Svět podle Tintila
Panášou šedivou kdos plácl mě teď
a pichlavých očí zžehnul mne žár
Nudný jsi človíčku, potichu seď
Radši se vyvaruj tintilských spár.
Básnivec
S flintou se vydám
do hájemství řeči
Ale co když tam netrefím
nebo netrefím nic
Stávkokaz
zatímco
lid hromadil se valně
natáhl ruce a roztáhl dlaně
ve vaně
Husitská rýmovačka
Zikmund Liška z Tábora
šelma je - ne potvora.
Veze husu pro Žižku
v huňatém kožíšku.
Dejme tomu, že epigramy současníka
INVOKACE
je mi nás líto
má slovní banalito
našim triviálním steskem
Tintil
Tintil je démon snad
slinou tě poplivat
umí
Tintil má bučadlo
Dárečky pro pány
stojím němě pokoj sotva vyválečkován
lekníny na stěnách ostré jehličky nad hlavouplyšový lišák přitisknut pod čelist
hledá nás studené oko
nesmět se pohnoutinež táta stiskne spoušťuprostřed černobílatamtoho času .
To co ještě není
Šli k moři: nocí mlhou
kde je břeh
nevěděli
mléko mlhy bylo hltavé a hutné
Prázdniny
sbírání rajských jablek
- házet je do koše kdesi hluboko ve hrudi
zírání skrze závěsy pestíků a blizen
- do hlíny - do hroudy nerudné
Noir
Tma je tu.
Levou rukou na kolovrátku přede mysli chlupatéPravá ručka sýčka hýčká
Dlouhá snědá rukavice visí stažená
Jedním dechem rozkývala žluté lampiónystíny kynou malicherným duchům v ústrety.
Cancy
Četl jsem tuhle o severním pólu
v jedněch novinách
stejně nevím jestli se bát
mloků ve Vltavě a ledních medvědů
Mému Romeovi
Jasan stolu pracovního
se sponkami, svorkami, sítí
prostorná kancelář
plna mašinek a lidí
Bití ořešáku
V předvečer velkého bitíjedno jádro ve skořápce povrchu čela hloubavéhohnízdečku korábů budoucích slétástřemhlav jako káně
první jádro ze žlutohnědých atomůúrodné jako větvoví hořké jako záděry kůrytiše udeřilo z výšin moravské Galileje
Pane Ořešáknač tváříte se jako zarputilá tvrz. - však co rok býváte dobyt - vždy tráva tone v průtrži Vašich tvrdohlavých dětí
Námezní žoldáci s kopími se blíží již vztáhnout ruku oloupí Vaši korunu A boží muka znovu požehnajívánočnímu cukroví .
Človíčku náš
NÁŠ MILUJÍCÍ ČLOVÍČKU********************schopný ke všemuvzdělaný k pláči bohatý k uzoufání milovaný k smrti
človíčku náš - mořeplavče na souši ********************v noční tramvaji na cestě z prácenašel podezřelý otisk vlastního prstu a ráno mu zahřměl ze sifonové trubky umyvadlazaschlý smích
človíčku náš - andílku putti********************nevládne lukem jemuž tětivou chlupatý stonekvlaštovičníku - ukrytý v povrchunestřílí do prázdnotyz níž strach
človíčku náš - žíznivý na studené poušti********************kde bába kořenářka smíchala nápoj lásky a na nerozkřápnutém svatebním talířizároveň přináší moučník ze zapadlého nenarozeného sluncena zakousnutíčlovíčku náš - střede našich nejmenších vesmírů********************jojo skákající na trampolíně žilnebarevně modrý, namočený motýl sympatický hrdina z knížek odpůrce násilí, sveřepě dychtivý štěstí.
Daleká cesta
Klouče z Přeloučea kámoš chasníček z Drábských světniček jeli od strýcepřes dva měsícek jeho tetě. Dva přátelé na babetě.
Svátky na náměstí
z trojúhelníku na morovém sloupu
prozřetelně shlíží
trpělivé rybí oko
svaření lidé
Bubák příkladem pro nespavce
Když se bubák domů vrací
po službě spát
nebojí se zapomenout na svou práci
síly načerpat.
