Písmák Nebeská
Ve skutečnosti
jsou zaprášená
ta nebesa, jež
nade mnou se chvějí.
jdu
Jdu stejně dál
i s vědomím, že jednou
mé nohy přetnou
mez, za kterou
*
ráda se svlékáš a je to věru znát
vždy se Ti totiž pod víčky
za ruce chytí bludičky
a začnou tancovat
Tobě
hledím ti do klína a jako záminku
vymyslím si náhle vypadnuvší řasu
hledím ti do klína jako do dlaní
ukrývajících něco po čem se touží
Ráj
Vidím na tobě
kolik nocí tvé oči hleděly
ve tmě na všechny obliny
mého těla
Z posledních pár chvil
Ta tvá růže, cos mi dal ke rtům
vykvetla ve střepy,
ústa mám plná vlastní krve
ruce plné tebe, tvého semene.
půl na půl
Půl na půl, kus života,
chléb se solí z prázdných stěn,
věřila jsem, že když do tebe skočím - poletím
a zatím jen padám.
Hledám
Hledám. hledám klid a odpuštění,
hledám pár dlaní a teplo spících zad,
hledám slunce a tuším je
mrtvé jak rybí oko za oblaky.
Podzim
Hledí stromům na obnažená pohlaví,
udiveně, lupen polupeni ,
obnažuje je z krajek listoví,
dýchavičně, jak nesmělý ženich
Jsem země, vzduch a hlína
Jsem země, vzduch a hlína
zaklíněná mezi prsty, kterými mě svíráš,
drž mě ještě, můžeš -li ,
dokážeš-li víc, než jen mluvit o životě,
Vídeň
Chci se rozběhnout podzimním listím,
pročísnout prsty žíně šera
valícího se zpod mračných břich
na horníky ploužící se z šichty.
Prší
Prší. Jen nevím jestli štěstí
nebo v předzvěst odloučení,
hlaď mě prosím ještě chvíli po tváři,
než t vé dlaně - malí hvězdáři
chci si hrát
Chci si hrát.
chytám tě za úsměv a za uši,
to tys ve mně probudil
tu štěněcí náturu
Stýská se mi..
stýská se mi.
je to jako chvění na řasách a noc,
ta černobrvá tanečnice,
víří za okny v kapkách deště.
***
***Ach Bože, neotáčej se zádyRadši vem mne do dlaníA zpátky vprsť rozemni,Co jsem to zač,Že bezhlavě propadám každé vášniKterá mě třeba jen mine bokemCo jsem to zač,Když všechen ten kalZokolo do mne plyne. Jen neodcházejŘekni mi radšiKde člověk bere síluAby dům třikrát spadlýZnova postavilŘekni proč vplicíchVzduch stále proudíPřestože Tě prosímO rozplynutí do nikamA tvář ukrývám do haderPohozených kolem branTvého svatostánkuUvnitř měBože, dal jsi mi slovaA sebral světlo,Nechci dál bez malé dlaněA vrásek co po pamětiNahmatám vdůlcích zusmíváníProč mi ty poklady do klína skládáš,A pak když vkoření do srdceVen je trháš. Mlčím. Tvá je vůleMé zas šílenství a žal,Co jednou vytrhnešDesetkrát opláčuA stokrát zaplatím.
Hvězdy
Jen pro kousek podobyZabředám hloub a hloubDo blatZnichž nelze vyváznoutBez ztráty kusu sebeRuka, noha, hlava srdce,Přesto nic není dost nepostradatelnéAby se mi za to chtěloJeště bojovatNa čem vlastně záležíKdyž vítr neběžíA slunce nehřejeKdyž lada svírá chladA bůh je hluchý ke všem prosbámVidím nad sebou jen to nebeVesmírnou pažiSnekonečnem studených očíA hadími hlasyHledám za těmi hvězdamiJAKÝKOLINáznakZměny.
