Písmák Tužba
Rozpadnout se na tisíc částí
a obejmout tebe země
Samou láskou k tomu dobrému zde
roztát jak první sníh
Stárnu
Stárnu, stárnou mé ruce. objímající
Stárnou mé oči. všeříkající
A přesto jsem to pořád já,
i když jiná, tak nějak pomalu dospělejší
Té, jež mě provází
Jsi ve mě stále živá.
Je zvláštní vnímat tep vlastního srdce
a v žilách přitom cítit jinou krev.
Jsem tvoje krev,
Mému muži
Ty podivuhodný člověče vedle mě
neumím vypsat, jak si Tě vážím.
Neumím Ti to ani říct,
jenom občas jemný náznak prozradí.
Smrt
Smrt mě provází,
jde mi v patách
a já se nemůžu rozhodnout,
jestli je mrchou,
Pořád jsem tady
Asi se zblázním z tempa,
které společně máme,
rychlost jednoho šneka za půl roku
Dříve jsem byla plná nápadů, energie,
Ztrácím se
Ztrácím se v úřednickém světě,
nesmyslném papírování
a čekacích dobách
Tiše vzpomínám na Kafkův Zámek
Stesk všedního dne
Rve mě to na kusy
ta nutnost nedělat nic,
protože čekání je nekonečné.
První hranice byla 25,
Domove
Moje srdce domu jede,
do té mojí krajiny,
všechny kopce touží vyjít,
nevynechá jediný.
Vzpomínky
Občas se vracejí vzpomínky
ve chvílích, kdy je nejmíň čekáš
tiše a plíživě.
Na chvíle života
Vábení
Svoboda, nespoutanost, průzračná čistota
a mnoho toho v Tobě,
ó moře – písek, drobné úlomky lastur, oblázky, rybky, krabi, hvězdice, medúzy a taky někdy lidé.
Svoboda, nespoutanost, zkalená čistota
Cestou
Cestou
mezi poli, mezi slunečnicemi a platany
Tě tiše hledám
a postrádám Tvou tvář, Tvoji výmluvnost, Tvoje ruce
Vzdech té, která mlčí
Jako bych nebyla
tolik dní a tolik let
moc jsem se snažila
a nehledala odpověď
Nářek k němu
Můj Pane můj, já jsem ta čirá kapka rosy
rozprášená do všech stran.
Můj Pane můj, já své srdce v dlani nosím,
co však z toho všeho mám.
Naděje.....jednou
I kdyby všechno bylo vzato,
jedno zbývá. to srdce rozedrané na cáry
a možná naivní důvěra,
že jednou budu líbat před spaním na čelíčko svoje děti,
Milenka
Lapena múzou, která sny chytá
v posledním cigárku v balkóny skrytá
. je myšlenka.
Žíznivá horkem, planoucí tváře
Tma
Snědla mě tma,
pohltila moje srdce
a chybí milované ruce.
Snědla mě tma,
Ničí
Nevěsta ničí
přesto přislíbená
pláče a křičí
životem vyřízená
Proud fantazie
Když zavřu oči, vidím nebe
a taky možná trochu tebe
a dotýkám se oblaků
čekajíc na pár zázraků.
Mysl tekoucí po nočních stěnách
Nůž ze srdce vyndávám,
sama se cestou vydávám.
Vidoucí, němá, opuštěná,
ta dívka, anděl. taky žena.
Paličatá (ne)veršovánka
Snaží se
a kope okolo sebe
jak malé dítě.
A pak zjistí,
Ranní pro tebe
Najednou ke mě znovu přišel smích
a rozezvučel koutky úst.
Najednou realista němě ztich
přerušil dlouhý nekonečný půst.
Proč ???
Proč život je tak smotaný
proč nehraje si s notami
Proč vítr ráno nefouká
proč nikdo ke mě nekouká
Kdysi a stále teď
Kdysi , je to už hodně tisíc let
Bůh stvořil tento krásný svět
a potom jen tam mezi řečí
nám dovolil se procházet.
Štěstí
Objevila jsem štěstí okamžiku (každé vteřiny)
nevím, na jak dlouhou dobu mi bylo toto štěstí dáno,
jak dlouho ho budu moci svírat v dlaních
a přesto jsem teď prosvícená vnitřním sluncem.
Probuď se
Asi teď ještě spíš,
nebo se probouzíš do dalšího dne
a moje srdce jásá,
když si představím, jak otvíráš oči.
Ty...však víš kdo
Já, ač nejsem žádná víla,
přesto jsem Tebe objevila.