Astrální rytíř
Jeho příjezd zvěstoval dusot
kozorožčích kopyt a bekot zvířecí havěti
ve zvláštním průvodu.
Dráha slavnostně pokryta tajemným klidem otevřeného roku
Kovboj na kopci
Mel Johnny svůj srub na svahu
tam bydlel řadu let
na údolí své v Utahu
se nemoh nahledět.
Nářek těla
Práce, ó moje milá práce
odčerpáváš mi krev
sušíš mízu
odíráš šedou kůru mozkovou
TREBLINKA
Vždy prý najdeme nějaký příběh, který nám promluví z duše
jako když sněženka vyraší z hřbitovní hlíny
- pijící starý sníh, živou polévku z naší krve
Stále se máme k čemu odvolávat a přirovnávat
PÍSEŇ SOUKROMNÍKOVA
Vážení přátelé
v časech, kdy se nic pěkného neděje
významně pomoci může naděje
nespouštějte ji prosím ze svého zřetele.
VARŠAVA
Zvykla sis na málo krásy světa a hlasité
sny o těžkých letadlech, živá pamětnice
tmy
Hrdě nehýčkáš, když tebe nehýčkali, netrylkuješ
Odpoledne
stará Filomena chodí pro vodu
shrbena s malým džberem
babka vráskatá
to chození
Těžká
Chvíle, která si nás našla
u mačká reset
dlouhá chvilka, kdy ještě neusínáš
na německé dálnici A 10
Červené kravinky na pastvě
S kapičkou stydu
Když ta panna shodí šat
zkusím se odpanovat.
Naše WC
U mekáče
Pokud znáte pana Muchu
víte, že sedí nejspíš u okna a čte noviny
Ale asi nevíte, že dnes potkal:
čtyři poštovní skřítky
Včera
včera
zaoknem hořel měsíc
bez taktovky
nikdo nepřikládal
Zátiší s láskou a stříbrným plátnem
Zašel jsem do kina pro osamělé břídily
kde uvaděč – klaun se zubí zpoza líčidel
a namáčí dlaň do sáčku schipsy
a můj soused, třešňový strom
Cesta do Babylónu
Tenhle vláček má namířeno do Babylónu pomalej orient courák Jedeme tam spolu já a on vlak ryba a pták
spočítat kolik mají v Babylónu postaveno věží a kolik babylonských bab by si nechalo hlavy zamotat kdybychom najednou spustili po mezopotámsku
My rádi vedeme řeči dlouhé - já a můj vlak a on zato pro mě překračuje pražce - darmo bych si vláčel nohy, jen ať si notuje po svém: ši-ko-ku-kufíí-fííí -- dupky-cvak
Ve voze polehává dech típlých spart proseděných zadnic a fialové kůže. Milá hýžďata, zda již uvykla jste kodrcání této pojízdné zednické lóže.
Morbidní Annabel Leeová
Měsíc pluje v temném lůněa mě neudrží ani pouta spánkuči tíha bledých lůžkovinrád zkoumám noca tvůj černý stín
Žalujineviditelné luněluně v zármutkusnědené jak krajíc bílýtu trpnou tajnůstkuproč všichni tolik slibovalia pak překřtili ji na měsíc
přidám pár steskůa víc už nic
Až luna postaví nám bílý důmpotom za pravdu dám básníkůmže byla jsi jednou z mála věcío nichž lehkoverše skládat
O tom, jak potkali svého prvního Čecha
Poznali ho fakt na první pohled podle batohu, chůze, kraťas, chlupatých lýtek špíny za nehty, peněženky trousící desetníky angličtiny, pitralonupapírové cedule snad s nápisem Brixen a palce s mozolem od autostopu.
Měl pár kapek keltské krve na košili a v Chartres v kruhovém labyrintu katedrály který po dvou set metrech jak nějakej divnej život vyústí ve svém středu neuměl podat kolemjdoucím ruku a dojemně strašně nechtěli být jako on jejich skoro nevlastní otec a tak hráli na flétnu a kytaru před západním vchodem do chrámu pod sochama posledního soudu a chrliči protože prý lidi mají rádi když se hraje.
