Písmák Sejdeme se za rok!
Firley seděl zachumlaný v huňatém kožichu v malé, potemnělé místnosti s červy prožraným stolem a na něm skoro vyhořelou, páchnoucí svíčkou, dvěma rozviklanými židlemi a malou postelí s tenkou přikrývkou naproti doutnajícímu ohništi.
Kdo by to byl řekl, že já jsem králi pomohl ke štěstí, pomyslel si již po několikáté Firley. A jaké se mi za to dostalo vděčnosti. Má žena je mrtvá, můj syn je mrtvý, z dcery se stala coura, svá panství jsem už nikdy neviděl.
Poslední výprava do podhradí
Arin ležela zachumlaná snad ve všech teplých houních, které se v domě našly a i přesto jí třásla zimnice a zuby jí hlasitě drkotaly.
Hlava jí třeštila a i přes hlasité bzučení, hučení a pískání v uších, vnímala každý zvuk, který se ozýval venku, kolem domu. Slyšela skřípání vozů po pískové cestě, dupání kravských kopyt i cinkání koňských podkov. Slyšela i křik právě trestaného dítěte, které upustilo vázu a ta se roztříštila na zemi.
Růže z papíru
A pak jenom bezmocně koukáš,
jak přítele ti odváží,
dlouho stojíš a tiše doufáš,
že neskončí hluboko ve strži.
Pátek třináctého
„Ne, ne, slibuji, že je vrátím. Všechny peníze vrátím, jen mi dejte ještě trochu času. “ Muž v koženém oděvu, zdobeném drahými kameny klečel na vlhké podlaze chrámu a tahal jednoho z mužů, stojících nad ním, za bílý plášť s červeným křížem na zádech.
„Pššt, tady jste v chrámu pane,“ utišoval jej mnich v obyčejné, šedivé tunice.
Dopis z tábora
1. listopadu 2010, někde v Česku
Milá maminko a tatínku,
posílám Vám pozdrav z přírodního tábora. Jsem tady už od začátku srpna a je to tady prostě super. Ráno nás budí naše milovaná vedoucí Markéta.
Příběh básnířky Sapfó a jejích dívek
Většina děvčat na sobě měla tuniky světlých, leč rozličných barev, dlouhé až po kotníky a nad pasem omotané stužkou. V horkých letních dnech pobíhaly po chodbách sídla bosá.
Za takové sídlo, v němž tyto dívky žily, by se nemusel stydět ani samotný král. Jeho střechy byly sytě červené barvy, kopule chrámů, zasvěcených bohům se blyštěly zlatem.
Hadonoš
„Hleďte na mého syna, jak moudrý jest. Vidíte, jak dobře jej moudrý kentaur Cheirón vychoval,“ nadýmal se kdesi na vrcholku Olympu Apollón, když z výšky hleděl na svého pozemského syna.
„Ano, je velice moudrý, ten tvůj syn. Jak že se jmenuje.
Vysvobozená
„Tak odejdi, když se ti tady nelíbí. “
„Já ti jenom říkám,. “
„Vypadni z mého baráku. “
Další krutá rodičovská hádka.
Plesové šaty
Seděla na čistě bílé pohovce ve velkém sále luxusního městského domu a zuřivě se oháněla jehlou. Všude kolem ní ležely stohy rudého hedvábí i odstřižků obyčejné látky.
Na protějším konci sálu, vedle masivních schodů vedoucích do dalšího patra, stály vysoké, lakované hodiny. Ručičky na nich právě ukázaly půl šestou a hodiny odbily.