Město
Vklíně mi vrní městoStočené jak pergamenA najednouJsem tím městem jáStovkou tváříStovkou jmenStovkou věcíBez jakéhokoli smysluVposteli tajně kouřímTřetí cigaretuSpopelníkem mezi prsyA pomalu zasychajícíŘekou na stehnechVše co dělámDělám na trucProtestujiSústy plnými hlenu a pláčeProtestuji proti bezmoci a perzekuciŘvu a pěstmi tluču do stěnTou náhlou úzkostíProtestuji tělem,Které dávám všem jen ne toběPřestože jsi jedinýmNa čem ještě nedávno záleželoProtestuji proti slabostiPro věci, které ani dělat nechciProtestuji proti věrolomnostiA protestuji proti zbabělostiPříliš tiše na toAbychOmluvila alespoń sebeNebe nade mnou zavírá očiA otáčí se zádyVrní městoSvinuté mi do klínaMhouří víčkaA raději usínáNež aby slyšeloTen můj pláč.
Krásný ztráty
Nepřipadám si ani moc zoufalá,
chytám do skleniček ozvěny ticha,
s prsty na tepnách krvácející noci,
je zvláštní slyšet jak dýchá
První ranní
Chybíš mi.
Kdyby tak ten pocit ráčil oprýskat
stejně jak omítka činžovního domu,
kdyby bylo tak snadné začínat znova,
věřím
Miluji nahodilost slov,
jak sesypou se do věty
jak bobule rybízu
do nastavené dlaně.
nebudu už..
Nebudu ti říkat, že tě miluji,
ani to, jak mi chybíš,
žádná slova ani zdaleka
nenačrtnou ten pocit,
řeknu ti
řeknu ti, co je láska pro mě.
Je to schopnost snít,
postavit palác na podlaží z prachu,
je to odvaha vzdát se všeho a nezískat nic,
Stonám
Stonám
Dusím se. slzami a vším co mi vadí,
vláčena životem, za vlasy komíhána
vosrdí všemohoucího do rytmu valčíku,
Jménem Ofélie
Jménem Ofélie
Zapoměla jsem svoje jméno,
jen tak mezi řečí,
ale bývala jsem Narcissa miláček,
Vyvržení z vytržení
Vyvržení zvytržení
Začaly podzimní deště
Letos nějak dřív
A stínům mezi stromy
mezi námi
Mezi námi
Snažím se nemyslet a snažím se nevidět,
Sebe, tebe, nás, vjídelní misce sobotní noci
Snažím se necítit a snažím se nehmatat
Nil
Nil
Říkám, Bůh se spletl,
Když do srdce mi tě vložil,
Tvé líbání mého čela
Sny
Sny
Vidím to okolo,
Uzoufané a ušpiněnédětské packy
Sotva vylíhnuté zbřicha matky
Žně...
Konec léta, ženci s kosami a s tebou
podťali mi hlavu jak ten žitný klas,
po deštích a sladkoslaném zrání
sklidila jsem, co člověk sklidí,
Dechobraní
Jsi moje dechobraní,
Přesně na rozhraní
Žívota a strachu
Strachu co Ti brání
Jehelníček
Nemám srdce¨
Nýbrž – jehelníček .
Obšitý černou nití
A sjedinou jehlou
***
Zkaždé strany mě objímá kocovina,
Cloumá mnou ode zdi ke zdi
A i mezi tím stíhám přemýšlet,
Proč mě hlína do svého klína
Časotíž
Čas. dneska přesýpá se i bez hodin
Jen ho cítím padat ne svou hlavu
Kdyby bylo tak snadné ho setřepat
Jako zvlasů vytřást písek
Neslyšíš..
Zpívám Ti , ale neslyšíš
příliš zaujat vlastním dechem
zatímco já ti odplouvám
černou řekou jiným směrem.
