Písmák 17
Procházím krajinou prosvícenou, měsícem vúplňku a hlasitým tichem.
Chvilkami musím jít po kolenou, plazit se, země se dotýkat břichem.
Konečky prstů mrznou mi mrazem, škrábe se pod oděv, zalézá do těla,
pod nehty hbitě se zavrtá rázem, jakmile chytne se, šíří se. Nákaza nesmělá.
18
Za oknem fouká, fouká tam vítr.
Vítr až stromy se kymácí.
Sebere všechny mé myšlenky někam pryč a cestou je všechny poztrácí.
A budu volný…
19
Ztrácím se vpohledu do zdi, mám asi svůj dobrej den
zrovna dneska.
Dobrej den co nekončí večer, ale ráno.
Ze zdi svůj pohled přenesu na strop
20
Svítá a já si letím.
Vznáším se nad krajinou jako papírový drak, jenom tak.
A vidím jak ve snu slova mezi stébly trávy dokonale skryta, jsou obrácena naopak.
Poprvé koukám na svět jiným zrakem.
21
skřítek šílí, kvítek bílý, splynou vjedno
malou chvíli na to zvadnou
za okamžik na zem spadnou
zem je vsákne, jsou jen vláha
01
Svádíš mě pohledem a já jsem sám, asi se neubráním. Tvých očí čarovných, moc dobře znám, před tvými zbraněmi se nezachráním… Ta hříšná hra začíná nevině. Sedíme při svíčkách, jen ve tmě, při víně a tvoje oči. Já se vnich topím, sedím a potím se a čekám na to, jak po mě skočíš.
02
Tam ve stínu paneláků, vkaluži sduhou od oleje se zrcadlí svět. Zoblohy plné černých mraků, na tvou bílou kůži padá, leje, barevný déšť. Je jako jed. Ve světě moderní doby, normální jev.
03
přestaň dýchat, zadrž dech, svoje srdce, ztuhnout nech
zavři víčka, zatni zuby, pak se prober, zbav se nudy
nuda stojí, život krade, ukrást ti ho, mrcha zvládne
musíš lítat, žít o život, jít se bavit, má dost výhod
04
Nad hlavou slunce svítí, ještě je ráno a začíná den a nám zrovna došlo pití, tak jsem vzal prachy a vyrazil ven. Byla to síla, fakt mocný pocit, vyrazit ven po probdělé noci. Všechno mi příjde jiný, má představivost vidí podivný stíny a ty věci co tu jsou, jsou neznámý, nový a všechny stojí, lítaj nebo se plazej. Nad hlavou, pode mnou, kolem jdou, všude jsou.
05
…ležím vposteli, nemůžu spát a tak si píšu slova podivná
a měsíc září, tak to mám rád, nějak mě dostala ta chvíle mizerná…
…mé pero, co píše, má dlouhý stín, darovala mu ho svíčka co září
nemůžu spát, jde na mě splín a ztichlá noční krajina lesklý třpyt hýčká –
06
Sedím sám a pod věží, zajímavá chvilka… Jsem bez nápadu, mám úplně prázdno vhlavě. Myšlenky mi neběží tak, jak by měly. Jen vzpomínka na tebe…
Mám náladu psát smutné věci o lásce, jenže vtom je to právě, o lásce psát neumím. Nebudu to pokoušet, protože o lásce vše už napsáno bylo.
07
Únava mě zmáhá, víčka už mi těžknou,
sníh za okny padá a vločky se lesknou.
Vtom už vidím jenom tmu a na nic už nemyslím,
nevzbudím se vžádném snu, až ráno se probudím.
08
Víla, tancuje bílá a ktomu zpívá,
točí se pořád dokola.
Stmívá se vlese, stmívá,
ve tmě se skrývá
09
Pod lampu co ráno svítí i přes to, že tma šla spát
leží někdo, jehož žití, nabralo už rychlý spád.
Jeho život chutnal hořce od rána až do noci
a pod víčky modré kruhy, už mu není pomoci.
10
Bojíš se. Neboj, já ti neublížím.
Máš strach. A proč, vždyť ti nic nehrozí.
11
Sedíme tu my dva, pijeme Kofolu
mluvíme slovama, smějeme se humoru.
Sedíme tu my dva, pijeme Kofolu
pijem ji brčkama, pijem ji zlavoru.
13
Jsem blázen, často jen, jen se točím vkole,
když na zem dopadám, říkám si ty vole.
Ty vole, ty blázne, ty zmatená existence,
jen tu lež a to mi věř, tak budeš všem za šílence.
14
Mám svět rád, chci se smát a bavit se napořád. Chci chytnout tě za ruku, letět stebou do vzduchu a nadobro odsud zmizet. Nové věci poznat, vidět. Chvilku smát se chvilku plakat, něco zažít, to je nápad co mou hlavu jak červ napad.
15
Andělé znebes na svět dávno zapomněli. Nestála za to ta do pekel jdoucí díra. A lidé kteří si vlastní osud zavinili, až do konce spředstíranou radostí a tancem na hrůzostrašný konec budou súsměvem se dívat. Budou se smát a budou slavit, vysávat matku zemi, už tak zkrvavenou a vbezvědomí.
16
Strach a ticho, noční sen, mění se vsen časní ranní. Člověk drogou proměněn a hlídá ho jen oko vraní, děsí ho a on se sklání. Strachy řve až dech se tají – hlavám saní. Bílá paní brání zdání, že strach slaní pro zlé psaní, před kterým se nezachrání, nic ho před ním neubrání.