Písmák Perpetuum mobile
Kdysi jsem viděl symboly ve věcech jako perpetuum mobile.
Bez vhodných metafor už nedokážu lidem kolem mně popsat slovy tuto myšlenku dostatečně precizně.
Přirovnal bych ten trapný okamžik k projekci filmu o oběšenci.
Chtěl bych dnes psát o konci světa a mojí lepšípřítomnosti.
Vivat Bůček
Můžu zachytit myšlenku,
nebo ji zcela propásnout,
nic se ovšem nezmění a na ničem jiném nesejde,
dokud nenajdu slabost pro něco zázračné v mém životě.
Guru výstřih
Silně toxická ředidla v práci
ukázka přes zadní lidský trakt
můj hek
škoda každého zažívání
Knedlík
Zajíc na talíři.
Show vkiosku sburčákem.
Plná obrazovka zástupců na ploše.
Sláva všem vlčákům.
Droga
Diametrální poloha,
krásně odcházím dál,
jak určil sám osud,
nezlomný drahokam popíše za mě tisíckrát.
Kačenka
Kačenku jsem potkal náhodou. Seznámili jsme se, protože viděla se mnou kosmana bělovousého. Stál jsem sním uprostřed náměstí, povykoval jsem s ním a současně jsem ho nabízel za mírný poplatek kpohlazení kolem mě procházejícím lidem.
Všiml jsem si jí na první pohled a přestal dráždit mého svěřence.
Slevy Planika
Prodavač mi dal slevu 500 Kč na boty Planika jen proto,že jsem mu namluvil, že je jedna světlejší. Celkem mě to stálo 2800 a pár pětek. Ty boty vydrží 8 let. Úžasné.
Grilovaný hermelín
Grilovaný hermelín svůdně voněl na talíři. Zapil jsem ho jedenáctkou. Na závěr jsem mu pěkně zavařil jednou tullamore dew.
Poděkoval jsem slečně za zapomenutý zapalovač a odešel vykonat potřebu na hajzl.
Terezka Pupi
Nájezd skokana veliký,
ponožky v koutě namleté,
úděsně najetý dny,
však brzo všechny sny budou mi nakloněné.
Ve sluji dračí zvaným hostem
Ohýbá se vítr v podtiší sluje dračí,
pach zvířecí je cítit všude kolem,
zem pod nohami zdusaná se již nebrání,
nebezpečné je zde zabloudit,
Noc v nevěstinci
Nostalgie noci smutné překonal smích děvčat povětrných,
z ulic sbíhají se muži do nevěstinců,
zítra už nikdo nebude vědět,
co pamatovali si celý večer,
Děda
Euforie na rtech může mít chuť kokainu
trpce-sladkou
mohl ji mít můj děda zčaje srumem včerveném hrnku
když vzpomínal na svoje léta
Ďábel a moje srdce v plamenech
Umění doby s ústy panny vznešené se kryje
na porcelánu z talíře vědy se na nás dívá jen srdce bijící na poplach
že živá láska nepřežije
ba jen úděl slasti života
Báseň o duchu člověka
Ztracen na břehu samoty uvítáš múzy,
hrátky s bublinami mořské vody nesvědčí každému,
najíti v prachu souše poslední vůli,
usvědčí dědice zítra čas na dně oceánu.
Tchoř Prasepoř
Úvod
Psal se rok 2299 a lidstvo na Zemi postihlo několik jaderných havárií, když radiace zachvátila takřka celou Zemi. Většina živočišných druhů včetně lidí zemřelo na následky nebezpečného záření, ale lidstvo se navzdory tomu přece jen zachránilo, jelikož již dříve lidé objevilivětší a bohatší planetu než je Země, kterou by mohli v budoucnu obydlet.
Všichni přeživší lidé se proto i se svými domácími mazlíčky přesunuli na planetu„MERCURIHANNA“, kde začali novou epochu lidského žití a bytí.
Vroce 4750 lidé již nejevili o Zemi žádný zájem, ta se ovšem probudila knovému životu za přispění nových zvířecích následovníků, kteří se dokázali zachránit a díky mírnějšímu radioaktivnímu záření sice zmutovali, ale přesto si zachovali rozmnožovací schopnosti.
Nesourodá bandička
Umí se naklonit z okna tramvaje,
dnes skvěle se poměje,
večerem nabírá na rychlosti,
jak vítr se klonuje do povšechnosti,
Na sklonku života
Potměšile dne i rána,
přec uchovávám si v sobě živého ducha,
však na pahýlu věčnosti já nejspíš odejdu bez mrknutí oka,
neb jsem chtěl psát o všech slukách, nedostanu usmíření,
Psychotik na vážkách
Pozře sousto strasti,
opíše příběh neskromný,
nevystačí s tím divadlem,
vytvoří stroj pekelný poháněný děsem z okolí,
Vlkodlak
Nejde se sejít tiše, jen ustaraně,
oblohy noční stín krvavý,
zůstává země tvrdá jak kus kamene,
když její povrch žízeň poměje,
Strávený čas na sloupu elektrického vedení
Marním se shovívavý k sobě,
ustane má duše ve mně,
uchopím čas beznaděje,
popíšu stránek tisíce,
Znamení zvěrokruhu
Prodám nebo vyměním: plíce, játra či žaludek.
- zn. : mé srdce stále bije, a tak si ho ještě zatím ponechám.
Vzpomněl jsem si na svého holuba, už třetí den se na mě dívá, bůh mi ho vyměnil za mého nejmilejšího Icarose.
Úžasné dny a konec na ostružinách
Úžasný den se nejdřív jeví louží,
náhle však ostružina v jejím lůně ejakuluje,
celí jsme blahem a prostoupí nás pach našich zvětřelin,
naše ústa pak padnou v trávu a ona i já krotíme marně pocit známé nejšťastnější chvíle.
Zpytihněv
Poloha ve tmě,
zběsilý den,
závrať od soumraku,
urostlý mládenec,
Extáze duše
Vítr v plachtách ztracených,
uvidíš rozbřesk dne v tmavé noci
a uvidíš i úsvit v těch nejkrásnějších očích,
když pak pomyslíš na zázrak,
Naše Země
Naše Země
Den jest v soumraku,
mění se v úctyhodný pocit,
není čas na krásu a vůni ženy,