Písmák Nyklovi v Barmě
Byla jsem v knihovně a prohlížela si nějaké staré knihy o dynastii Pugan. Zdejší knihovna je rozsáhlá místnost s regály, v nichž jsou tisíce knih. Mezi každými regály je dřevěný stůl a několik židlí. U vchodu do knihovny hlídá knihovnice a vše si pečlivě zapisuje.
Svět 2050
Hubený mladý muž s dlouhými tmavými vlasy běžel po vyprahlé půdě, stále se otáčeje a hledaje ostatní.
„Kde jsi, Pavlo. “ reagoval na šum za zdí polorozpadlého domu. „Pavlo.
Jeden malý moment
Ležela nehybně na posteli připojená klékařským přístrojům. Ležela tak, již několik týdnů. Čekání bylo neúprosné. Stále se neprobouzela a její stav se neměnil.
Sen či skutečnost
Nakladatel si mě zavolal do své kanceláře. Sedl si a své půlměsícové brýle pomalu a důkladně položil na rukopis mé nové povídky.
„Anito, ten příběh má možná dobré jádro,“ odmlčel se a zkoumal mě svým rentgenovým pohledem, „ale myslím, že by ses měla zaměřit na jiný žánr. Psát umíš, ale ne záhadné a tajuplné povídky plné napětí.
Dívka odnikud
Vítr pronikal do místnosti otevřeným oknem a lomcoval se záclonou, jež se zamotávala. Chladné podzimní počasí se linulo zvenku a celým pokojem pronikalo až do nejzazších koutů. Okno bouchalo o rám, venku včerné temnotě byly rozeznatelné jen hvězdy a dorůstající měsíc. Už byl téměř vúplňku.
Nyklovi v poříčí Indu
Vítr skučel mezi korunami stromů a otevřeným oknem padaly dešťové kapky dovnitř, do malého bytu. Pokoj působil chaoticky. Postel u zdi byla zaházená kde jakým oblečením, peřiny se válely opodál vrohu místnosti. Uprostřed místnosti byl malý stolek, jehož povrch pokrývaly různé časopisy, noviny, články vytištěné zinternetu a pošta.
Nyklovi v Egyptě
Nyklovi v Egyptě
Jeli jsme pouští, já, Kryštof, Vilém, Leona a Iva. Naše staré auto, beze střechy, se každou chvíli porouchalo kvůli písku. Už jsem neměla sílu, museli jsme se odtamtud nějak dostat, ale jak. Žízeň mě přemáhala, pot ze mě lil.
Noční jízda
Krajina okolo nás rychle ubíhala a já sledovala hvězdy na obloze. Táta řídil a na bezohledné řidiče předjíždějící po tmě do zatáček nadával. To mě nerozhodilo zmého rozpoložení. Byla jsem šťastná, ani nevím proč.
Čas plyne
Léto se schylovalo ke konci a venku se začínal objevovat chlad. Vítr skučel mezi korunami stromů a příroda se chystala na zimní spánek. I když zbývalo do zimy plno času, všechno bylo pochmurné. Celý den šero a vnoci se hvězdy neukazovaly.
Znásilnění
Když se řekne znásilnění vybavím si jednu mou známou. Její život byl normální, škola, pomáhat doma, kecat sholkami. Takový normální den pár puberťaček. Nikdy se nezabývala věcmi jako je třeba znásilnění.
Léto
Léto
Bylo mi strašně. Měla jsem jet na tábor, nějakej blbej tábor a ještě tak blízko, že kdykoli jsem mohla dojít domů. Nechtěla jsem tam, ale musela jsem. Křesťanskej tábor.
Půlnoc
A je to tady zase. Pondělí. To by mě samo o sobě nevadilo, ale mnohem víc mě štve, že je začátek září. Konkrétně třetího a já(nejsem sama) musím jít do školy.
Večer
„No to snad ne. Tady se nedá učit. Matematika jedna *****. “ třísknu učebnicí a lehnu si na postel.
Marijánka
„Au. “ trmácím se už tři dny a stále nic. Nohy mám zkrvácené, šatstvo otrhané a nejhorší, nejhorší je má mysl. Má mysl, tonoucí se vzpomínky na kamarády, kteří zahynuli, má mysl, vzpomínky na rodinu.