Hádanka

Duše, tělo , vědomí, bychom si měli rozvíjet celý život…s tím mohu než souhlasit. Jenže – a v tom s Tebou taky souhlasím: co je to duše a co je to „já“? Jinými slovy, nelze rozvíjet něco, aniž bychom alespoň věděli kde to hledat. Tělo je proto jediná věc, na níž se můžeme dohodnout, že víme bezpečně o čem je řeč. Pokud se kdysi říkalo, že ve zdravém těle je zdravý duch, tak dnes víme, že je to spíše jen předpoklad, ale rozhodně ne neměnná a plně vyčerpávající pravda. A potom - duch, jako takový z dnešního světa lidí zcela vymizel a to dokonce i z povědomí mnoha věřících (i když něco takového nikdy nepřipustí), protože např. i dnešní Katolická církev již neuznává duši oddělitelnou od těla, ale naopak neoddělitelnou od těla a oficiální formulace je, že duše je formou těla. Proto se může stát, že dnešní „obyčejní“ lidé, (na rozdíl od prelátů, kterým je tento problém zcela „jasný“…) kteří se o tuto otázku (pochopitelně) stále budou zajímat, neboť podvědomě cítí její naléhavost, se budou dlouho a dlouho dohadovat o tom, co vlastně duše vůbec je. Došlo to tak daleko, že i tak běžně používané slovo jako „duchaplný“ je vnímáno již zcela nesprávně. Skutečně duchaplný totiž není ten, kdo je vtipný, pohotový a velmi vzdělaný, protože toto všechno jsou vlastnosti rozumu. Duše „funguje“ v oblasti citu, takže duchaplný původně znamená laskavý. Je to jen jeden ze smutných dokladů toho, že lidský rozum, jenž měl být pouhým nástrojem lidského ducha, se povýšeně usadil na místo, které mu sice nenáleží, za to však je usazen natolik pevně a natolik dobře maskován, že je velmi nesnadné na tento fakt vůbec přijít, natož pak chtít zjednat nápravu…,