S dlaněmi pořezanými o rezavé harampádí života...
Sdlaněmi pořezanými o rezavé harampádí života…
Jako fádní kradmé stíny potichu bloudíme šerem…
Ztraceni vmlze mazlavého dýmu zkafilérií snů a přání,
před jejichž branami obrostlými mrtvými růžemi a žiletkovým drátem,
Pravé novočeské Vánoce
Purpur soumraku se pod chladným pohledem hvězd
do sametem tmy přikrytých závějí snáší na vločkách,
zulic pomalu vymizelo panoptikum mimiky a gest
a krajinou na kočičích tlapkách tiše kráčí strach
Nemysli na ně!
Z mlhy se vynořují zamlklé siluety a o kus dál v ní zase mizí
a do tvých zimničných myšlenek problýskávají momenty cizích životů.
Pouliční davy se náhle mění v zesláblé procesí lazarů
a ty v jejich zachmuřených tvářích poznáváš stopy nemocí a nehod…
PITVA BÁSNÍKA
Mé verše jsou vnitřnosti básníkovy rozvěšené v alejích,
kterými v bezohledných ozvěnách zní idiotský smích
a v nichž kradmé pohledy uhýbají palčivosti jiných pohledů.
Jsem gladiátor slov a nijak jinak už to asi nikdy nesvedu.
SAPROS
Bylo to toho roku, kdy skončil Velký mor. Jednoho rána znovu vyšlo slunce nad zuboženou zemí a lidé – oslepení, ale radostně – vzhlíželi k obloze, poprvé opět čisté. Skoro dvě desetiletí byla plná tmy; těžké mraky byly černé a tak dusivé, že propuštěly sotva co víc než matný přísvit. Jen v místech, kde se zrovna nacházelo slunce, zdál se být putující stříbrný kruh ověnčený korónou šedobílého kouře; zdola se mračna (která visela až zlověstně nízko nad věžemi hradu) polévala ohněm a krví.
V ruinách tvé lásky vyrostl nádherný rulík
Tvá mysl explodovala ve fraktály alarmů,
které na tebe ječí, ať se vzpamatuješ,
ale tvé myšlenky tančí stále tak půvabně
jako bohyně tropické karnevalové noci.
Poslední den Antiklimaxu
KDYŽ SE ZASTAVIL POKROK.
Třetí mezikontinentální válku začala Severní Korea. Na největší města USA dopadly rakety s nukleárními hlavicemi a noc rozzářilo jasné světlo, ve kterém se vypařily nejvyšší mrakodrapy New Yorku i se všemi 11. 000.
Pozdní odpoledne u vody
Ve smaragdu vod, mokvajících blátem,
pod břehem -džunglí ostřic a třtin,
děti, polévané teplým letním zlatem,
plavou až k místu, kde končí stín.
UDÁLOST VE VANĚ
usínat ve vaně se nevyplácí.
PS: takhle otřesnej design jsem zvolila jen proto, že mi nejde vložit text do hlavního okna.
zasranej systém.
KONEČNĚ NASTAL DOBRÝ VĚK
A nastal dobrý věk.
Na Topolu visí spolu
Bublifuck i Paroubek
a až opadají dolů
klesání do sladkovodní hlubiny
Prsty mi kloužou po slizkém povlaku azurových řas
a vylamujou škeble z pod převisů vápencových útesů.
Voda tlumí můj řev, vzala mi můj hysterický hlas
a uvěznila ho do labyrintu bublinkových pralesů.
Idylka červnového odpoledne u pískovny
V tekutých píscích mezi sítinami,
zajatá v poutech kořenů borovic,
ležím já - natrávená rosnatkami,
s dehtovým odlitkem vnitřku plic -
KONEC ZLATÉHO VĚKU
Některý ze zmlklých hlasůmožná byl andělský hlas. Možná prosil o mou spásu,ale promeškal ten čas.
Na zdi čmárám otazníkya adrenalin zahání mou zlost,že nemám na právníky,kteří by omlouvali mou ztřeštěnost.
Těší mě každá změna.
jdu nekonečnou zasněženou planinou....
Jdu nekonečnou zasněženou planinoustezkami zajíců, bažantů a srnnad pod ledem zakletou bažinoua pozoruju víření duhových skvrn- jsem oslněná třpytivě bílou krajinou.
Při dlouhé namáhavé cestě k lesumě opouštějí každodenní siluety běsůa padají ze mě okovy civilizačních stresů. Vidím přírodu zklidněnou narkózouzimy, ve které se tajně třesu- já,osoba vězněná městskou psychózou.
Padají na mne hvězdy sněhových vloček,když tajně vyháním sovy z posedů.
MATKY S FLAŠKOU VODKY
Na dně je smích,ale i dlouhej pláč. Jsi starej hřích,ale neptej se. Nač.
