Mamince
Mamince
Maminko, po dešti
dávám ti básničku. Ke svátku, ke štěstí
dávám ti hubičku. Malinkou kytičku
Vzpomínková pro tátu
Blíží se poledne.
Vyzvednu dvě kávy a kráčím přes Zelňák do divadla. Na vrátnici houknu:"Je tu Brbla. Jsem dcera,jdu za ním.
TD - Den domova
Den domova
Den domova může mít mnoho tváří. Ty se mění v čase a sledu událostí.
Před sedmi lety by pro mě “Den domova” definoval Den vzniku samostatného Československa, tedy 28. října.
Ve stínu Big Buddhy
Ve stínu Big Buddhy
A on usmívá se,
ve své nehybné kráse.
S hlavou téměř v oblacích,
To ticho
To ticho.
Jen spocnu tu na chvili
a zamyslim se,
svet se zastavil. Ne,jeste mi neni smutno,
Romance v exilu
Romance v exilu
Vůni tvojí kůže, chci si pamatovat na věky,
když vláda , co rozhoduje, mění obleky.
Tvoje oči, nikdy nekončící hlubina.
Pojďte Pane, půjdeme si hrát
Pojďte Pane, půjdeme si hrát
Pojďte Pane,půjdeme vsi hrát.
Pojďte Pane.
a budeme se smát
Je mi smutno...
Je mi smutno,
a srdce se mi chvějě,
když čekám na příchod andělů
uprostřed prázdné studny.
Zatoulaná duše
Zatoulaná duše
Ztratil jsem duši,
tam kdesi v příkopě se válela,
byla šedá či bledá, vrásčitá
Sdílení
Sdíleníráno jsem se probudila asvět byl jinačí. Chodím ulicí, městem a hledím lidem zpříma do očí. A místo odrazu jimi prostupuji a sdílím je, mateřský cit ženy v parku, úsměv dítěte na klíně otce, prázdnotu muže s hnědýma očima, jemnost mladíka s panickým úsměvem, i strach postarší ženy s vlídnou tváří, někteří jsou prázdní, někteří září, tak jako já dnes ráno, když jsme se sdíleli. bylo ticho, a přece hudba hrála, byl jsi ve mě, skrze mě, se mnou, a přece jsme se nemilovali.
Nutíš mě
Nutíš mě.
Nutíš mě psát básně,
nutíš mě smát se,
nutíš mě k pláči,
Miluji Tě..
Miluju Tě,
jako šálek čaje po ránu,
. bez nějž nemohu začít den s úsměvem.
Miluju Tě,
Chtění
CHTĚNÍ
Chtěl jsem přístav a kotviště
a né poušť s pohyblivým pískem.
Chtěl jsem dům a schodiště
Zamyšlení nad moderní hrou
Zamyšlení nad moderní hrou
( studentské představení )
Milí zlatí,
nezlobte se na mě,že kritizuji,
KINEZIOLOGICKÁ PTÁKOVINA
KINEZIOLOGICKÁ PTÁKOVINA
Za okleštěné myšlenky
se omlouvám,
jsem zkrácená.
Jen tak pro zamyšlení
JEN TAK PRO ZAMYŠLENÍ
Je zajímavé,jak se cesty dělí.
Zprvu co jsme chtěli,společné jsme měli
a teď se míjíme,jako bychom něco zapomněli.
PROČ ŽELVY NEPLÁČOU
Proč želvy nepláčou
Říkal jsi: ,,Budem přátelé. "
A dal mi pac.
A oči tvý,jak mandlový blues
Ztracená
ZTRACENÁ
Je tak snadné předstírat,
že život Vás baví
a máte ho rád.
Zatím co jsi spal
Zatím co jsi spal
Zatím co jsi spal
Tvá ozvěna,ve mě
vyčerpaně tonula dál.
Latinská improvizace
Latinská improvizace
Quo vadis
rozume.
Opustíš-li mne,budu osamocen.
