Písmák Mamince
Človek, co se bojí zmatku
stojí vždycky na začátku
nebo ztratil cestu
- ocitl se ve snu -
Čas léčí i ničí
Vážně ne.
Neodchází bez poznámky přiblblé
spíš se kvůli další vrací
asi mě má takhle radši
Smeče bez meče
Je poslední večer
co jsem tu sama
radši bych s mečem
o rok se rvala
Cizina
Proč jsi mi vzdálenýpotůčku zkalenýlístečku zválenýcos k zemi spad´Vždycky co mizí máoči jak cizinaať jak chce vyzývá- cítím jen chlad.
Svatební haiku
V d á t s eto je všech ostatních mužů vzdát sea déle již své srdce neutrácet.
A víc takových večerů!
A víc takových večerů kdy stářím mládnu.
A vstříc jakoby jeden vůl všem břímě táhnul
Až naučí se zaslechnout tu tichou radu
A važ pak čin na vahách lží a pravd mu
Bezúročí
Tak jsem si vzpomněla na první denna to, jak byl jsi mnou unešenTak jsem si vzpomněla na tvoji laskavostkterá si uměla vždy najít místa dostTak jsem si vzpomněla na tvoji něhuna to, jak kráčel jsi v běhuTak jsem si vzpomněla na tvoji ochotuvstřícnost a vnímavost, vlídnost a dobrotuTak jsem si vzpomněla na tvoje očia celou tu dobu bezúročí. tak jsem si vzpomněla.
Co je?
Padáš jak pěna od pivapomalu se chýlíš k zemiz textu vytrženýslyšíš jen náhlé zaloudění stěnyco se o zem opíráco tě míjí jsou jen scénynesčetněkrát odečteny od zdivaco se sem tam k zemi smutně podíváa ty hlasynemohou vzpomenout si asina tu píseň pod nimachodba něco brblá a pak povídá. už jdi spát.
Já a kometa
Vidím se jak vyhaslou kometuco všechnu energii svou dala do letudo letu který skončil pádemještě když letělaniž to věděla umřel obrovským hladem. Nebyl to jen tak lecjaký hladspíše to byla touhakterá nebyla vyslyšenaa hlavně byla taaaaaaaaaak dlouhátak dlouhá, že za ní vlekl se ocasjako za tou mou kometoukdy už v zapomnění slzy a hloupej časza ní ten hvězdnej prach zametou. Kometa vidí mě velice podobněa už se ani moc nezlobíže jsem ji nechala umřít tak potupněa že mě její smrt zdobíA tak se smířím s tím, že jsem ta kometaa príjmu konečně osudkterý mě protáh´ svým způsobem životaa nechal žít odsud posud.
Rozloučení
Začátek je snadný
všechno příjde samo
a nemusíš si nic fotografovat
to důležité je uloženo v mysli napořád.
Indispozice
Možná, než se rozhodneš, . budu dávno pryč.
Možná, než si ověříš, že máš ten správnej klíč
budu mít už vyměněný zámky
ve svý knize zas o další stránky dál.
RESTART
Dneska snad nepůjdu spát
všechno si to vypiju
a sežeru tak akorát
b e c a u s e á j l o v e j ů
Odvaha
Otevřít klec
a vypustit obavy
prolomit ledy
a přejít stres
Pro vás
Jen pro vás všechny napsala jsem tuto sbírku
jen provaz všechny váže do uzlíku
jen scházíte se jak mravenci na mršinu
jen zalízáte do děr chválíce si špínu
Mezi slovy
Chtěla jsem běžet
když jsem ještě neuměla chodit
v rukou dvě otěže
patřící nájemnému koni
Přece každý
Virtuálním světěm nedá se žít
to přece každý musí pochopit
když hladina mých představ klesla hluboce
ženepřežila by jediná rybka v potoce
Quo vadis?
Kam kráčíš. Unavená světem
Nedoufajíc už v nic ani kvítek nepokvete
Nemajíc ni tucha jak bude vše dál
Ztracená zmateně volám: Skřítku, kam ses zatoulal.
Někdy zlomek vteřiny
Možná jsem začala brzo,
možná, že to trochu vzdávám,
možná jen na něco čekám,
rozhodně tím nenahrávám.
