K čemu jsou nám přechodníky?

Co jsou přechodníky?

Přechodníky (neboli transgresívy) jsou slovesné tvary vyjadřující současně probíhající nebo časově předcházející děje, které autor projevu hodnotí jako druhotné (což ovšem nemusí znamenat méně závažné). Přechodníky tedy umožňují hierarchizaci probíhajících dějů a zároveň zhuštění psaného textu nebo mluveného slova, v němž jsou použity.

Příklady:

Hledě z okna pil čaj.

Zatímco hleděl z okna, pil čaj.

Pije čaj hleděl z okna.

Zatímco pil čaj, hleděl z okna.

Důležité je, že přechodník musí mít stejný podmět jako přísudkové sloveso ve větě. Až na výjimky v podobě přechodníků ustrnulých (viz níže) není opačný případ přípustný.

Příklad:

Petra obědvaje polévku píchla vosa. NELZE!

(Přechodník se vztahuje ke jménu Petr, které je však ve větě předmětem. Tuto situaci je však možno vyjádřit přechodníkovou konstrukcí s přísudkem v trpném rodě, kde je jméno Petr podmětem):

Obědvaje polévku byl Petr píchnut vosou.

Jaké existují přechodníky?

Existují dva tvary přechodníků – přechodník přítomný a přechodník minulý.

Přechodník přítomný

mužský rod, jedn. číslo            -e (prose)                    -a (nesa)
žen. a stř. rod, jedn. číslo         -íc (prosíc)                   -ouc (nesouc)

množ. číslo, všechny rody        -íce (prosíce)               -ouce (nesouce)

Přechodník minulý

mužský rod, jedn. číslo             -v (vyprosiv)                bez konc. (přines)
žen. a stř. rod, jedn. číslo         -vši (vyprosivši)           -ši (přinesši)

množ. číslo, všechny rody        -vše (vyprosivše)         -še (přinesše)

Přechodník přítomný se používá u sloves nedokonavých a vyjadřuje děj, který probíhá současně s jiným dějem. Přechodník minulý se používá u sloves dokonavých a vyjadřuje děj, který předcházel jinému ději.

Příklady:

Obědvaje, četl jsem si noviny.

Zatímco jsem obědval, četl jsem si noviny.

Obědvajíc, četla jsem si noviny.

Zatímco jsem obědvala, četla jsem si noviny.

Obědvajíce, četli jsme si noviny.

Zatímco jsme obědvali, četli jsme si noviny.

(obědvat je sloveso nedokonavé)

Poobědvav, přečetl jsem si noviny.

Poté, co jsem poobědval, přečetl jsem si noviny.

Poobědvavši, přečetla jsem si noviny.

Poté, co jsem poobědvala, přečetla jsem si noviny.

Poobědvavše, přečetli jsme si noviny.

Poté, co jsme poobědvali, přečetli jsme si noviny.

(poobědvat je sloveso dokonavé)

V odborných textech se namísto o přechodníku přítomném a minulém hovoří často o přechodníku současném a předčasném. Tato terminologie je věcně správnější, poněvadž termín „přechodník přítomný“ vyvolává dojem, že je možno použít jej pouze v přítomném čase a „přechodník minulý“ pouze v minulém čase. Opak je však pravdou. Přechodník současný (přítomný) je možno použít v čase minulém, přítomném i budoucím.

Příklady:

Píše domácí úkoly poslouchal jsem hudbu.

Zatímco jsem psal domácí úkoly, poslouchal jsem hudbu.

Píše domácí úkoly poslouchám hudbu.

Zatímco píši domácí úkoly, poslouchám hudbu.

Píše domácí úkoly budu poslouchat hudbu.

Zatímco budu psát domácí úkoly, budu poslouchat hudbu.

Také přechodník předčasný (minulý) je možno použít ve všech třech časech.

Příklady:

Dokončiv přípravu oběda odpočíval jsem.

Poté, co jsem dokončil přípravu oběda, odpočíval jsem.

Dokončiv přípravu oběda odpočívám.

