O stíhačkách a konzervě vepřovýho
"Pche. To byla hospoda a jak VYHLÁŠENÁ hospoda, panečku. "
Děda stojí před zbouraným domem, ze kterého dělníci vybírají nepoškozené cihly a nakládají je na plošinu za traktorem.
Je je stářím shrbený, na hlavě má radiovku, kterou je možno vidět již jen ve filmech pro pamětníky.
Obrovští motýli a konec čtyřlístků
Z dálnice vzlétají obrovští motýli a jejich pestrá průsvitná křídla zanechávají v asfaltu hluboké rýhy. Kde na to ten pitoma přišel, to mi teda jasný neni. Obrovský motejli na dálnici. říká si pro sebe strojvedoucí, který tím pokorným ránem přijíždí s vlakem na malé nádraží města.
/fólin slouly dvouma prstama/
Přimkává se k ní v tom úmorném vedru ze zadu, rukou jí zajíždí za kalhoty a kalhotky, tiše jí brouká do vlasů melodii ohrané písničky z radia. Ona se prohýbá v zádech, rozkročuje se, přivírá oči, které zároveň upírá na spolupracovnici u stolu, která se usmívá. Za okamžik ale odhazuje pracovní nástroj na desku stolu a volá na dvojici která se do sebe vpíjí: Helé vy dva, co je to tam. Já se, hele, radši ani nedívám.
Ze života knihy
JabluňkaTiché a nesmělé zaťukání na dveře, Hanička pomalu vstupuje do pokoje svého bratrance. Stojí za nedovřenými dveřmi, vnímá pach alkoholu a cigaretového kouře v místnosti. "Ahoj, Jirko. " zapípá tiše, nato se celá postel třese a bratranec na ni se zježenými vlasy a vylekaným výrazem ve tváři zírá.
Květe můj voňavý
jak krásně a omamně tělo tvé voníkočičko má krásná a jedináneb klienti v práci na mě strnule hledíjá chci býti tvá spaniláchceš-li zabiju a zničím všechnypro tebe vše má bohyně musím dbát pověsti něžné slečnyta tváří se nevinněžárlím na jejich nahá těla na údy nad kámen pevnéopravdu není tam ženicha kterého bych chtělažití však není levnéradši prodám čest a sebe květe můj něžnýradši zaprodám svůj život zlu ač nevolkyz práce té jen dosti zebe siláku můj pokojní klienti jsou mé .
Pet v osamění
Pet si tančí sama - zpívá v prázdném bytěsvětlo hladí rukama a šeptá miluji těhledá svoje tóny - laská strachu hrotybourá moje ozvěny a nachází ženy notyhází můj život dnům - vrhá se mi do dlaníslibuje laně svým psům a ti se jí tiše klaní.
Jen tak sedět a koukat, jak projížděj vlaky.
Kurvy v kožichách"Zmrdaný, zm. " slyší Jirka ze tmy před sebou Petra. "Jako fákt, v týhle zpíč. No tak dělej, dej sem ty igelitky, nebo máme, kurva, za chvíli vlak v prdeli.
Kač a láska
Kač a láskaKač je dáma barová,ta nezná klid domova. V knajpje hledá druhy,maj tam barvu duhy. Tuhle si Kač řekla: Uhání mě pingl, už nechci bejt single. Já chci kočárek tlačit,ne po chodníkách močit.
Pet jde na jedno.
Pet jde na jedno. Vyšla si Pet do hospody,četný však tam vedou schody. Slečna je to veselá, do kroku si zavolá:Až já pujdu dolu, kutálet se budu. Až já pujdu zpátky,chrlit budu zvratky.
Tanec
Její snědý ramena a kolem ty černozelený kopce a nad našima hlavama velký mraky. Vycházíme, držíme se za ruce, na obzoru bílý slunce a ten druhej a já na něj koukám a myšlenky se mi ztáčej bůh ví kam. No jasně, pojď s náma. Co jinýho mám taky říct, a tak poslouchám a koukám na to všecko co nemám, neumim a mít a umět ani nebudu.
2x
Jéžišmarjá, zas do toho sklepa. Po těch zasranej. Klára se opírá rukama o invalidní vozík, na němž sedí Jozífek, který si pro sebe cosi reptá. Klára hledí na staré dveře s fixem napsanou a hřebíkem přitlučenou cedulkou Sklep.
otevřu okno
otevřu oknoaby mráz vyhnal tvou vůniaby mi vrány na parapetu zase pomohly roztrhat vzpomínkyabych vyhodil na silnici květiny co nestačily uschnoutpotom se posadím ke stolu abudu pozorovatjak slunce září na místana kterých jsi stálana kterých jsi mi věřila.
O červeném, černě žíhaném kvítku jara.
U okna, nervozní těkání v tom paneláku, který se nyní zdá kusem masa prolezlým červy. Oči bloudící mezi vchodem do domu a parkovištěm, na něm malá holka opřená o koloběžku. V mysli detaily tváře a doteku, který byl snad o zlomek vteřiny delší, než aby byl prostý zájmu. Za pár chvil překotný pozdrav, tázavé a jak se mu vždy zdá i posměšné oči.
1349
zahulenej barovej pajzl já ruku na jejím zadku kde se jí do něj zařezávaj tanga naklánim se k ní a slabě ji koušu do krku ona přejíždí pohledem po frajerech na barustejně je prima že tě mám jsem dycky chtěla chlapa se kterým bych mohla dělat všecko na co mam chuťjo-jó kočičko pro tebe všecko randál vod toho baru řvou tam jakkoně na stole vedle piva a popelníku čísi zapomenutá pomlázka nějakej chlap celej vohnutej píše sms koukám na výstřih barmanky venku nádherneý odpoledne auta jezděj pomalu a rozevlátý stromy ve větru co působěj trochu hrozivě tou svou poklidností a chtěla bys ve třech nebo jako víc chlapů. šeptám ji do ouška ona zavíráoči zklání hlavu a i přes ten randál protože zrovna nad náma je uřvanej reprák slyšim její slastný zamručení nad tou představou jóóó chtěláá řiká mi do obočí a dívá se na frajera co má na hlavě něco jako punk a tělo samej obrovskej svalbysme to mohli natočit na video vona Maruška víš to že s tím jejím maj taky videa jak si to dělajbysme nó jasně ale na sebe se dívat nebudu to po mně nemůžeš kočičko chtít řikám s pohledem na brouka co leze po podlaze a na něm je to asi holka když je dole řikám si a hladim ten krásnej zadekje další brouk no u ní za ní k ní asi si to dělaj a ona takhle vesele cupitá s frajerem za prdelej orgasmus tak na tejden řikám si je to frajer a líbilo se ti to na tom hajzlu bylo takový nový viď. jóó jasně když ty máš tu čičinku prostě já no vlastně tvá čičina je pro mě bůh jééé ty lichotníkua pak bysme si to video mohli s Maruškou a tím jejím vyměnit né. nebo bysme je mohli pozvat a dívat se na ně společně néé.
ich warte
Dhaulagiri a Mazlivá kočička
nemohu si pomoci, ale tohle město mi již nenabízí fotografii, o kterou bych stál. F prochází historickou částí města, brašnu s fotoaparátem má pověšenou přes rameno. Prohlíží si stará zákoutí, brání se nervozitě a pocitu plytkosti ze stokrát vyfotografovaných pohledů na Staré město, kterých je v každé výloze plno.