Další den
V uších mi duněl Black Sabbath, slunce ještě svítilo a já se připojil ke kroužku tvořeným šesticí krysáků. Shit už putoval, ale bylo toho moc málo. Na každýho se dostalo sotva jednou.
,,Kurva, jakto že toho není víc.
Ve stínu Havrana
Přilétl havran na moje rameno,
zvěstovat budoucnost nadmíru černou
Změnil mi srdce na hroudu kamennou
a z duše vysál mi všechen život
"My Beerdrunk Soul Is Sadder Than All the Dead Christmas Trees In the World"
God, save our Souls and give us a better Destiny. Pray to God every day and Keep your Hope up, but anything won´t be ever changed. Because .
"You have to consider the possibility that God does not like you.
Pod křídly Havrana
Měsíce snídám slzy a krev
A večeřím to samé
Kouřím hodně cigaret
A piju hodně alkoholu
Až na konec světa
Zavřela okno. Seděl jsem pod ním a čekal, až zase otevře. Seděl jsem a čekal sto let. Neotevřela.
Takhle to prostě chodí
Tu malou hnědovlasou děvku sbalil v jednom trapným klubu, kde čepovali hnusný pivo a hráli převážně popový sračky. No, vlastně to nebyla děvka, ale jen sedmnáctiletá naivní čubička, které stačilo koupit pár panáků, pošeptat do ucha pár sladkejch slůvek a za chvíli ji měl u sebe doma rozžhavenou jako kamna. Tak to chodí.
Ležel na posteli a ona mu to dělala pusou.
Pro všechny špatný důvody
Chytil mě kolaps. Zase.
Padl sem na kolena, brečel, řval, nadával a mlátil rukama do země. Nadával jsem Bohu a ptal se ho, proč mi tohle kurva dělá a jestli toho snad chci tolik.
Zpověď
Zpověď
Není nic horšího než bojovat a vědět, že to k ničemu není, snažit se a tušit, že stejně nemáte šanci, dýchat a přežívat a doufat, ale nakonec se mít každý den jen hůř a hůř. Ta bezmoc a zoufalství mě ubíjí a každým dnem jsem jen blíže agónii a Peklu.
"Přikradli se na můj hrad. Přišli se mi do snů smát.
Raubitterská kompanyje
Masivní dubové dveře se po tvrdém úderu rozlétly, jako by byly zpapíru a Tarko Tandryss vstoupil do místnosti. Paní Tereza, oděná jen do tenké noční košilky, nového výstřelku francouzské módy, stála u postele a zmateně se prohrabovala velkou hromadou oblečení. Po neočekávaném vpádu vetřelce polekaně ustoupila o několik kroků. Vjejích očích se mísil strach shrdostí a opovržením.
Ovíněná studia
11 večer, obvyklá hodinakdy moje učení do školy začínái když se snažím tak neumím nicsklenička vína mě snad naučí vícsklopil jsem jednu pak druhou a třetíje dvanáct hodin, to ten čas letí . Vypiju čtvrtou potom i pátoupísmenka skáčou a strašně mě matoupo šesté sklenici se už musím smátaž sklopím sedmou tak půjdu spátdruhý den hlavu mám těžkou jak špalekmojeho ksichtu se kantor až zaleka co teprv když ucítil můj smradlavý dechnečum máš za pět . no to je fakt pech .
Smrt, aneb úvaha o životě
Tma a já stojím v ní, chmury na mě jdou, bílé záblesky v duši, myšlenka za myšlenkou. Život je jak zlatý pohár, pomaličku se plní, dokud kraje nedosáhne, potom však přeteče, má duše uteče, tělo jako loutka padne, tma,je to snad správně. Marně se ptám, to,co životu dám, to bude pryč během okamžiku, má to všechno smysl. Nač tu jsme teď,když tu nebudem stále, Je snad Svět jedno velké vyhnanství.
Bude třetí světová válka?
Dneska ve škole jsem se jen tak z prdele zeptal spolužačky,jestli se těší na to,až přijde Armaggedon. K mému překvapení odpověděla že jo,ale ještě víc na třetí světovou válku,která vypukne v roce 2010. Samozřejmě že se to vztahuje k proroctví jedné “novodobé Sibyly”,o kterém se teď hodně mluví. Následují text je zkopírován z jedné diskuze na libimseti,nevim odkaď ho tam ti lidi vyhrabali.
Nejkrásnější rozchod v dějinách lidstva
Jel jsem za ní jako obvykle v pátek večer. Tři dny sem jí neviděl a cítil jsem, že už delší dobu to není jako dřív. Věděl jsem,že si o tom bude chtít promluvit.
Otevřela mi dveře a byla unavená a nenamalovaná, ale pořád stejně nádherná.
Na samotě u lesa,kde chlast teče proudem
Byla to docela velká chatka na kraji lesa a vevnitř to vřelo. Banda puberťáků tu dělala spářku a já tam nemohl chybět. Bylo mi šestnáct.
Seděli jsme v kruhu ve velké místnosti.
Bůh bez tváře
Jednou takhle večer
seděl jsem doma
a v klidu popíjel
když tu náhle
Kapky beznaděje
Seděl jsem v baru a bezmyšlenkovitě koukal z okna. Venku pršelo. Velké dešťové kapky padaly z šedivé oblohy a stékaly po oknech. Potáhl jsem z cigarety.
Dým noci amsterdamské
Nejdříve jsme obešli pár coffee shopů. Ve většině z nich obsluhovali černoši,velcí a mohutní. U stolků posedávali místní štamgasti,potahovali z vodních dýmek a měli v očích nepřítomný výraz. Vypadalo to tam,jako by se tu na chvíli zastavil čas.
Jedna noc v metropoli
Na ubytovnu jsem přišel úplně utahaný po celodenním pobíháním po Václaváku a vysedáváním v kavárnách. Z naší skupiny tam bylo už docela dost lidí;většina seděla na chodbě a popíjela bílé víno. Vrazil jsem na pokoj,zahodil bágl a popadl flašku červenýho s úmyslem se taky pořádně ožrat.
Stáhnout litr vína mi netrvá nikdy moc dlouho,teď sem to zvládnul asi za dvacet minut.