Připomínáš mi
Připomínáš mi,
jaké to je,
jít vlastní cestou
a nebát se tmy,
xxx
držím se za spánky
oběmi dlaněmi
snažím se nepodlehnout
popudu rozdrtit je na padrť
Kurví symfonie
Ani po padesáté nocinestačím si připadat jako kurvastále na sobě nepozoruju známky opotřebovanostiač jsem prošla stovkou rukou,stokrát zemřela podstovkou potem ulepených těl. kdybych alespoň našla místopro výčitky, hnus a strach, zatím mám pocit,že plavu vysoko nad tím trouchnivěním- láskou s cejchem odpadu. jen někdy přistihnu se,jak chci ze sebe smýtprůzračnou clonu špíny, člověk sedí ve vaně,drhne se a po dvou hodináchzjistí, že mu od houby krvácí rozedřená strehna. a říkám si, dokážu -li kdy vůbec ještě milovata tím myslím třeba i sebe samu, zvlášť po těch nocích kdy mechanickyvyvolávám rozkoš z hromad masavydechujících líh a pota myslím přitom na všední věci,zatímco jejich ega brousí zády o osmé nebe.
hghtrffffztfhzfhdc
Radši zab mělžičkou
od hrníčku čaje,
stále je to lepší než padat ti do dlaní
a místo toho - z všeho nic
))))))
Svítání sbíralo desetníky zchodníku
A já tě zrovna uviděl
Pod polštáři lhát
Miluji tě
*********************
Zlato, bulím si tiše na špičky bot,
A každý ráno se diví že ještě dýchám
Rozcupovaná na kousky plyše
Jako medvídek srozpáraným břichem
Tobě...
Příliš mnoho vět
Sypeš mi na hlavu
Je to jako dostat ránu lahví
Ze který jsi vypil všechny
Už mi nevolej..
Zase jsi zavolal.
Tichý svědek umyvadlo a pár ponožek
Na koupelní šňůře vrytmu pláče
Dosvědčí ti že pamatuju ještě
Dotyky 2
Najednou se na mě dívali všichni tři. Nevím jak. Napadlo mě najednou, že bych měla rychle zmizet, tak se to teda obvykle dělá, když se člověk setká sněčím co nedokáže tak docela rozumem pochopit, nebo mu to přijde prostě šílené. Natož, když se mi pak vhlavě začal ozývat důvěrně známý hlas toho, koho bych už nikdy vživotě slyšet neměla.
Dotyky 3
Vyvenčila jsem psa, rychle ještě přežehlila stejnokroj a čepeček, už jsem skoro cítila, jak mě bude naškrobený límeček za krkem vnoci dřít. Sbalila jsem věci do tašky, navrch přihodila instantní kafe ve skleničce od džemu. Brusinkový já nejradši, a pobrukovala jsem si, zatímco mé ruce putovaly do rukávů krátkého šedého saka se stojáčkem zpříjemného materiálu – kašmír se nezapře…They call me me the wild rose, but my name was Elisa Day, why they call me …hmmm…I dont know, but my name was Elisa Day. On the third day he took me to the river, he schowed me the roses and kissed, and last thing I…was the.
MT
Padá ze mě krev,
barvou rododendronu v květu
padá do klína,
do spršky slz ze skla.
*************
Ruce. klepou se mi v jakémsi.
delirium tretment.
skoro k nevíře,
že škrtly sirkou
do paměti
Prsty stírám tvé stopy
z unavených tváří stehen
rozkřičených do nebe
a nesu si je na jazyk.
Po svinovsky...
Možná je to časkdo po vodě ty loďky pouštía do stínů kolem řasmíří koltem a mačká spouštíchtěl bych ti říct,že jsi stejná jako první den,ale nějak asije mezi námi příliš změnmožná ale tušíšže v tom mlčeníoblečeném v pruhovaní klopynám kdosi dávno podkopl botynoc líbá opilou mažoretku a sbírá střepyzatímco tobě na sandályprach píše umouněný věty. pověsím jen úsměv. na špičku cigaretynež po kolejíchpovezou nás dál. ráno jako pelikáns nohou za krkem vlakům mávána Svinově v rudé zářiv podpaží s porvanými kalendáři.
fghsjkagzfjzagbvf
Nepatřím nikam
ale zároveň všude
miluju padání na zem
s prvním listím a posledním deštěm
Doteky1
Zase jsem měla sny. To by samo o sobě nebylo tak špatné. Totiž kdyby to byly normální sny a kdyby se neustále neopakovaly. A tak se počet dnů, kdy mě ráno našlo s červenýma opuchlýma očima rapidně zvýšil.