Neolidé
Lidé jsou vzimě medvědi
otupěni chladem a šedí
již starého sněhu
a lásku a něhu
ROZMARY
Mraky se rozpouští do bezinkové šťávy
když se ptám Boha, zda-li jsi ten pravý
smysly mám jako pomatené
již několikrát kopám do kamene
Chci jí dát jméno
Chci jí dát jméno,prosíííííííííííííííím,aby jí spadla poslední kapka rosy. Aby dotančila svůj poslední pláč,aby už věděla, co jsem zač. Aby ho už mohla nosit,aby se jí už nikdo neptal: Kdo jsi. aby jí už mohl každý znát,aby se jí nemuseli bátaby mohla hrdě s hlavou vzhůru jít,aby se jí už nikdy nesnažili obejít,aby každý věděl, že tu jeaby až ráno odplujezas mohla v klidu odejít.
TRILOGIE NA NÁŠ ROZCHOD
I. ---TOBĚ---(Už ani nedýchám. )
Řeže to a píchá
jak dýka, jak dýka
přeražená mícha
Vize
Ty si teď spíš
a možná ještě zítra
a už mě nikdy neuvidíš.
A mně se rozplyne celá moje zem
Pocit po citu
Pocit po citu
Bílá skulina toulá se mým tělem ještě
a trhlaviny zeminy, kam kapky tvého deště
zatékají, mrazí, tak, jako když nazí
Budeš mi říkat pravdu, až mi budeš lhát?
Až mě zabiješ,
budu ještě žít.
Až se probudím,
budu ještě snít.
STÍNY
STÍNY
Nevím,
jestli tomu správně rozumím,
a taky nevím, jak to říct.
Jednou to přijde
Jednou to přijde
Až jednou ti věci nejlepší překryjou
tvou mysl černým šátkem,
až jednou se probudíš
Slyšel(a) jsem...
Slyšel(a) jsem…
I. II.
Slyšel jsem pomluvy, Slyšel jsem pomluvy
slyšel jsem nevěřím, slyšel jsem , nevěřím,
Nejde to
Nejde to
svět se zatahuje černí,
kouty hniloby se množí
a siluety jen představují
Nevěřím
Nevěřím
Nevěřím na svinstvo lidský
bez pohnutek svinstev chemických.
Nevěřím, že svý tělo utratíš jak psa.
komár
komár
už má namířeno, letí za svou obětí, přisedá a zabodne se až jsme z toho dojetí. SAJE. ------------------ ------------------ SAJE. ------------------ ------------------ JEŠTĚ STÁLE.
Tom
Tom
To je neuvěřitelně dlouhej strom.
To je vodhozená šprcka na smetišti.
To je krásný sad plný včel.
Výtah
VÝTAH
To jsme se takhle jednou s mojí kamarádkou Evou rozhodly vyjet do velkoměsta. Sbalily jsme si něco k jídlu a pití a sedly na autobus. Cestou jsme pozorovaly, jak se příroda hezky kroutí a utíká, když člověk sedí v autobusu. To víte, ve vlaku se vám přeci jen tolik nekroutí, protože ten má trasu podstatně rovnější.
Trilogie za jeden večer
TRILOGIE ZA JEDEN VEČER
Všichni se jakoby smáli
Sauna byla proti tomu mrazák.
Mrazák byl proti tomu sauna.
škvíry
Škvíry mezi námi, jak škvíry mezi planetami, škvíry v popraskané zemi, kde hmyz se schová nepříteli, škvíry, co nás dělí, bláto a déšť je stmelí, zapadá do nich špína, vystřízlivíš druhou sklenkou vína, jen stopy času má čas sám, rozbiješ sklo o porcelán, jen plamen ohněm uhasíš, a škvíry blátem zaházíš, krev vsáklá do vaty vzácná není, zahřeješ kamna o topení, nad žebrákem mávneš rukou, inženýru radíš. , jsou to jenom malé škvíry, řekni, komu vadí.
plotem
Kdo naučí mou duši smát se.
Kdo poručil v lese mém ty stromy zkácet.
Jak hledat mám,
když velký prostor do nikam
Neděle
NEDĚLE
Dneska je neděle, den klidu, den kostele. Dnes navštivme Ježíše a koukněme mu do očí,. do očí, když je má na kříži zavřené, a ptejme se ho otázek, když ústa má umlčené --- již tak dlouho. TAK DLOUHO.
Co den můj?
Řekls: Musím tam jít uklidit a pláchl jsi tak rychle Ani pusa, ani kousek pohlazení - KRYCHLE. by se chvěla před tvým odchodem, KÁMEN copak jsem.
Jak vlásečnice zorané tvým dechem. Jak tvoje city prorůstány mechem.
slza je lupa
Slza je lupa
Slza je lupa zvětšující, slzy jsou brýle slané. Slza je lupa zvětšující pravdu, slzy jsou mikroskopem žalu.