Záhadná zmizení aneb ponožkožrout

Domnívám se, že je mou povinností vůči společnosti upozornit na jeden nevyřešený světový problém, který zasahuje do životů nás všech. Ovlivňuje osudy těch nejchudších, avšak poznamenává i mocnářskou elitu.

            Dotýká se nás všech, protože každý z nás nějaké má, anebo alespoň měl (s výjimkou kmene Hotentotů a křováků z jihovýchodní Afriky).

            I já sama mám s tímto problémem bohaté zkušenosti. Řádí i v naší domácnosti, stejně jako v domácnostech vás všech, i když si to někteří z vás nechtějí připustit. Ale teď přišel čas, abyste se postavili tváří v tvář kruté pravdě - on je tady s námi, a to už od pradávna, nebo alespoň od té doby, co lidstvo začalo nosit ponožky.

            Ano, jak už možná někteří z vás uhádli, je to ponožkožrout, v některých částech republiky přezdívaný rovněž fuskomls, nebo v pražském žargonu ,,takovej ten divnej týpek co prostě ty ponožky žere, no“. Postupně si povíme něco o jeho výskytu, základních projevech a vztahu lidí k němu.

Popsat místa jeho výskytu je jednoduché – vyskytuje se prostě všude. Někteří lidé si sice myslí, že se jim ponožky neztrácejí, ale to jsou rodiny, ve kterých ponožkožrout žere jenom celé páry a proto si toho nikdo nevšimne.

Teď by měl správně následovat popis jeho vzhledu, ale to bohužel není možné, protože nějakou neuvěřitelnou náhodou ponožkožrouta ještě nikdy nikdo neviděl.

Za účelem polapení ponožkožrouta a možného pozdějšího vědeckého výzkumu byly zkonstruovány důmyslné pasti, jejichž princip byl podobný jako u pastí na myši – ovšem místo sýra byla jako návnada použita ponožka.

Bohužel ponožkožroutova inteligence zřejmě značně převyšuje inteligenci myši domácí a proto se nikdy nenechal nachytat na tento starý laciný trik, který jsme již mohli vidět v mnoha amerických filmech, např. v Sýr nebo smrt, Ementál, má vášeň, Zemřít pro sýr, a v neposlední řadě i v trilogii Pán Sýrů (Společenstvo Eidamu, Dvě Nivy a Návrat Hermelínu) na kterou tématicky navazoval epos Sýrmarillion.

Selhaly i nástrahy v podobě ponožek napuštěných jedem. V jednom z případů došlo dokonce k tragédii, když se jedna otrávená ponožka nedopatřením dostala do pračky mezi ostatní špinavé prádlo a celá rodina později pomřela na následky vdechování jedovatých výparů ze svého sice čistě bílého, ale kontaminovaného spodního prádla.

Ponožkoroutovy základní projevy jsou jen dva, ale o to zásadnější.

Za prvé: Ponožkožrout, jak už vyplývá z jeho samotného jména, žere ponožky. Proto není vhodné ho podezírat ze zmizení jiných předmětů nebo osob z vaší domácnosti. Pokud vám zmizela tchýně, neobracejte se s tím na ponožkožroutology, ale spíš na vlastní svědomí a vzpomeňte si, kam jste ji zakopali.

A za druhé: Ponožkožrout sežere ve většině případů jen jednu ponožku z páru, takže pak vznikají tzv. ,,jednušky“, neboli v pražském žargonu ,,prostě takový ty ponožky, ke kterejm nemůžeme najít druhou“.

Tento jev se většinou vysvětluje tím, že je ponožkožrout barvoslepý. Výjimečně zkonzumuje i celý pár, k čemuž zřejmě dochází tak, že i když obvykle žere jen ponožky volně rozházené po bytě, občas se dostane i do šuplíku, kde má většina lidí celé páry ponožek zabaleny do tzv. „pucek“.

Jak už jsem poznamenala v úvodu, někteří lidé ponožkožroutovu existenci zatvrzele odmítají a vymýšlejí si jiné, často bizardní teorie o tom, co se to vlastně s jejich ponožkami děje. Různí lidé si například mysleli, že jejich domácnosti po večerech navštěvuje   kleptoman-fetišista, který ponožky odnáší a poté s nimi v soukromí provádí něco, co zde nelze ani napsat.

Jiní se zase domnívali, že zmizelé ponožky prostě někdo vyhodil do odpadků, ale považte, který duševně zdravý člověk by něco takového dělal?

Přímo alarmující je případ pana N. z Prahy 5, který vytrvale popíral existenci ponožkožrouta a o svých ztracených ponožkách prohlašoval, že: ,,Nó, vono se to při praní asi ňák sekne v tý pračce a potom jak sebou ten buben mele, jó, tak to tam zapadne do ňáký malinkatý dírky nebo co a už to tam prostě zkejsne.“

O tomto troufalém prohlášení se dozvěděl přední český ponožkožroutolog Dr. Ing. Adolf Podkolenka a byl jím pohoršen natolik, že poslal do bytu pana N. tým odborníků, kteří na místě rozebrali pračku na součástky, ale bohužel žádná z pohřešovaných ponožek nebyla nalezena. Zato bylo zjištěno, že poruchy chodu pračky nejsou způsobeny „zkejslými“ ponožkami, ale topným tělískem, které bylo obaleno silnou vrstvou vodního kamene.

Pan N. sice i nadále popíral existenci ponožkožrouta a dokonce soudní cestou vymáhal náhradu škody za zničenou pračku, ale doufám, že alespoň vás se mi povedlo přesvědčit o tom, že ponožkožrout existuje a představuje pro lidstvo reálnou hrozbu, stejně jako například skleníkový efekt nebo zbraně hromadného ničení.