Poté, co jsem dokončil přípravu oběda, odpočívám.

Dokončiv přípravu oběda budu odpočívat.

Poté, co dokončím přípravu oběda, budu odpočívat.

Za bližší zmínku stojí poslední příklad, tedy použití předčasného přechodníku v budoucím čase. V dobách minulých omezovaly kodifikace použití předčasného přechodníku pouze na minulé děje. Předčasnost v budoucnosti se vyjadřovala tzv. přechodníkem budoucím, který je vlastně tvarem přechodníku přítomného použitého u dokonavého slovesa. Přechodník budoucí však zcela vymizel a použití přechodníku předčasného se rozšířilo i na budoucí děje.

Příklady:

Přivítaje hosty půjdu nachystat na stůl.

(přechodník budoucí – archaický, dnes vymizelý tvar)

Přivítav hosty půjdu nachystat na stůl.

(přechodník předčasný vyjadřující budoucí děj)

Obě věty znamenají: Poté, co přivítám hosty, půjdu nachystat na stůl (přivítat je dokonavé sloveso).

Jediným slovesem, které tvoří tvary přechodníku přítomného i minulého, je sloveso být (přítomný: jsa, jsouc, jsouce, minulý: byv, byvši, byvše). Časté je použití těchto přechodníků v konstrukcích se slovesem v trpném rodě.

Příklady:

Byv dotázán jal jsem se odpovídat.

Poté, co jsem byl dotázán, jal jsem se odpovídat.

Jsa ukryt ve stínu stromu slyšel jsem podivné zvuky.

Zatímco jsem byl ukryt ve stínu stromu, slyšel jsem divné zvuky.

Přechodníky absolutní, ustrnulé

Tvary přechodníku současného u některých sloves ustrnuly a dnes mají spíše povahu příslovcí než sloves. Mají většinou tvar mužského rodu, avšak mohou být takto užívány ve všech rodech a obou číslech (chtě nechtě, leže, sedě, stoje kleče). Tvar ženského rodu je u ustrnulých přechodníků výjimečný, používá se také ve všech osobách (tak říkajíc). K úplné ztrátě povahy přechodníku jakožto slovesa došlo ve spřežkách (vleže, takřka). U další skupiny ustrnulých přechodníků došlo k ještě většímu oslabení lexikálního významu a tyto tvary mají dnes funkci předložky či spojky a nemohou stát bez rozvíjejících výrazů (vyjma, nehledě, nemluvě, počínaje, konče, nevyjímaje, nepočítaje, soudě).

Použití přechodníků

Přechodníky jsou v dnešní spisovné i hovorové češtině pokládány až na zmíněné ustrnulé tvary za výrazy archaické, knižní, mizející a neadekvátní dnešnímu paradigmatu vyjadřování. Je možno se s nimi setkat spíše v psaném textu, více v poezii než v próze, v nejrůznějších archaizujících, historizujících a slavnostních projevech, v odborných textech, zřídka v administrativních textech a jen výjimečně v publicistických textech a v mluveném projevu. Na přechodníky velmi bohaté jsou staré texty (viz např. Bibli Kralickou). Časté je použití přechodníků v některých nářečích, zejména na východní Moravě, kde však přechodníky mají jiné tvary než ve spisovné češtině a často nerozlišují osoby ani časy.

Přestože současná spisovná čeština na přechodníky víceméně rezignuje a ani obecná čeština ve své hovorové podobě přechodníků významněji nepoužívá, nelze jim upřít výhody, které poskytují, a sice již v úvodu zmíněnou možnost hierarchizace dějů a zejména kondenzaci (zhuštění) textu a stručnost vyjádření. Vidíme také, že v různých jazycích (angličtina, ale také zmíněná moravská nářečí) jsou přechodníkové konstrukce velmi živým, často až převládajícím jevem, což nasvědčuje tomu, že mizení přechodníků je problémem spíše specifických poměrů v současné češtině než zastaralostí či neadekvátností přechodníků či jejich obdob v jednotlivých jazycích jako takových.