Máš ještě sílu dětských snůa v ruce - střepy jen.
myšlenek rychlý cval dlouho a pomalu ustával
Myšlenek rychlý cvaldlouho a pomalu ustával. Noční vize se pomalu vzdalují- dojmy za sebou spalují
vozvěnách do ranního ticha. Probudila jsem se v jiném světě- mé tělo pravidelně dýchá,měsíc se třpytí jako v létě
a s ním i celá zmražená krajina. Ve městě jako by zamrzl i pohyb,ale to je jen další polobdělá vidina.
IMPERTINENTNÍ OTÁZKA
lidské tělo je v lidské mysli neuvěřitelně tvárné. tělo je klíč k nejintimnějším prózám mezimozku a limbického systému. šílenství i veškeré pocity mají svůj fyzický projev. impertinentní otázka: jak tvárné je tvoje tělo.
sen v zahradě rozkvetlých broskví
apokalyptické fotky stínů z Nagasakiotisknuté na holých zdechv surrealistických soudných dnechzastínily fosforově obarvené mraky
a krutě spalujícínukleární mrázje zarámoval do grafittů jinovatky. kamikadze a zlomený vaz. vidím jak těhotné šikmooké matky
sňadry barvy bledé síryhromadně páchají harakiriv náruči manželů samuraiů. dřímám pod sakurou a taju,
když dopíjím další saké.
JEN JEJÍ...
jen její hlas se tiše nese tmouplnou barevných ptáků,kteří užasle zmlklia usedli na tmou políbené květynočního pralesa. jen její vlasy vlajoukdyž ji češou studené prsty lednového vánkua do pramenů vlasů jí zaplétají démanty spadané z noční oblohy. jen její oči jsou hluboké studny ukrývající na svých dnech tajemství volnosti a přirozenosti,které hypnoticky čeří záblesky emocí. jen její rty se sametově lesknou karmínem osamělých úsvitůa žhnou jako zapálené svíce z rudého vosku.
PIJE Z NOCI
Kdykoliv se podívám,jí pohrdám. Asi ji málo znám,ale stejně jí pohrdám.
Je Thisbou mezi děvkami,i když má nahé břicho. Tajemství sladká šeptá mi,ale slyším jen ticho.
na město tiše padá sníh
rozednívá se a sytě bílé závěje se zbarvují do modra a fialova. vířící vločky vytvářejí na pozadí reflektorů aut a modrých a červených lamp obrazce, které se neustále proměňují. siluety lidí, zvířat, tvarů, ornamentů, pohybů a myšlenek padají se sněhem. když se budete pozorně dívat, možná uvidíte nejskrytější kousky sebe sama.
POHLED Z OKNA
sluneční světlo sahá skrz okno do místnostia hřeje mi tvář vlahým třpytem. šachovnice paprsků, zfiltrovaných hustým sítem,mi na kůži kreslí klidné intimnosti
o tom, jak slunce laská sníh na střechách. studené kapky padají z rozpouštějících se rampouchůa dlouhý stín komínu se vlní na taškách. malé slunce se mi třpytí ve stříbrné naušnici na uchu.
emoce
jsme z vosku. a je tu teplo. tajeme. rozléváme se po podlaze.
kráčela jsi po větrných cestách
Tvé lehké nohy kráčely po poryvech větru,ale dnes by je spálil mráz. Na rohu ulice stojíš jak rampouch ve svetrua tiše říkáš lidem: "Zdravím vás. "
Tvé něžné nohy ušlapaly záhon kopretin,ale dnes by je pořezal ostrý led. Vprůchodu, kde stojíš, tě ukryl stín.
okamžik záblesků
Jiskřička od zapalovače mi zapálila odlesk v zornicích. Od něho vzplanula sítnice a skrz ní se oheň dostal až do mého mozku. Ve slizké hlubině tkáně mezi oběmi hemisférami doutnalo několik uhlíků a nakonec plamen prohořel míchou do všech nervů. V mém srdci zažehl termonukleární řetězovou reakci.
meditace na téma slova
strnule nehybné významy slovodplouvají na plachetnicích snůk horizontuosvícenému klidně tekoucí polární záříředěnou pěnou tropických vln,do jejichž hlubinse potápí démanty večerního světla. . slova,věty,slova,útržky vět, koláže písmen a pohyby rtů,tvořících ze zvuků slova,věty a dialogy. slova,jejichž význam se mění s každou generací,rébusy,jazykolamy,dvojsmysly,anagramya nepřetržitý proud myšlenekpečlivě vyslovovaných rtyobtaženými třpytem sluncepohasínajícího za soumračným obzorem.
post coitum
Tiše mi šeptej cokoli, co budeš chtít. Jak na město když padá sníh,sladce šeptej. Nechceme přece probuditbílé ulice a lidi v nich.
Přivři oči, trochu ti sklovatí.
