TD - Joffrey de Peyrac

Působil na Magdu, ale i na pokojské a další ženy v lázeňském domě mezi všemi pacienty jako zajímavý úkaz.  Muž středních let, vždy pečlivě ustrojen, vypadal však dobře i v tmavém županu, když šel právě z koupele. Vlnka havraních lesklých vlasů mu padala do čela, na tváři měl zasněný výraz, snad byl duchem někde docela jinde, ale projevoval se ke svému okolí jako dvorný muž. Chyběla mu jen zjizvená tvář… Od té chvíle mu jen tak pro sebe jinak než Joffrey podle hrdiny z Angeliky neřekla.

Navíc se brzy ukázalo, že bydlí oba na stejné chodbě hned naproti sobě. Pokaždé slušně pozdravil a v temných očích mu hrály jiskřičky.

Pokojská Magdě pološeptem odvyprávěla, jak si sám zaplatil dva měsíce léčení, protože spadl ze svého koně a je po operaci kotníku. Druhé postele na jeho apartmánu se při úklidech nikdo nesměl ani dotknout, prý je plná lékařských knih. Jako doktor východní medicíny má soukromou ordinaci někde v Posázaví. Několik let snad dokonce pobýval na praxi v Tibetu.

Nad tím člověkem se vznášel opar tajemna, k němuž přispívalo jeho nepopiratelné charisma.

Bylo by příjemné dát si s ním večer sklenku vína, popovídat, ale pro Magdu brzy nastal den odjezdu. Právě naposledy zamykala pokoj, když snad řízením osudu chodbou přicházel „Joffrey“. Cítila, jak trochu rudne.

„Vy už odjíždíte?“

„Do deseti musím opustit pokoj, počkám dole v hale, než přijede syn…“

„Zvu vás k sobě na kousek řeči a pravý indický čaj, mám náhodou volno. Když už jsme neměli příležitost seznámit se blíž a vy mi odjíždíte, paní Magdo.“ Chvíli čekal, ale protože Magda neodpověděla, popadl její kufr na kolečkách a přemístil do své chodbičky. Otevřel dokořán dveře a pozval ji pokývnutím hlavy dovnitř.

Jako paralyzovaná nejen omamným parfémem, který se kolem něj vznášel, vešla do jeho „světa“, aniž by tušila, proč to vlastně dělá. Čas byl najednou nepodstatný, vlastně nic nebylo důležitějšího než jen tak sedět naproti tomu muži a jen se usmívat. Naslouchat slovům, kterým vůbec nebylo třeba rozumět, jen je vnímat. Vyprávěl o klášteře v Tibetu, o prvních letech své praxe a bylo to zajímavé a okouzlující. Upíjela čaj z růžového porcelánu, i když bylinky jinak nesnášela. Ty dva šálky musel lékař dovézt z domova… a celkově vybavení připomínalo spíš mužský budoár než lázeňský pokoj.

Pak se „Joffrey“ podíval na své luxusní hodinky a řekl:

„Nemáme moc času. Sundejte si brýle.“

Nechápala, proč, ale uposlechla. Přistoupil blíž a prohlížel její oči. Pak zavelel:

„Vyplázněte jazyk, ale co nejvíc,“ a Magda povystrčila špičku skrz rty.

„Pořádně!“

Dlouho cosi zkoumal na jejím jazyku a pak ještě prohlížel nehty na rukou. Začal ze sebe chrlit diagnózy jednu za druhou. Rady, recepty. Rozložil na druhé lůžko nákres lidského těla a ukazoval jednotlivé body vhodné pro akupresuru, již si mohla doma provádět sama. Přikyvovala, ale všechny ty dobře míněné rady ani pořádně neposlouchala...

A okouzlení bylo pryč. Kdy jí „Joffrey“ vystaví mastný účet? A co vlastně čekala? Hrdinu na koni?

Zazvonil mobil. Dole v hale ji hledá syn.

Lékař odmítnul nabízené peníze. Pomohl s kufrem do výtahu a políbil Magdě ruku. Brilantina v havraních vlasech se oslnivě zaleskla.

Ona už však byla duchem jinde. 

Rozhodně ne u toho, kdo ji donutil na sebe vyplazovat jazyk!