Písmák sjuuu, a její řetízek.
Básníci jsou různí, kazatelé, revolucionáři, perfekcionisté, konstruktéři, humanisté, provokatéři, blázni, specialisté, a řada dalších subspecies. Básnířka sjuuu, o níž chci psát, se řadí ktěm posledně jmenovaným, je specialistkou. Je to autorka řady miniatur, vnichž zachycuje okamžik. Píše poezii, která je jako pár kroků po chodníku, jeden letmý pohled někam, kam jsme se dosud ještě nikdy nepodívali, několik vteřin, vnichž nás cosi neobvyklého „obklopí“, ale my, v ataku dalších myšlenek, si téměř nikdy nepovšimneme téhle jedinečné výpovědi, o nás, kterou jsme si právě „nadělili“.
Nokturno pro osamělé nábřeží
V zoufalství barevhází mi podzim listí nohykonfety léta bez čtenářeJakoby přitom volal:‚Jen žádný nedopsaný manuskript . vedle převrženého kalamáře'
A dosud nahá Venuše prochází kolemklapot, střevíčkymlha, šedý baldachýnTa tichá derniéra slavnostíšeptá mi bolest do slabinJako bych volal:‚Všechno se vrátía bude jiné'
Noc zaprodaných milenců
Slova jsou barvyčerné dramabílý smíchSázka . ruletou točíbarevný harlekýn
Slova jsou ovoceznamení na větvíchkamení vinzdvihni je . když nocí se otřesev koruně klín
Závoj přes ústabože musulmanů
Slova jsou vodalodi bohatstvína cestě do hlubinponoř ruce do hladiny . procitne sovaproletí netopýrproteče ti mezi prstyvlastní stín
monolog s FLO
Jak autorka sama říká, nedává to smysl. Skutečně, svítit modrou proti modré je proti zdravému rozumu. Je to rozumový úlet, a ještě víc pokus o jakousi sondu do vlastního já. - A kam že jde o úlet.
Solnička
Docela malá,
v pihách a vlasech narychlo sepnutých
s punčochou jak spící užovkou přes židli
a košilí sváteční nevyžehlenou
Načrtnutá .....
Otisklou stopou v písku
který se přesýpá
bosou nohou,
jsi
Chlapecký stejsk
Chlapecký stejsk
zmyšlenky,
s adresou povětří
holubi z náměstí
Gotický motiv
Po dlouhých deštích
v Krajině polí
nad hlavou krá
hejno vran.
Příběh lásky
Minulé léto mě v jednom svém pátečním odpoledni vyvezlo z areálu velkoměsta H. K. na Českomoravskou vysočinu. Na autobusovém nádraží, hlava na hlavě, jsem nastoupil do autobusu, a na pusté křižovatce mezi poli z něj vystoupil.
Dívka Sonatina
Sonatinina poezie se od chvíle kdy na Písmáka vstoupila, domnívám se že v březnu minulého roku, vyvíjela velmi rychle. Ale hlavně zajímavě. Tím nemyslím ani tak vývoj kvalitativní jako obsahový.
Přišla s dívčí milostnou poezií, velmi dobrou poezií, přece však bylo evidentní že obsahem jejích básní je hra s fantazijní láskou, že nepíše lásku žitou.
Břízovo srdce
Psát o Břízově tvorbě je těžké, když přemýšlíte co o něm chcete říct nemůžete mít na uších walkmana, či v hlavě souběžnou myšlenku na ještě cosi jiného. A taky nemůžete při percepci jeho textů vařit například mléko, jedno z toho by vám totiž zaručeně uteklo.
Přesto však čtenář Břízu autora poměrně brzy pochopí, jeho ‚raison d'etre' je totiž čitelný po přečtení několika básní. To není o jednoduchosti, hovořím o Břízově zaujetí které nemá široký rozptyl.
Básník v domě
„Slyšela jste ho paní Válová. “
„No to víte že ano. Copak se to dalo přeslechnout. “
Víc si paní Rousková s paní Válovou nemusely vysvětlovat.
Lilbeth a její mužská otázka.
Vyhnu se okolkům okolkujícím kol sebe, a vstoupím rázně do brázdy své kritiky, jako to činí Lilbeth se svými povídkami.
Všechny její povídky jsou studie žen, na jednu stranu jde o jakési utajené modré punčochy, pravděpodobně mužský svět nenávidí, ale nikdy to neřeknou, nikdy proti němu nevystoupí. Na druhou o ženy které mužský svět chtějí ovládnout, řídit. Ale ani o to se nikdy nepokusí.
Tak nějak podle Lauba
Barry Snow vstoupil do sálu, a tisková konference začala. Pět minut dostali kameramani na pořízení snímků pro světové televizní stanice. Barry Snow zahajuje nové koncertní turné, událost vzrušující mladé lidi na celém světě.
„Tímto albem chci oslovit každého.
Kde domov můj
Když na ulici vítr
balí psí hovna do papírů
a z oken baráků křičí rvačky
flašky kontra peněženky