A tam jsme se poznali podle batohů a vyprávěli nám o tomjak už dnes potkali svého prvního Čecha.
Byl krásný srpnový den a když se slunci začalo chtít spát,tak jsem si tu smělou gotiku nesměle vyfotografoval od jedné benzínky na okraji města.
S-něžná
Máš slova na krajíčku a sladké slzy coby tečky na koncích vět Stařenka zima rukama chladnýma zažehuje svíčku češe si sněžné vlasy, a nechává je spadnout na bolavý svět Ta dáma ví, co polím sluší i ona byla kdysi mladou slečinkou nádherně nahá spala na pasece ruka jí tála v cizí ruce Chladem a láskou se tak trochu drkotala ztracena pod dekou nebe Máš slova na krajíčku a sladké slzy coby vykřičníky na konci vět Na spánky ti padá tíha mraků kolem teče žízeň proudem Armády miniaturních sněhulákůpoletují zkřehlým prostorem na bolavej svět
Její oči
stydkou vášní rány zocelujeme
pohledem sladkým hořkost vážeme
hoříme a milujeme
JSME
Písnička o velbloudovi
v poledne na poušti
vana se napouští
jeden velbloud jednohrbý
hrby hou hrby hou
Večerní
Zapadá slunko za połama
jak z děckej ríkanky
pod Javorinú pod nohama
mojej šohajky
Když muž se ženou vstává
Ráno je darebák
na mozek sešle mrak
na čumák výraz sešlý
Když se ven vyhrabeš
U řek paměti
Ztracený vysílač věčného snění
opuštěná duše hledající odpuštění
malinká částečka veškerenstva dění
člověk - tvor, který doufá, že nad něj není
Mé Julii
V sklepeních našeho zámku necupitají kročeje lokajů v krajkované livreji o stěny se neláme polední laškování jejich pánů a utěšený smích vznešených dam
Svraskaly fresky na vlhké omítce a jejich kratochvilné příběhy o Odysseovi kterak se nechal přivázat ke stěžni korábu aby nepodlehl vábení Sirén (uši ho pálily od žlutého vosku)
všechny příběhy, které byly, jsou pro tentokrát zapomenuty
My vábení Sirén snadno podléháme zvláště když nás zvou na karneval masek
Vyznání
Vyznávám se:z vratkého zázemí co máme na zemi z věcí, po nichž prahnem a pro něž brodívám se bahnem
ze všech pitomostí, které kdy vypustil jsem z pusy a nejsou to jen blázniviny a psí kusy
z lásek, které nás přezrály a z těch, které jsme nenechali dozrát z toho, že někdy chodím kanály (- tak bylo dosud je teď a bude pořád - jó, život ten tropí naschvály)
a věřím že neostrouhám půl života kvůli jeho druhé půli že nedostanu mockrát po papuli že chyby naše nevyhladí otčenáše a že jsou vždy věci, které lze brát zpátky
Město kostelů
Přišlo mi, jak moc přes pláň umí chumelit se sníh a že déšť tam padat umí a slunce vyhřívat a že jí holky chodí dokonce v obou směrech jak po předváděcím molu tudy a tudy a tam.
Přišlo mi, že každé ráno ztékáš hradboví a vlhce zachmuřeným schodištěm se klikatě drápeš nahoru obránci dřímají, řeka ještě ani podruhé nevstoupila do stejného města.
Přišlo mi, že dvě věže dómu se některé večery dívají a chvějí první jako přikovaný Prométheus a ta druhá jak užaslý Přemyslovec s nevěřícím prstem v ráně zatímco ta vzadu má oči jen pro hvězdy.
V ulicích dlážděných kočičími hlavami se nevěrnicky vracíš z toulek zpět prázdným příšeřím města kostelů (sítí na motýly) oťukáváš si je a prolézáš mu morový sloup zatímco pitoreskní dvojice kovářů na orloji bije kovadlinu tvého čela.
