Ježčí copyright

Každé dítě má

svého skřítka

  - zcela prokazatelně

bydlí pod ribstolem

na stěně dětského pokoje

ty hromádky vyloupaných slunečnic

a oslího hnoje

musí patřit jemu

            - přece.

A žádná holčička

nepochybuje

že existují

čarodějnice

ty zlé

i ty laskavé.

Ve třech letech

je princeznou

na čarodějnických sabatech.

V šesti letech

přiteče první vráska

nejdřív krotký potůček

posléze

řeka, vodopád

ale teď ještě pořád ne

teď pláčeš ponížená

v klobouku hříbečka

mezi jinými houbičkami

zneužitými. Jenom ty jsi plakala.

Záznam zachycen. Šedivý retro snímek

klobouček na straně, klouby dlaní si mneš

oči uplakané.

A je ti deset let

ty ženo, děvčátko

a ještě netušíš

že ježčí kožíšek

je tvým copyrightem

zatím jen tak zkusmo zkoušíš

vystrčit první ježčí osten.

V patnácti letech jsi přečetla

odhadem tisíc sto padesát

knih - těch žebříků do nebe

a výtahů do pekla

A když si tě poprvé

mládenec vedl za ruku

překládala jsi

hotové romány

z každého pohnutí

pootočení jeho palce

v tvé dlani.

V sedmnácti letech

jsi objevila Jefferse

a Holana a Šiktance

a Kennetha Rexrothe

a plakala jsi nad Krylem

a Kundera se ti, bůhvíproč

zdál notně omšelý a banální.

A Janis Joplin zpívala k tvému

prvnímu pokoutnímu líbání.

No a co, že sis toho chlapa vzala

a zplodila s tím svým rybářem

své děti. Tenkrát to bylo za rohem.

Bláznivá bosá, dodnes si myslím

že nebyla na světě vášnivější

zrzavá, v pánském triku batikovaném

a kde je ten muž, který by obdivoval

stovky dřevěných korálků v mých vlasech

zmizel někde na hřebeni Kněhyně

s kotětem v náruči

zatímco Marian Varga byl ďábel

a na své varhany uprostřed louky

na Pustevnách si šílel

nad ním slunce

a padesát metrů vedle něj

clony déšť, jak dveře

kterými jsem vzápětí prošla

do svých dospělých let.

Už jako ježek.

Ve třiceti letech, to stojí za zmínku

jsem vážila přesně

jako cementový pytel

něžných skoro padesát

a porodila jsem své

třetí dítě.

Ano, miluji je

děti své. Ale tak nějak

ztratila jsem kontury

rysy mé tváře

rozostřily se

teď už je čas na oceány

na brázdy v poli mé tváře.

Teď znovu nasadíme si

šaškovské kloboučky.

A budeme

ryba, houba, sněhulák.

A tak  zas jen doufání

že s vráskami v mé tváři

já si tak zvolna tanany

odtančím k době kdy mi bude

krásných sedmdesát let

a já znovu jako tenkrát

budu královna čarodějnic

na jejich sabatech.

A znovu si budu plnit

každý sen

jen pouhou myšlenkou

a uklízet trus skřítků

pod ribstolem. A nějaký

Varga mi k tomu bude hrát

na ďábelské varhany a Janis Joplin

bude mými žilami vášnivě lkát.

A Rexroth bude ležet v kaňonu

vedle své první ženy malířky

a já doufám, že když přilehnu k nim

oni, tak upřímní, jen řeknou:

Tak pojď, budeme se společně

 - zahřívat.