Písmák Stvoření Robosvěta
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo: "Rob. "
"Rob. Rob. Rob.
Život stínu (povídka druhá - povídková trilogie Stín Havrana)
Prolog
Neměnnost a stálost osudu je nezvratná, ale odvěká touha osudu vzepřít se největším zákonům starým, jak samotný vesmír, bývá často neskutečně silná a překonává jistotu vědomí, že jakákoliv snaha vzbouřit se bude potlačena drtivou a nemilosrdnou ránou.
Žít. To nádherné právo má od svého zrodu každičký tvor. Až na hrst stínů, jež o své právo žebrají, škemrají a prosí - jež zoufale rvou se s osudem, vzpírají se kvůli své nesmírné touze.
Nepřítel bohů(Třetí a poslední díl povídkového cyklu Život stínů)
Nepřítel bohů
Prolog
Jsem věčnost. Jsem odvěký obraz vzdoru a stále narušení zákonů světa a vesmíru. Kráčím od úsvitu po soumrak a od setmění do svítání. Odnikud nikam.
Havran a Čarodějka
Tanči se mnou, dívko snová.
Je čarovná noc. Úplňková.
Odložil jsem meč i zbroj,dnes nečeká mne věčný boj.
Co bys chtěla
Co bys chtělaDobře vím, holka, co by jsi chtěla. Bych údem vnikal do tvého těla. Bych laskal tě. V krajinách rozkoše sladké.
Absolutly
Absolutly Robin Roland HauserDřív jsem mluvil o bohu, a zaprodal bych oblohu a k čemu si tím pomohu, když věřit už dál nemohu. Šeptá mi teď s to hlásků, tu prostou, hloupou otázku, proč zemřela pro lásku na konopném provázku. Teď vztekám se raději, když nelidští zloději, zabili naději a na mě to svádějí. Nežádám příměří, když kopu vám do dveří.
Loutka
Loutka
Robin Roland Hauser
Sedím si na schodech s cigárem v koutku,na chvíli měním se v bezduchou loutku,lhostejně vyčkávám, napne se nit. Nebo mám dále hnít, umírat, tlít.
Že prej háv roztrhán, sedřenej lak. Proč v koutě zahálím.
Úlomky slz
Sněhová bouře uprostřed léta. Kampak se poděly zákony světa. Náhle si řádí tak vražedně smrtící. Bílá a ponurá jak s pohřební kyticí.
Havran (hrdinský epos na pokračování
Havran
Robin Roland Hauser
Odnikud nikam
Už hodnou chvíli seděl na okraji útesu, ale o hloubku pod ním se pramálo zajímal. Nebloudil svýma pronikavýma zelenýma očima po rozlehlé rovině před ním, nezajímala ho linie lesů v pozadí, ani mohutné štíty hor ještě o kus dál. Díval se upřeně na nebe. Odsud měl k nebi blíž a krvavě rudý horizont soumraku ho přitahoval nesmírnou silou své tajuplné krásy.
Mlčím
Mlčím.
Aniž bych hlesnul
řvu celou svou bytostí
dusím se, naříkám
Krev Rolandova
Krev Rolandova
Robin Roland Hauser
Těžká mračna se valila po obloze a slibovala bouři. Vítr se proháněl po širé pláni a hlásil příchod smrti. Roland seděl vzpřímeně vsedle a sledoval východní obzor. Občas se nadzdvihl ve třmenech a starostlivě hleděl na linii stromů znichž co chvíli očekával příchod černé armády.
Manželská hádka
Copak je to z tebou, milý, můžu sednout k tobě chvíli.
Ty jsi mi to ale vtěrka, nasrala´s mě od úterka.
Že k bramborám byly natě. Rozvařené jako v blátě.