O barokní touze
kladla
si vlasy před břeh, kde končit mohl by oceán
na lůžko bílé soli a zčernalých vraků
před pelest zmáčeného dna
Rozwerná, gímawá, přenáramně poučná a nadewšechno prawdiwá balada o gihlawském panu Jarošowi
Je měsíc máj,
rytíř z Uher za manželkou spěchá
cestou k smrti týrá svého koně i panoše,
v Jihlavě však na chvilku zastavit se nechá
Hymnus na svařené víno
Omrzly nám nosy kokosy a prsty nejen na rukou palčáky se kožešácky oduly kulišáci nasadili zmijovky fousatcům zamrzly kozí bradky a utřinosové se mají co ohánět aby zpřeráželi rampouchy milenčiným kapesníkem
Kolem stavení chodí pan Lada je ustrojen v řeznickou halenu - do noční tmy vyfukuje páru Zastavil se před farou a rozšafně beseduje se strejdou ponocným jenž drží pod paží roh - je rozhalen a zřejmě pod parou
Tváře zebou třeskutě až oknům brní sklo a rtuť se plíží kamsi do sklepa zavírám všechna okna, oči, sebe a den chystám se na kutě a ačkoli unaven dělám si laskominy . . . .
Šneček
Docela malý šneček si to šinul pryč po palouku
ach, moc málo štěstí ach, jak moc málo hladkých cest a na anténky nechytí žádnou ze stanic lásky a v domečku bude sám rosou urosen záclonky stáhnuté až po parapet
(To nevadí) . už aby byl aspoň v suchu unešen zdánlivému spěchu života jeho prchavým zážitkům a dotěrnému hmyzu i trampotámjimž se nevyhne ani louka a vytčená dráha jeho slizu .
AŽ
Kdyby nohy šly mi od desíti ku pěti a i tvé jméno vypadlo mi z paměti - mimo jiné
a v mé řeči kdysi tolik plynné se objevily trhliny - kdybych nad ohanbím měl jen šediny a v ruce neudržel ani vlastní dlaň
Byl bych jen voda která roztála a plyne a líbá tvoji skráň .
Přátelé z chodníku
Athénským psům visí jazyky z mord žízní stovky odevzdaných kilometrů s perspektivou benzínových pump
Olej z motocyklů Olej z přístavu Olivový olej z taveren Bílá není barvou čistoty karyatid ale barvou mramorů bezcitné látky která se oblékla do formy nepřítomného úsměvu
Athénským psům visí jazyky z mord žízní a hladoví po kusu masa víc než po dobrém slově
Zemřou zbaveni obojího stoikové od pohledu očí prašiví synové města moudrosti synové Athénini důkazivo neexistence a zbytečnosti pohybu kouzelníci nedostatku apoštolové bídy
O lipách
Drahý, bude ti líp krátce i dlouho neboť i je dlouhé a i dřevo je dnes hříčkou našemu srdci které právě bloumá alejí (((((((. ))))))) Nevěříš na hlouposti. Nemiluj
OHEŇ
nebe seslalo s ohlušujícím rachotem bouři
blesky jsou strunami jichž se dotýká žebravý smyčec deště
- jako nůž rozkrývají dunivou bolest oblohy
bouře na mě padá jako kopyta
Anglosaská idyla
Lady Agatha složila vějíř
a její jubilejní brýle
se zlatými obroučkami
se otočily ve směru
Plamenaci
Plamenaci Kdyz koupali se v kristalove hlubine, Odkudsi prikradl se tresouci se stin Nazi plamenaci rozprchli se zdesene Pak perute jez na breh odlozili Nenalezli jiz Kdosi kraci tudy silnicemi Pres kridla spusten cerny hubertus Kdosi jde tu neobut, Je bosy V kapse mekce drti Smecku chovnych muz Ach beda, letat nedovedu At vynalozim sebevetsi praci, Letat nesvedu, A vsude kolem plamenaci. Privedli mne na mucidla A na ramena vytetovali mi Brky palcivymi Ctyrversi: Lidicky, koukejte Stale porad ja Jen o poznani tezsi O ta zatracena kridla.