Domácí štěstí

Přibližně pětačtyřicetiletý muž s černými na spáncích ustupujícími vlasy nadzdvihl prošívanou přikrývku a zašátral rukou po pevně vypjatém froté prostěradle. Odhalil tak svoje mírně ochablé břišní svalstvo a skutečnost, že je až na modrošedě vzorované trenýrky zcela nahý.

   „Nevíš, kde je ovladač?“

   „Nevím,“ pokrčila rameny dívka, která strčila hlavu pod svůj díl peřiny, pak opět vykoukla a naklonila se přes okraj postele. „Možná spadl na zem.“

   Dívka byla oděna rovněž značně střídmě, její prsa neomezovaná podprsenkou se dráždivě zhoupla, když se sklonila ke koberci, aby zdvihla ovladač, který skutečně zapadl mezi postel a noční stolek. Měla na sobě pouze černé kalhotky, krajková tanga, jež spíše zvýrazňovala než skrývala delikátně vyholené intimní partie.

   Muž, kterému dívka ovladač podala, se jmenoval Petr Daneš. Ekonom zaměstnaný již patnáct let v téže firmě, manželka Dana, dospělý syn Michal, toho času na vysokoškolských kolejích v sympaticky vzdáleném městě. Osobní automobil, družstevní byt, chata poblíž nedaleké přehradní nádrže – Daneš zkrátka představoval prototyp klienta, kterému banka s radostí půjčí peníze na pořízení nového rodinného samohybu, pokud po něm zatouží.

   Daneš ovšem byl s věrně sloužící škodovkou 105L spokojen, a zdálo se, že je se svým životem zcela smířen i v ostatních ohledech. Dana Danešová proto bez obav odcházela každý čtvrtek na abonentní představení místního divadelního spolku; netušila, že zatímco si dopřává vášní a citů alespoň prostřednictvím romantických příběhů, odplavuje její manžel únavu z více než dvacetiletého vztahu v náruči Denisy, sotva třicetileté blondýnky, kterou již několik týdnů navštěvoval v její panelákové garsonce.

   „Díky,“ poděkoval Daneš Denise a přepnul televizi. Neměl náladu na divadelní inscenaci, která mu netaktně připomínala existenci manželky a nutnost vrátit se do zaběhaného stereotypu. Přepnul raději na zábavnou estrádu, zpěvačka v blýskavých šatech právě poskytovala dvojici komiků čas na přípravu další nebezpečně vtipné scénky.

   „Má dobrý hadry,“ ocenila Denisa zpěvaččin model. „Ty musely stát balík.“

   „Spíš je má půjčený.“

   „Myslíš?“  

   „No jasně,“ ztlumil trochu Daneš televizní zpěv, aby se mohl bavit s Denisou, „na každý vystoupení má jiný věci a přece si nebude kupovat pokaždý nový.“

   „Proč ne?“

   Denisa věděla o čem mluví, často si koupila kalhotky jen proto, aby je mohl večer její návštěvník s gustem strhnout. Dnes ovšem podobný konec krajkovému prádlu nehrozil, Daneš se díval na televizi a nechystal se cokoliv trhat.

   „Tyhle kalhotky jsem si koupila taky jenom kvůli tobě,“ zkusila to přesto Denisa a přitiskla Danešovu ruku na svůj klín. „Těšila jsem se, že přijdeš.“

   „To je hezký,“ řekl neutrálně Daneš a pokývl bradou k obrazovce. „Koukni, dobrej fór, ne?“

   Denisa zajela rukou do Danešových trenýrek a držela v rukou jeho klidné přirození. Chystala se strčit hlavu pod přikrývku a vzít Danešův penis do úst, přesto ještě obrátila hlavu k televizi. Dvojice komiků již vyrazila na pódium spojena jedním kostýmem coby falešná siamská dvojčata, která se nemohou shodnout na směru svého dalšího pohybu. Denisa raději schovala hlavu pod peřinu a odhrnula Danešovy spodky, Daneš ji však jemně chytil za vlasy a vytáhl k sobě nahoru.

   „Pojď se radši dívat,“ přemlouval ji. „Je to fakt vtipný.“

   Denisa neodporovala. Položila se na polštář a sledovala dvojici, která se navzájem dostrkala až k okraji jevištní rampy. Jeden z komické dvojice předstíral pokus o sebevraždu, opíral se o hranu pódia a efektně visel nad diváky, zatímco druhý vyvažoval svého kolegu a naléhavě jej zrazoval od neuváženého činu, který by zahubil oba sourozence.