468787694
dotknout se tě je pro mě.
jako pro abstinenta navléknout v jehlu nit,
svíjí se mi prsty pod třaskavými výboji vlastních myšlenek.
stodevadesátá variace na téma má duše
letní blablabla..
slyšela jsem padat déšť
do sítnic otevřených očí
když zdálka spících cest
poslala ti polibek
listpadová
Krátím si vlasy
Přímo úměrně a matematicky
Vzávislosti na tobě
A bez tebe
Hledám tě
Hledám tě,
Vem si mě
Do poslední kapky krve
Namoč pero,
Zima
Krajina bílá, pokrytá peřím mrtvých labutí,
Nikdo mě nebudí, vstávat nenutí dětský pláč
Možná že to bude ve mně, vědět co tu páchne jemně,
Dotykem posvětí, zabije vobjetí.
nebyla jsem to já
nebyly to úsměvy
co se houpaly na provázcích deště
do skrání padaly slzy
a oči vypálila pryskyřice
mý happy ráno
Ráno bylo stejný.
až outrpně bílý
smálo se do vypranejch ponožek
co se houpaly na šňůře
*+-*/+-*/
Říkal jsi cosi o věčnosti
když jsme si pouštěli po tmě
v umyvadle skořápky ořechů
a v nich svíčičky
1988
Sotva vidím přes záclonu kouře
na ty vyzývavé rty kolem cigára,
říká si kabaretní umělkyně
ale ve skutečnosti je prodavačka
návrat domů..
zůstal věčný ten smrad,
z naftalínem načichlých kabátů
visí ve skříní jak průvodní nálada
co se táhne lidem nad hlavou
Klárce
dávala jsem ti do vlasů jména¨
aby ses mohla chvíli smát
na víčka rumem křtěná
přiletěla vážka- jen tak chvíli stát.
Padlí 1
Probudila mne sůl vústech, jako na povel jsem začla dávit mořskou vodu, jediné co jsem věděla, bylo, že je mi zle, ba přímo mizerně. Rozevřela jsem oči, cítila jsem jak se mi přes zornici napjala blána, chránící mi oči před denním světlem a zároveň se mi zůžila zornice,prudce, asi tak, jako když prudce posvítíš kočce do očí. Taktéž jsem pozorovala změny na kůži, dříve zcela průsvitná smodrým žilkováním a zřetelným řečištěm, ztmavla na broskvovou se zlatavými odlesky, blány na rukou se zatáhly a křídla se složila do jemných záhybů až zcela splynula skůži, zasunula se pod lopatkové švy, které se lidskému oku jevily jen jako jizvy po biči nebo jiném zranění. Kolem mne se rozléhala pláž, písčitá, místy se skalisky, směrem od oceánu přecházející vtravnatou step.
stárneme v hlavě
Čekám až se vrátíš
Do dalšího života
Na Vánoce budeme
Pouštět kapry do Ostravice
po nocích v Přívoze..
Chytám se budov
Za obechcané rohy
VPřívoze po půl jedný
Jako celý svět
Adamovi..
Adame, bejt já tvoje Eva,
Řekla bych ti,
Že nejsem coura
Prstem do tratolišť bláta
+++++
jde na mě spaní
omotává mi prsty
kolem hlavy
oholené jako měsíc.
*-*-*
lentilky v ruce
jako paraplíčka
v retro stylu
jen já se k nim už nehodím.
******
Cesty roztrhané na mapy
létaly povětřím
dopadaly na rty
plačkám v průvodu.
Bláznivím
Bláznivím, den ode dne víc,
otisky sbírám na střevíc,
prstů fetišistů z okolí,
věřte, ze začátku to nebolí.
mmt
Na chvíli jsem zahořela,
úpal mi kousal do čela
v kelímku se zbytkem zubní pasty
fernet s křídly anděla.
sedm
Skládala mosty z maličkostí,
přejde kdo se postí,
sedm let bez lásky,
sedm dětí sbírá klásky
Podivný pocit
Zakřivil mi kosti
podivný pocit
zlost si kousla do morku
polámaných křídel amorků. -
Potrat
bělokorá srdce
na hrotech ňader
volají do lístků
v řadách bříz
po milování
Prsty smývám
zbytky milování
ze svého břicha
a mám chuť
stárnoucí
kožená ústa
jak ucha brašen
vlakových průvodčí
drásala můj dřík
Cel
zatížím ti kolena
páčkou ze dvou řas
a pod víčka sklopená
nasypu ti čas.