Protože srdce druhá čekala
a ruka ruku potkala,
Spřádáme sítě, každý z nás
Pavoučku milý řekni mi, řekni mi proč. na světě tolik sítí.
Pavoučku spřádej si ten svůj kolotoč. dokud ti slunce svítí.
Ztracenci (ztrápenci)
Plakalo nebe, plakalo slunce,
že už je nikdo nevidí
pláču pro tebe, zraněné srdce,
jež jsi daleko od lidí.
Můj vlak
Odjíždí vlak
rytmicky drkotá po kolejích
a jemně hučí.
Mám pocit,
SEN
Na obloze jsme spatřili dvě jasně rudá slunce a tak jsme chvíli užasle stáli v davu zmatkujících lidí.
Jak se to všechno seběhlo. Já a můj kamarád rádi chodíme na večerní procházky a tak jsme se opět na jednu vydali. Chvíli jsme procházeli ulicemi velkoměsta a nevnímali zmatek kolem, protože jsme byli zabráni do sdělování svých denní starostí a smutků.
Uslyš
Uslyš moje zoufalé volání o pomoc příteli
a otevři oči, nebo alespoň jedno.
Kruh se uzavírá, pořádají na mě hon
a já nevím, jak se vymanit.
Zoufání
I kdybych nespala, nejedla, nepila, nemluvila…
nic se nezmění.
Ty už se nevrátíš…to vím,
a přesto pořád čekám na tvých oblíbených místech.
Tobě...která jsi mi dala nejvíc lásky
Vidoucí a přesto slepá…
vlastní bolestí,
tápu okolo stěn.
Srdce nechápe
Malomocná
Já malomocná píšu báseň
o tom jak spaluje mě touha
která nebude nikdy naplněna
a to touha pomáhat.
Leť
Něco ve mně umřelo
a něco se znovu narodilo……
naděje, že se vrátíš
a budeš se usmívat jako vždycky.
Příteli
Příteli nikdy nezoufej
i když se zrovna nedaří
a stále znovu zakoušej
to co ti život navaří.
Rozárka
Nic se nevyrovná
bezedné prázdnotě
Nic se nevyrová
černočerné samotě
Pracovní
Sychravé ráno po noční v práci
zas se mi smutek do duše vrací.
Bledá jak stěna vždy domů přijedu
s první starostí co vařit k obědu.
Nostalgie májového večera
Dlouho jsem tu nebyla
jenom jsem se učila
učila a poslouchala
nic kloudného nenapsala.
Růže(nka)
Růže stolistá
co pomatuje východ slunce
krása přečistá
co za všechny je mince
Bílý strom
Byl jednou jeden sen
a v tom snu bílý strom
co skláněl větve jen,
když kolem chodil on.
Smutnění
Čekám. na co vlastně
marně zkoumám svoje srdce
marně do něj nahlížím
chtělo by se rozletět
Rok
Ten rok plný bolestirok plný něhykdy trápí mě otázkaco bude dál. Proč toužíme po tom co zrovna nenía přitom čekámeaž se vše samo změní. Proč pořád hledámejistotu a klidobojí najednoupřece nelze mít. Jeden den jsem plnázápalu a bojea ten druhý skleslá křičím lásko mojeJeden den klidse mnou snídádruhý pak přichází zoufalá bída.
Nech mě žít
Ta známá místa budí ve mě strach,
když se po nich potloukám.
Pláču a mám je na řasách,
proč musíme jít každý sám.
Blázínci
Dnes běží mi hlavou
co se to s námi stalo,
kam poděly se
ty dvě bláznivé děti,
Jiná
Tvoje a zároveň tak cizí
si připadám.
I sny, co v dětství byly mizí,
je odkládám.
?
Držíme v dlaních
vzácný poklad - srdce své
a toužíme ho dát.
A máme v ústech
Zbytečná
Jak struna přetržená,
milenka odvržená
tak tisíckrát si připadám. zbytečná.
Smutně se časem ploužím,
Odejdu-li
Když odejdu
nic v tvém životě se nezmění
jen občas vzpomeneš si
a jednou vše odhodíš stranou.
Dary
Člověk má dva velké dary:
schopnost začít vždy znovu a dar absolutní důvěry k druhým, těch si važte a nikdy je nezahazujte.
Mnoho lidí si myslí, že je nepotřebuje, ale pak zjistí o kolik přicházejí.
Bolí
Jsem slepá,
někdo mi zavřel oči,
jsem slepá
a svět se kolem točí.
Balada pro Tebe
Zpívám pro Tvoje zelené oči,
tak zelené jak mech
mech kapkami rosy přikrytý
a ty kapky se třpytí ve východu slunce.