   „Cheche,“ pochechtával se spokojeně Daneš, „že tam nespadne, co?“

   „Už nemáme moc času,“ upozornila ho Denisa.

   „Nech to na příště.“

   „To ses přišel jenom podívat na televizi?“

   „A proč ne,“ obrátil konečně svou pozornost k dívce Daneš. „Dívat se s tebou na telku je pořád příjemnější, než plnit manželský povinnosti se starou.“

   „To je tak hrozná?“

   „Není hrozná,“ zastal se manželky Daneš, „ale s tebou je mi prostě fajn a je jedno, co děláme.“

   „Dík.“

   Danešovo vyznání Denise polichotilo. Měla ho docela ráda, protože nic nepředstíral, tedy alespoň před ní. Před manželkou se samozřejmě musel pořád tvářil jako domácký ňouma, který od jejího odchodu do divadla nezvedl zadek z křesla, o to upřímněji hovořil o svých pocitech, když přišel k Denise.

   Denisa položila hlavu Danešovi na rameno a dívala se s ním na řádění dua komiků skoro až do deváté. Pak kývla hlavou k ozdobným hodinám nad televizorem.

   „Bude devět.“

   „Jo, dík.“

   Daneš vyklouzl z postele a nasoukal se do svršků, které ležely vedle dvojlůžka. Potom došel do předsíně, nazul se do tmavě hnědých mokasín a rozloučil se s Denisou.

   „Fakt mi s tebou bylo moc fajn,“ otevřel Daneš peněženku a podal jí dvě nové, ještě nepomačkané tisícikoruny.

   „To jsem ráda, klidně se zase někdy stav.“

   Denisa stála u dveří pouze v kalhotkách, a tak neměla peníze kam schovat. Položila je proto na stolek pod zrcadlem a naklonila se k Danešovi. Daneš jí dal lehký polibek a vyšel na chodbu, spěchal domů, protože u divadelního představení se dalo jen těžko odhadnout, kdy přesně skončí. Nechtěl zbytečně riskovat, ačkoliv jeho manželka před sebou měla v té chvíli ještě skoro půl hodiny dojemného příběhu o nerozborné lásce dvou mladých lidí.

   Denisa měla také naspěch. Dívala se za Danešem, dokud nezmizel v ohybu schodiště, pak zaklapla dveře a začala rychle sklízet ze stolu poloprázdné skleničky. Přestlala ještě postel, vypnula televizi, kde právě běžel reklamní blok, a přehodila přes svá obnažená ramena lehkou košilku. Další zákazník měl přijít za pár minut.

Zrcadlo

Mezi Davidem a Honzou byl poměrně značný věkový rozdíl, Davidovi bylo dvacet osm, Honzovi skoro čtyřicet. Ale neřešili to, kdysi spolu dva roky seděli v jedné kanceláři, a tak se čas od času sešli v nějaké příjemně zastrčené hospodě, dali si pár piv a docela příjemně pokecali o zatracené práci, o věčně chybějících penězích a o životě obecně.

   Dnes večer byla jejich debata o to živější, že mezi druhým a třetím pivem si k baru přisedla docela pohledná brunetka a nechala se pozvat na panáka. Pro ni byl věk přece jen důležitější než pro oba bývalé kolegy, a tak se věnovala hlavně Davidovi, Honza se mezitím trochu nudil, rozhlížel se po lehce zakouřeném lokálu a odhadoval, kdo tu svoji dostane ještě dneska do postele.

   Holka za chvilku svého panáka vypila a odešla.

   „Kam šla?“ obrátil se Honza zase k Davidovi.

   „Za nějakým kámošem, ale ještě přijde.“

   „Sotva,“ vyjádřil své pochybnosti Honza a požádal barmana o další dvě piva.

   „Ty myslíš, že už se nevrátí?“

   David měl stálou partnerku a nevyžíval se v nějakých bokovkách, ale přece jenom bylo příjemné sedět s Monikou, tak se brunetka představila, na chromovaných barových stoličkách a rekreačně zkoušet dvojsmyslné pohledy. Doufal, že se jeho nová známost k baru vrátí, nevypadala jako mrcha, která se nechá pozvat na pití a pak se vypaří.