*
zprohýbalas své tělo
jako papír na odpis
poznamenán
zbytečnými slovy
Střepy
střepy tvojí krásy
padaly na zem,
já se tam smál
a sbíral je do vlastních slz.
-
včera ty tvé růže
nepřekryly pach stoky
pár hezkých slov
neusmířilo zmetky pod nimi.
šmírovka
usínalo sídliště
včera a já za oknem
zkrz žaluzie šmírovala
jak zhasínají světla.
(bez názvu)
Usnula bych ti pod paží
vždyť jsem se zalykala,
topíc se ve zřítelnici tvého oka,
mezi prsty ti ukládám
malování
Maloval jsi mne nahou
prsty do tmy
a do uší šeptal chlad.
Roztrhané šaty do oken
Holkám z kantíny
Kolik dní promrhaly jsme
nad biliárem v kabaretu
kdy v kouři pod lampou
bleskotali křidélky moli
(bez názvu)
Rána. jsou potrhaná
cáry slov - válejí se
štětkám v náručí
a celý náš lotosový svět
náladovka
Žiju v bordelu
nemám chuť se vůbec hnout
a dochází mi dech
cukám sebou
žravá
Plácám sebou
na povrchu iluzí
kacířské myšlenky
zavírám do sklenky
Ad vicem
Propadám se ti do vlasů
do bezzubých dásní
s oplzlým jazykem šílenství
koušu do našich vášní
deštivá
čekám na déšť
až on mě pohladí
tou svou chladivou
mokrou opratí.
Utajené svazky
čekám na probuzení
padají kolem slova
plavu na loďce
v talíři dršťkové
Nocturama
Létám
Tančila jsi na hlavičkách
rozhicovaných žárovak
na chodidlech spáleniny
Ženě
Na vinohradech zelené pupence hroznů
stejně dozrávají až mezi tvými prsy
kouzelnice ve vysokých střevících
tančíš v rozmarýnových úsměvech.
V kalném zrcadle
Vidím se vkalném zrcadle
Slabutinkou u tváře
Na hlavě věnec vinné révy
Oděná do notových záznamů
Prosím..:)
Nebe má dnes tisíc očí
Ale všecka jsou kuzoufání studená
Co kdyby se stal zázrak
Staniž se pohádka
procházím se
Procházím ulicemi,přízrak městateplé nocipřinesl jižní vítrprvní letošní úlyyačaly sálat medemnamočit ti prsa jako dítě sátty záchvaty štěstíjsou už hrozněřídké. asi takjako pohádkynoc jako netopýrzakousla se černýmdogám do kožichua tváří se plyšovězrcátka rozbitých epopejínacházím v kalužináchklepou se nedočkavostívlastní neposkvrněným. včera si pršelo vymykám se z kontextu užívaných slov budu chytat mraky ve svojí hlavě.
My dva
Profláknem se spolu tmou,
co do požeráku cpe si Komenského sady,
bažím po ryzím stylu
na hruď položených kolejnic.
Ticho
Seděla na posteli. Kolem prstu si natáčela pramínek černých,dlouhých, rovných vlasů. Bělmo očí svítilo šerem padajícím volně všude do pokoje. Ticho se plížilo podél stěn a splétalo všemožné intriky pro zatemněnou mysl a vystrašené vědomí,ostatně jako vždy,když je člověk sám a není tak úplně v pořádku.
Odmaskování
Přibiju tě na kříž stovkami jmen
živou zeď ovinu hedvábím,
bourci morušů nešetřili slzami,
nad hromádkou kamení v hřívě osik,
setkání
Ty rty,potácí se mezi slovy,
anarchisticky zkřivené do otazníku,
a odpověď pod víčky
zpotvořená do dravčích křídel,
Horečka
Mám horkost.