PROSÍM,ODEJDI
Proklínám den,
kdy ses mi poprvé do spánku vloudil
a zároveň mu blahořečím.
Vzpomínám na chvíli,
Zima
Je nám zima
uvnitř duše
uvnitř srdce
tělo nemá s tím nic společného.
Loučení
Přátelství v lásku nezměníš,
pokud ten druhý nechce,
to lehčí je nést z dřeva kříž,
co nese se tak těžce.
Kniha
Na bílém papíře
chvějí se písmena
a je to k nevíře,
jsou celá zmatená.
Vím, ale Tobě nepovím
Vím, někdy jsem hloupá,
vím, někdy říkám samé nesmysly,
ale to víno do hlavy mi stoupá,
tak si taky něco vymysli.
Sen
Byl jsi nejskvělejší sen,
já věřila, že se rozumíme,
ale pak přišel jeden den,
teď odepsat si neumíme.
Sirotek
Bez Tebe jsem ztracená,
jak padající vločka,
tak zůstala jsem zmatená
a k zemi klopím očka.
Padám
Jestlipak zapomněl,
jestlipak jinam spěje,
prázdný dům poteměl,
kdosi se z něj směje.
Samota a její trpká ústa
Jsem nešťastná většinou právě v okamžicích,
kdy bych se měla radovat,
snad se to změní, jednou,
až přijde láska.
Chvála Tobě
Vzdávám Ti úctu Pane
kterýžto sídlíš na nebi
Ty jsi to slovo věky dané,
ať duch lidu Tě velebí.
Bolí mě u srdce
Stýská se mi stýská
po tvých očích nadherných
za humny se blýská,
snad tohle není hřích.
Změna je krvavá
Cudnost se proháněla
na louce s neřestí,
špatně jsi rozumněla,
co vede ke štěstí.
Jak?
Proklínám dny,
jak šedivě za sebou jdou,
světla brány,
kdy už se konečně otevřou:
Básník
Navzdory člověk zpívá,
navzdory vám všem,
Pán Bůh se na něj dívá,
odpouští každým dnem.
STRACH
Bojím se lidí,
jaké je tedy moje poslání,
v mých očích strach.
Trpím, když jsem šťastná.
NOC
Je tma a já se tiše dívám z okna,
jak mnoho lidí na zemi.
Luna začla plát, já zmlkla
a tak zvláštně i teď je mi.
Přání
Chtěla bych malovat,
abych světu vyjádřila,
to, co má ústa říct nikdy nestačila.
Chtěla bych zpívat,
VRÁNY
Kostnatý vrány
lítají nad krajem.
Srdce tvý mámy
pláče nad svým hochem.
Poutník
Spi uspěchaný poutníku,
nechej se spánkem nést,
já ukládám ti do vínku
vždy dostatek všech cest.
Pláč andělů
Ronili slzy andělé,
ano byli to ti strážní.
Oči vždy měli veselé,
dokud svět vládl kázní.
JAKÁ?
Jaká je láska,
co všechno skrývá,
nikdo mi nechce povědět.
Je to jen sázka,
Proradná chvilka
Padaly kapky deště, padali lidem do tváří, padali smutně samotinké, co zbyde ti než ti lháři. Lidé se vysmívali, neznali slitovaní, mě k sabě přikovali, nic už mě nepohání. Smutno je člověku smutno. když kráčí světem sám, někdy je nezbytně nutno, aby si našel k sobě pár.
SMUTEK
Zachytit slzy, co kutálejí se bledou tváří, ten potok, který nemá konce. Viděla jsem utrpení, pomoci mi dneska není. Smutno je člověku smutno, když kráčí světem sám, někdy je nezbytně nutno, aby si našel k sobě pár. To sice platí, ale není zde myšleno na staré opušťené babičky a dědečky a to bolí.
MOŘE
Jak moře rozbouřené moje duše je,
nevím, kam jít, kam podít se.
A nejhorší ze všeho je,
že nenalézám pokoje.
SMUTNO
Jen trochu času, kdyby jste si udělali, zastavili se a pohlédli na smutnou. Já bych tolik chtěla povídat a není komu, možná proto jsem tolik uzavřená. Copak ani sekundu nikdo neztratí s človíčkem, který se ztratil na cestě. Já nenajdu cestu ven sama ze sebe, možná je osud být zakletá.
TEMNO
I když kráčíš cestou temnou,
přece jednou mraky padnou
žiješ jenom jedenkrát.
světlo co plane tisíckrát.