Prší

Měla opět den, co propršuje. Slehlý polštář ji tlačil do zad, od okna šel chlad a všechno se zdálo šedé. Jen nohy jí příjemně hřály, protože je zahříval jejich pes, do odpoledne, než přijde P. z práce domů, jediný její společník. Mohla si s ním povídat o čemkoliv. Uměl tak krásně upírat ty svoje hnědé, hluboké oči! Vrásky na čele, hlavu mírně nakloněnou, právě spolu poslouchali, jestli nevržou schody, že by to zdraví konečně přicházelo...

I když je obtížné přemoci to chvění víček a hrdla, poslední dobou už tyto dny dost omezila, nechce se totiž připravit o společnost jediného přítele, co jí je stále nablízku.

Dnes ale opět stáhnul ocas mezi nohy a vyděšeně seběhl po schodech do haly.