   „Klidně se s tebou vsadím o pivo, že už nepřijde,“ nedával Davidovi moc velké naděje Honza. „To byla jasná kurva už od pohledu.“

   „Počkej, to snad přeháníš…“

   „Tak se na ni podívej,“ pohodil Honza hlavou ke stolku, u kterého se svým známým Monika zakotvila. David se nenápadně ohlédl, nechtěl vypadat trapně, ale nemusel se bát, protože Monika věnovala svou bezvýhradnou pozornost mladému frajírkovi v tmavé sportovní bundě. Naslouchala jeho vyprávění, sledovala rozmáchlá gesta, kterými si pomáhal, a v pravidelných intervalech upíjela brčkem z vysoké koktejlové sklenice.  

   „Třeba je to její starej,“ odmítl David Honzův bleskový posudek. „Můžu bejt rád, že mi nerozil hubu.“

   „Spíš to bude nějakej pasák.“

   David se ještě jednou podíval, Monika tentokrát jeho pohled zaregistrovala, trochu pokývla, ale dál se věnovala svému sportovci. No co, dala si vodku na jeho účet, ale proto snad nemusí být kurva. David řekl něco v tom smyslu i Honzovi, ten však byl příliš hrdý na svůj odhad na lidi, aby jen tak lehce ustoupil.

   „Podívej se na ni, jak je oblečená,“ upozornil svého bývalého kolegu. Když spolu pracovali v pojišťovně, byl Honza starší nejen věkem, ale i služebně, a zůstal mu z té doby zlozvyk Davida poučovat. „Ale to není tak důležitý, všechny mladý holky se teď oblíkaj jako nějaký děvky. Koukni se jí na obličej, to je typickej ksicht vyšukaný kurvy.“

   „Jako že je zmalovaná?“

   „O to nejde, má takovej ten kurevskej výraz.“

   „Blbost,“ dovolil si David nesouhlasit.

   „Proč blbost? Koukni se někdy na šlapky, všechny vypadaj v obličeji stejně, takový hrozně utahaný, lhostejný, přisprostlý…“

   Honza přerušil svou lekturu a napil se piva. David nic neříkal.

   „Někde jsem četl, že pro ženskou je to fyzickej šok, když se nechá ošukat, ačkoliv nemá nejmenší náladu, třeba manželka, která dá starýmu, jen aby měla pokoj. Je to pro ni stres, a když se to opakuje, tak to na ní samozřejmě zanechá trvalý stopy.“

   „To je blbost!“

   „Proč blbost?“ dotíral Honza. „Co je na tom blbost?“

   „Ve stresu žije kdekdo. Já přijdu ráno do práce a hnedka na mě skočí šéf, že se tohle posralo a támhleto je potřeba, to je taky dost drsnej nápor na organismus.“

   „To jo,“ souhlasil Honza. „Ale dělat kurvu je přece jenom něco jinýho.“

   „Co je na tom jinýho? Děláš něco proti svý vůli, od pondělí do pátku vstáváš příšerně brzo, táhneš se někam přes celý město a tam se prodáváš za mizerný peníze. Jedinej rozdíl je v tom, že děvka si vydělá víc.“

   Honza se zasmál. David se pořádně napil svého piva, otřel si horní ret, na kterém ulpěla stopa řídké pěny, a přejel pohledem celý lokál. Kolem kulatých stolků s deskou z falešného mramoru posedávaly většinou dvojice, v tabákovým dýmem zašedlém sálku se ale našlo i pár skupinek, které na sebe strhávaly pozornost hlasitým hovorem.

   „To by všichni tady museli vypadat jako kurvy,“ řekl David a otočil se zpátky k baru. Opřel se lokty o mramorovaný pult a podíval se na svůj odraz v zrcadlové stěně naproti.

Šlapky na vinici

Letos poprvé se Umberto při sklizni vína spolehl výhradně na práci římských prostitutek a nemohl si své rozhodnutí vynachválit. Některé dívky sice měly s náročnou prací potíže, ale snažily se a Umberto jim rád pomáhal. Nebylo vůbec nepříjemné přitisknout se zezadu k vyvinuté profesionálce a vést jí ruku se zahradnickými nůžkami.