Hořím jako Johanka
mé čelo oplakané potem a posedlé vizí,
vidím loď na kalné hlubině
Probuď mě
Slovíčka podobná pakoním
utíkají z těch odulých pysků,
paběrkují zimním ránem,
opuštěná stejně jako cáry
chci tě mít
Já chci tě mít blíž a blíž,
na dotek,ať ucítíš,
tu tajemnou
vůni těl spojených
Bojím se
Bojím se.
už jenom proto abych směla
schoulit se ti pod paži,
mám bosé nohy a na nich bláto,
Jak se pláče..
Zase předhodím ti místo sebe
kupku šikmookých slov
poskládej si z nich kaleidoskop
můžeš věřit pak každé větě.
chronologicky..
Ráno
dotýkám se tě
mohu-li se dotýkat slovy,
něčeho poněkud nehmotného,
Requiem
Hniju. a chechtám se,neb hniju s úsměvem,
zradila jsem otce,že neplatil mý mámě,
podvadím mého milého,že mě má rád,
a lituju sebe, že se prodávám.
prozaicky na lásku
Slova,slova,zas jen slova
Při myšlence na tebe málem pláču krev,
Jak mi to za srdce trhá,
Předložím své hrdlo upírům,
Nocležník u jezera
Vrukou umírá mi den
Posvěcený krví sluneční
Jako by byl jen přeludem
Co mihl se přes parket taneční
Křik
Vladimíre,Láďo,slyš ten skřek bolesti
Výkřik ryzí beznaděje,jež vyvřel zmých útrob,
Je potřísněný krví a ověnčený uzly mých vnitřností
Je to jen nefalšované zoufalství slepce,
Vdechly jsme tě
Téměř půl roku mě pronásleduješ.
Neuticháš.
Všude okolo tě cítím a nejvíce v sobě.
Včera mi řekli,že tě zpopelnili a popel rozptýlili po Ostravě.
kolotoč
Proč teče ta krůpěj po mé tváři
proč padá dolů a říká mi: ty lháři
struny mého dechu
tichnou jako život podťatého stromu
sněžná
Padá sníh,na mé paže,
studí modré žíly,
mám mokrou sukničku,
nebe mi ji kropilo slzami.
Pomiluj mě
pomiluj mě. už jen pro ten pocit hladu,
svírá mne a v noci.
já a má touha usínáme v chorobném objetí.
déšť a plameny svíce
Zahradník
nakreslila bych prsty do tmy nahé tělo,
bělostně siné jako koupelnový porcelán
stejně zoufale třeštící,svrasklý ret volá o vodu.
A tak na políčku své působnosti
Výroční
Ticho v mé hlavě.
To je rozkaz,z mé soudní síně.
Znásilněná vidoucí spravedlnost
otlouká misky vah o mé čelo.
V poli máků
A nedotýkej se mě
Má duše pak marně hýří nadějí
Dej mi ruku a spadneme
Do pole nachových máků
pravdu máš
Máš pravdu. tak daleko od tebe jsou ty mé světy,
že i kdybys chtěl,nevyslovíš je do jedné věty,
kreslím si pastelová víčka,
já,žena divoká,
Zima
Zima,okousává mi konečky prstů,
a tleje moje mysl,s uvadlýmim kvítky šafránu,
na hnojišti,zčerstva po ránu.
Zahozená panenka v koutku půdy,
Hyper
Měsíc nad střechou hypermarketu,
laciné podzimní nálady
počasí tak do prdele a zpátky,
bolavá záda a rozbalené Startky.
Tichá dohoda
Tichá dohoda
Jsem bůh a jsem ďábel
Šílený šaman co míchá lahvemi
Voodoo panenka mou hlavou mlátí o zeď
Pohanský podzim
Rekněte mi kam a já poběžím,
zabořím prsty a tvář do popela
řekněte mi kam jít
kde najít co zbývá ztvého těla
Pěkně pravdivě
Jsem pokrytec. Žiju a lžu vám do do očí.
A nejsem a ni ten,co se otočí
když spadneš na kolena a krev ti poteče.
Minu tě beze slov a bez pohledu zpátky,