pravda a čaj v rukách zahřeje :)

Jednapoetko, ano pro mnoho lidí je to důvod se uzavřít, jenže ani to není lehké

Hani, děkuju že ses podělila,  smutný příběh, to je lepší žít sám

dievča, ano a někteří jsou uvnitř křehčí a zranitelnější

o vnútornej krehkosti ... pekne napísané***

Možno to tak malo byť. .ak nám je s niekým dobre, ale od začiatku je tam nejaké to ale, nemuselo by to dopadnúť dobre...kedysi dávno som stretla človeka, s ktorým sme si boli hneď blízki, stále bolo o čom hovoriť, na čom sa smiať, vzájomné porozumenie, ale...akoby dvaja v jednom...jeden deň okúzĺujúci spoločník, druhý deň niekto iný, negoval to pekné...rozhodnutá, že toto nechcem, som s ním už nechcela tráviť čas, chodil za mnou, presviedčal, potom zase nesplnil, čo sĺúbil...toxický vzťah, ktorý nemal byť...psychicky labilný človek zahĺadený do seba, svojej pravdy, svojich predstáv s veĺkým presvedčovacím talentom to zvládal 20 rokov, kým som to uťala celkom...bol s ním ťažký boj, kým zmizol z mójho života...čím sme starší, tým sme opatrnejší, prežili sme všeličo. .

Milá Alegno, citlivě jsi popsala co možná každý z nás už zažil....Jeden z důvodů, proč se v sobě uzavřít a netoužit...Díky, dávám tip...

Hezký a pravdivý čtení 

Myslím, že to cítíš správně. Přátelství s člověkem, který je "na stejné vlně" je největší poklad, který můžeme mít. Škoda, velká škoda, když to nevyjde...

Lído, já už to větřil takřka od pradávna, že jsi holka přemýšlivá, s nulovou povrchností. Nebo jak to mám vyjádřit...

Děkuju za tvoje slova i vcítění se, K3, ano, někdy člověk nic neudělá a někdy ať udělá cokoli, vše marné

To je moc smutná zpověď vypravěčky. Jsou takové situace, že by člověk moc chtěl něco říct, něco udělat a přesto nic neudělá, jako kdyby se spoléhal na osud.  Znám je moc dobře.

I když to tak vypadá, záměr to není, jen možná moje současné rozpoložení , díky Goro

Nová sada textů o duši? Cením si snahy dobrat se "pravdy", sice jednostranné, o to tajemnější pro hloubavého čtenáře. 

Krásná a smutná píseň

Vím Slávku a moc ti takovou přeju, kdybych uměla čarovat, už ji dávno máš :). Přesto jsem přesvědčená, že se ti přání splní.

Člověk má skoro všechno a přesto stále něco postrádá, asi to tak má být.

Hlavolame, díky za čtení, nemůže za to, nezvládá ničí blízkost, alespoň to tak vnímám

Bene-Slávku, trochu se u tvých slov rdím, díky, jsi zlatíčko