  „Jen to zkus, Dafné.“

  Objemná blondýna v bílém tříčtvrtečním kožichu vzala do ruky hrozen vína, nasadila na jeho stopku nůžky a stiskla rukojeť nebezpečně vyhlížejícího nástroje. Nic se nestalo, a tak se na Umberta vyčítavě ohlédla.

   „Nejde to.“

   „Musíš pořádně zatlačit,“ poradil Dafné vinař a přejel očima po vinici. Pohled na mírný svah zalitý září nízko stojícího slunce Umberto miloval, natož když mezi keříky pobíhaly dívky ve značně odvážných modelech. Nejvíce se Umbertovi zamlouvala Soňa, nevysoká dívka s platinovou kšticí, která navzdory chladnému počasí vyrazila na vinici v sukýnce akorát pod zadek a v tričku odhalujícím profesionálně vypracované bříško.

   „Ááááh!“

   Dafné hlasitě zasténala a Umberto rychle odtrhl pohled od otužilé sběračky hroznů.

   „Co se děje?“

   „Ah-ah-ah,“ hekala Dafné. „Ah-ah-ááááh.“

   Dafné zavyla jako při předstíraném orgasmu a zahradnické nůžky s hlasitým cvaknutím oddělily hrozen od keříku révy. Zarudlá prostitutka strčila Umbertovi ustřižený hrozen před obličej a pochlubila se nečekaným úspěchem.

   „Ustřihla jsem to!“

   „Báječně, děvenko,“ povzbudil pomocnici vinař. „Jen tak dál.“

   Dafné si otřela pot z čela a trochu si přitáhla kožich, který se během vrcholného vypjetí sesmekl a poodhalil vzdutá ňadra napěchovaná do červeného saténového korzetu. Stařičký vinař si vzpomněl na dětská léta, kdy s brokovnicí v ruce pomáhal střežit otcovo melounové pole před nájezdy lupičských band. Byly to často krvavé souboje s pronárody, které chtěly sklízet, co nezasely, ale o to dobrodružnější.

   Mohutná blondýna nabízela ještě dramatičtější zážitky, ale Umberto ji raději zanechal sténající nad dalším nepoddajným hroznem a přešel o pár řad níže. Právě tam jeho oblíbenkyně v odvážném oděvu hbitě cvakala nůžkami a práce jí šla pěkně od ruky.

   „Vy už jste to, Soničko, musela někdy dělat,“ neskrblil Umberto chválou. „Ale není vám zima? Jste tak nalehko a po ránu je chladno…“

   „To je v pohodě,“ usmála se drobná, ale pevně stavěná prostitutka a vhodila další hrozen do koše, který nesla na zádech. Pletený popruh zvýrazňoval bujné křivky jejích ňader a starý vinař si zálibně pohrával s myšlenkou ponechat si zdatnou pomocnici na vinohradu natrvalo.

   „Ta je na zimu zvyklá,“ pokřikovala ze sousední řady Erika, trochu vyžilá, přesto však stále energická čtyřicátnice, která za přiměřenou odměnu nabízela svým klientům půlhodinku prvotřídního bití a ponižování. „Celou zimu šlape na ulici, tak nemůže bejt cimprlich.“

   „Zato ty si dávej bacha na vaječníky,“ kontrovala Soňa, napjaté vztahy mezi pouličními prostitutkami a jejich kolegyněmi z nevěstinců byly znát i na vinici. „Latex moc nezahřeje.“

   Umberto se do sporů mezi děvčaty raději nemíchal. Mohl být rád, že si místo týdne v policejním opatrování zvolily práci na jeho vinohradu, a tak nechtěl zbytečně provokovat. Vždyť ty dívky na Umbertově vinici pracovaly úplně zadarmo, a přesto jejich úsilí značně převyšovalo pracovní zápal draze najímaných pomocníků.

   Na rozdíl od podivných existencí, které si na sezónní práce najímali sousedé, byly tyhle holky skutečné profesionálky. Nataša, nepříliš pohledná žena, která však vládla nesmírně obratným zápěstím, už dokonce doklopýtala na vysokých podpatcích k široké kádi u vinařova domku a vsypala do ní první plné vědro.

   „Bravo!“ blahopřál jí Umberto. „To si zaslouží odměnu!“

   Nataša položila prázdný džber na podupanou trávu u kádě a upřela na starého vinaře výrazně namalované oči.

   „Dala bych si cigáro. Vždycky, když jsem hotová, dostanu chuť na cigáro.“