OVACE NA THC
rychle se všichni dáme do prácea srolujem trochu legrace,kterou čeká pomalá kremace- vstoupí do nás pozitivní vibracea potom začne nekonečná migracemezi prostředími různých lokálů. nad mlhou kvasící v půlnočním močáluve společnosti větru a jeho vokálůjsem pod vesmírem mrazivých opálůuž téměř úplně zapoměla na šálu,která by mě dělila od vlezlého chladunoci plné fantazmagorických vnadů. ale nikdy nezapomínám na rytmus. inspirace - vizuální surrealismus -je ta ideální motivacepro ovace na THCa neobvklé myšlenkové kombinace.
nokturne géniů
záblesky geniálních myšlenek se ve fosforovém nočním světélkování mění v pestrobarevné květy, jejichž omamná aromatická vůně připomíná vůni nepálských vonných tyčinek. exoticky a fantasticky tvarované květy v mrazu arktické fronty zamrzávají do symetrických vějířů námrazy. noc plná iluzí a optických klamů je geniální umělec a intrikán, zaplétající nás do mystických fantazií a snů. je to mág kreativity a skutečný šerpa v labyrintu našeho podvědomí.
hnisání uvnitř lebky
Hybridní myšlenky na zrůdné projevy úchylného chování a lidskou bestialitu parazitují na zvráceném vnímání morálky a idiotských konvencí. Hybridní myšlenky znehodnocují každý prožitek radosti a špiní srdce, kdysi čisté jako očistný plamen červánků, jehož světlo omývá tváře a oči od půlnoční špíny a kyselého zápachu potu. Hybridní myšlenky jsou jako otrava našich mozků a infikují naše názory agresivní plísní apatie. Jsou jako vypelichané holubice, šířící nákazu ptačí chřipky.
půlnoc nahé reality
Jsem služebnice a mluvčí noci,deliriem se potácím bez pomoci,ale neztrácím orientaci. Kolem mých stop hnijou mrtví ptáci,
mými společníky je mrchožravý hmyza má slova jsou jako lepkavý sliz,který špiní bezúhonné občany. Zbavuju je mimikrů, jejich ochrany,
a demaskuju jejich hříchy a podrazy. Inkoustem vět kreslím apokalyptické obrazy,které jsou koláží různých realit.
ZAMRZÁNÍ
zvedla jsem pohled k rannímu zenitunad zasněženými korunami smrkůa viděla jsem polární modř úsvitu,překrytou arktickou šedí mraků,
a potom mě mrazem jasu olepiladálková světla na zaváté silnici. tehdy jako by se do mě vlilaenergie zimy, na kůži pálící,
do prostoru kreslící krajku dechua černobílá torza snících stromů,zaklínající iluzi věčného spěchudo teplé oranžové záře uvnitř domů
a do secesní mozaiky květů na oknech,uspávající život novoroční hibernacía předvádějící v jiskřících oparechsvojí věčnou fantastickou inspiraci
Psychedelické ráno
Když odcházím do školy, poslouchám ptáky. Jak se smějou a sténají.
Tiché a vzdálenéhučení města, druhá frontavnímaného zvuku,zvýrazňuje a mechanizuje ptačí hlasy. Periodicky tikající hodinové strojky, ozubená kolečka a spirálky pružin, ukryté v opeřených hrdlech.
Mrtvé děti, hory půlmetrových kostřiček a příliv červů...
Kolaps
Kal všech dnů nám do úst natek.
Vojenským krokem jde armáda nemocných dětí,
za nima legie jejich smutných matek.
I smrt může být iluzí!
Už nikdy víc pro tebe
Na bílých písčinách hnije mrtvý pes.
To jsi ty, tvá vina.
Jsi stejná jako vždy a dnes -
Nakresli válku, budeš mít vzpomínku...
Nakresli kříž
v keřících ostnatýho drátu.
Budeš-li blíž,
pak Kristu anebo mrtvýmu státu.
havraní
Juxtapozice havraních hlasů haní krásu,
rozznívá zvonky v opeřených hrdlech;
v pírcích van dechu mrtvých časů.
Všimni si - krákají tobě na posměch,
FUCK OFF AMERICA!!!!!!!!
CHVALOZPĚV ZA IRÁCKOU VÁLKU
Už nikdy Bagdád z tisíce a jedné noci.
Už nikdy husajnovská diktatura.
Už nikdy svoboda národu za Eufratem.
Stačí se rozhlížet...
Opilé stíny škubou sebou v rytmu extáze
a věří v bezdůvodnou existenci.
Jsou zbytečni.
(smích)
In memorandem, ex Inferni...
Tvé tělo, popsané ornamenty slov,
v tvých očích vepsáno konečné poznání;
rybami pozvána na výlov,
předávat nějaké významné poslání.
PŘÍŠTĚ MŮŽE BEJT TVOJE!
Zeď nářků, stěna hanby
Jména na zdech latrín
v semeništi lidské bídy.
Výpověď ubohosti, nástin
tentokrát bez drog
Sen o říši andělů
Andělé. s křídly z pavučinek, nesených vánkem červánkovým,
vy, sedící na skleněných trůnech,
s jinovatkou na ňadrech,
Znáte tryptamin?
Padoucnice jitra
Pomalé ve svalech chvění,
podnapilé bludiště vědomí.
V něm sešeřelé snění