Písmák V texaské vísce
Po texaské whysce,
pohřbí mě,
v texaské vísce.
Potom od mého hrobu brysce,
ATAS 52
… zapadl do betonového bunkru. Místo pro skladování kontejnerů s odpadky. Jediný vchod, žádná okna. Jen zatuchlý smrad tlejících zbytků lidské kultůry.
Ostrava a její Písmáci
Jelikož myšlenka na tohle auditko vzesla asi před dvěmi hodinami z myšlenek Vio, Miroskavko, Counto a Zkumavinko, VÝCH. tak jsou ho založil, protože, jek jsem vyrozuměl, za necelých 14 dní, ve středu, od 18:00 se v hospůdce u Pařeza v Ostravě Přívoze uskuteční první setkání. jsem zvědav :-))
Sýrová koule
Oh, koule má, nabodena na rohlíku,
jsi rudá, stejně jako barva červánku.
Snad součást podlé zrady, či zlého triku,
myslím na tě ve dne a taky ve spánku.
Stáří
Po tvém boku, pomalu mi plynul čas
já zapoměl na všechny světa řády.
Pak náhle zazněl jasný smrti hlas,
štěstí se ke mě obrátilo zády.
Čaj pro všechny
Dnes je čaj pro všechny.
U brány čajovny od rána postávám
Dnes je čaj pro všechny.
Všem kolemjdoucím horké šálky podávám.
Skon
Umřel jsi dávno,
tvé tělo s duší tvé matky.
Vymetán ďábly v bílém,
v krvavém přílivu rudého moře.
Zkáza Margaret Pinky
U mého strýce, za mladých let,
na královské obchodní lodi,
plavčík jsem byl, chtěl jsem vidět svět,
v životě už to tak holt chodí.
Sovětský svaz, 4.2.1943
S železným křížem, na rozedrané hrudi,
brodím se po stehna, zasněženou plání.
Nohy již nezebou, ruce již nestudí,
můj život je každému za marku k mání.
I Smrt se utne
Kouř se pomalu vznášel k nebi, spolu s posledními steny umírajících. Temná postava procházela bojištěm, zbytky zátarasů, i těly padlých vojáků. U každého se zastavila s neodkladným poselstvím. S depeší, která se nedá odmítnout a která bude časem doručena každému.
Když spadne připojení
Cvak…
něco lehce pošimralo zlaté nervy mého plechového kamaráda a jeho jediné oko, do kterého se vydržím dívat celé noci, zhaslo. Někdo si krutě zažertoval a uzavřel kohoutek životodárného proudu. A teď tu jen tak stojí. Bez života, bez ducha.
Jak je bezmocný
Za sedm dnů stvoření,
krásu zříme ze všech stran.
Však přemýšlej otče všehomíra,
vždyť jsi na to všechno sám.
Cestou domů
Nátrávený brambor mrká na mne nakrájenou mrkví,
slintám, motám se, špatně mi je…. mrtví, prd ví.
Nevidím…. vlastně vídím….
Vzhůru učiteli !
Učitelé dostali zánovní rákosky
a hodně to stálo.
Nadávky a výhružky dnes platí jen na trosky
a těch je málo.
Spěchej učiteli !
Spěchej kantore . Můj odvěký příteli,
spěchej, jak v průvodu na prvního máje.
Spěchej, a na tváři ať usměv máš veselý,
spěchej, trpělivost dětí již taje.
Proč mne všichni mají rádi ?
Z brokovnice s uříznutou hlavní,
vyslal jsem roj kulek,
nechť rychle letí za ní.
Ať vzpomene si na dobu,
Lampička
Lampička noční na stole sedí,
na človíčka spícího z hůry si hledí.
"Měl dneska težký den a teď takhle chrní. "
V lampičce proudíci si tiše vrní.
Cesta z války
Na koni a v černé zbroji,
tryskem hnal se divý muž.
Věděl, že se ho všichni bojí,
v ruce palcát zkrvavený,
V noci domů
Včera večer na schodech,
nemoh' jsem popadnouti dech.
No to bude asi tím,
že jsem potkal vlastní stín.
Sen o lehkém bytí
V krbu tiše praská, na zem sedá prach,
ve chvílích jak tato, mne obklopuje strach.
Slunce padá za horizont,
ke konci chýlí se ten den,
Ten nejkrásnější
"Ten nejkrásnější," křikl vrchní podkoní na celou arénu a rozmáchlým gestem ukázal za sebe. Jen předpis, nic víc. I bez toho již všichni hosté nadšeně okukovali to kouzelné zvíře, ten zázrak, který jistě stál několik pohádkově plných měšců. Odfrkující a neklidně přešlapující kůň, nejkrásnější kůň, jakého lidské oko doposud spatřilo.
Karneval
Utichly již tóny hudby,
čas je sejmout masky štěstí.
Kdo tančil, v koute sedí, pláče.
Co naplat. Čas.
Bodlák
a mladík se sehnul, aby se pokochal krásou květiny, která jako přelud rozpínala své mladé listy, chtěje pochytat co nejvíce slunečního světla. Nahnul se ještě blíže, aby jeho oku neuniklo nic z té překrásné podívané, když tu vzteklý bodlák, rozzuřen mladíkovým zájmem, zabořil své listy, plné hrozivých ostnů do jeho tváře. Rudé kapky zkropily zem a vsakovaly do zkypřené půdy. Nemyslel na odplatu, protože věděl, že smrt plodí smrt a ta by se jednou také dotkla svým mrazivým prstem jeho květiny.
Sladká bolest
V očích mých plane nekonečná zář
a ústa má, coby zlatý důl.
Pěji písně na tvou krásu,
má paní,
Okem sluhy
Vysoko na hradní věži,
osamělý stojí muž.
Dohlédnu naň ztěží,
zda žije, či je mrtvý už.
Třetí možnost
Je bouřka.
a ďábelská artilerie střílí duše hříšníků do oken božích. Ta rozbitá chrání andělé svými křídly.
Ti zasažení pak s výkřikem "Za Ježíše Krista" padají k branám pekelným.
Hotel
Prázdnýma očima dívám se na svět,
zamrkám igelity v oknech do mé duše,
přemítám, proč tenkrát složitě mě chtěli stavět,
když teď bourají mě tak jednoduše.
Já
Dýkou podřezávám hrdla panen,
slintám při tom rudou krev.
Muž na kříži mnou často býva haněn,
na nevinných vybíjím si svůj hněv.
Lidská bytost dnešních dnů
V nekonečné agónii proslovů a řečí,
já slyším písně pekla hrát.
Ve stovkách nekonečných útoků a ztečí,
že nejsem . jsem rád.