Snahy Máje
SNAHY MÁJE
Pro tu trochu něhy,
stál bych pod rozkvetlou třešní
a kradl květy,
Stromy i lidé..,čtvero roční období
LIDÉ I STROMY
( čtvero roční období )
Šel jsem ulicí
a stromy rozkvétaly,
A trochu .... křičí dítě
A TROCHU . KŘIČÍ DÍTĚ
A trocha slávy,
zachtělo se mi,
kříčí dítě na chodníku.
Jarní improvizace
Jarní improvizace
Až bude teplo,
bude fajn.
To i lampy
Záblesky z mima
Skutečný básník zabíjí slovy,pane.
Kéž by každý z nás objevil,kde dříme.
Pak svět by lehčí byl,o jedno břímě.
Viditelný svět je jen zdání,
Narozeniny
NAROZENINY
Narodila jsem se
a zrovna padala hvězda.
Já se usmála
Chtěl jsem být králem
CHTĚL JSEM BÝT KRÁLEM
Chtěl jsem být králem
. a ztratit svou korunu,
ač mi stále cinká v kapse.
Je těžké být básníkem
Je těžké být básníkem
v tom dnešním světě,
kde má každý svou realitu,spěch,úspěch
a motivaci.
Jsou,jsem
Jsou,jsem
Jsou oblaka lidu
a lidé v oblacích
Jsou mračna ptáků
BACILOVI pro úsměv
Bacil jsi mě svou upřímností
A úsměvy,co rozdáváš na všechny strany.
Cítím,že až procitnu,bude mi scházet kousek
Imunity vůči tvým názorům a myšlenkám,
Je divné,že domovu člověk nikdy neunikne (Werich)
V mém srdci
v čase vzpomínek
Jen Tobě.
Zlobíš se, že ti píšu až teď.
CHYTREJ ČLOVĚK
CHYTREJ ČLOVĚK
CHodím kolem Tebe pošpičkách
Y přesto, že
Trvale nabouráváš mou anonymitu.
I muži mají své.....bytný humor
-fjodi-
Chtěl jsem se zeptat.
Dělaj se mužské plavky namíru.
Chtěl jsem si je nechat udělat
KALUŽ, aneb BRANÁ VÝCHOVA HROU
KALUŽ
Kaluž je malá
terénní nerovnost,
Po okraj
TODOR
Tobě se to řekne:,,Nebudem se vlastnit. \"
Oslovils mě ve tmě a já tě musím ztratit.
Dozráváš mi v hlavě a
O to víc tě postrádám.
ROZHODLA JSEM SE!
ROZHODLA JSEM SE.
Rozhodla jsem se.
V příštím životě chci být rybou.
Proč.
NA RYBÁCH
NA RYBÁCH
Cítím se jako ryba na suchu.
Proplouváš kolem mě,
a já jen polykám naprázdno.
Půvdně jen BÁSEŇ
BÁSEŇ
Jak hlučné ticho může být,
když samota se blíží.
Jak mám žít,
Nad propastí snů
Nad propastí snů
Múza snění a pochybnosti mě opět pohltila a já se snažím zaplnit řádky slovy, jež nedovolí rtům být vyslovena.
Kde se bere láska. Je mlžným oparem slibů bez majitele a sluhů bez šatu z nití upřímnosti.
Píše-li tuha o lásce, pak pisatel je jen snílkem, který očekává příchod se závojem tajemna.
Dopis mladíka
DOPIS MLADÍKA
( báseň v próze )
Drahý příteli,
Potkal jsem dívku. Tak náhle mi vstoupila do života a rozzářila jej. Tak nečekaně.
Nastal čas pro jednoduchost
Nastalčas pro jednoduchost
Láska
nedostatečně.
Přátelství
Je mi dovoleno vstoupit?
Je mi dovoleno vstoupit.
Ťuky, ťuk.
Kdo tam.
Tak jsem tady.