si tuhle ani nepamatuju
jsem asi rád psal v citech
tu tvojí podezíravost pořád nechápu - myslim, že je to blbost
podezíravost je blbost
nebo povídka
?
děkuju, že používáš všechny prostředky k tomu, abys mě přiměl říct, že má tehdejší nálada byla naprosto zhovadilá a nerozeznala krávovinu
(smích)
podezíravost
já nepsal, že je tohle blbost
to bych si to po sobě ještě musel přečíst...
hlavně neplač
a uč se!
podezíravost je blbost, ovšem co se tebe týče, nikoliv neopodstatněná, ale za to si můžeš sám:)
ovšem žádný strachy, mám dojem, že tě začínám brát vážně, což je cesta od tý blbosti pryč
hurá
budu se učit, slibuju!
tyjo, pozouši!
původně jsem to teda četla bez mrknutí na datum, čili jako novou věc, asi je znát, že se někam suneš, i když nevím jak a jakým tempem
zpočátku jsem byla ostražitá, čistě z těch důvodů, e tebe podezřívám ze zásady vždycky a využívám každou příležitost, kerou mi poskytneš, abych řekla, že na mě zas něco hraješ, resp. ten text, že něco hraje
takže jsem si dávala bacha, ale někde ze mě ta ostražitost slezla, aniž bych věděla, plně jsem si to uvědomila až někde v místě, kde se rodičům tvářily obličeje a vůbec, všechno se tam dalo do pohybu žejo
jestli je to dobrá povídka po nějaký formální stránce, nevím, já tohle neumím, nemám oko na formální chyby (kdyby formální chyba byla červ a já pták, tak chcípnu hlady), ale pro mě podstatná jiná věc: že mě to strhlo, docela dost, spolklo to, to se mi dlouho neto, tedy ne tady na písmáku
bylo to fajn, myslím to strhnutí.. a taky trochu úzkostlivo z toho
no
*
(máš tam dvě gramatický chyby, co jsem teda zmerčilo, ehm, já si nemohlo pomoct:) jó, kdyby byla gramatická chyba červ a já pták, tak budu pořádně vypasenej opeřenec!)
ahoj kluku
a teď mi vlastně blesklo..
vždyť ta povídka je v první polovině úplně ochrnutá
a v druhý se to jen škube
v první části otec, nehybný manžel a prázdno
v druhý dost emocí, obličeje, tváření, spousta pohybu
v první se oko nehne
v druhý neví kam dřív
když si teda vezmu tu pomyslnou možnost, že
to všechno sleduju opravdu, nikoliv po řádcích nebo mezi nimi
dobrý dobrý hurá!
Nechci být vlezlý... to opravdu nechci... Ale chtěl bych se zeptat, jestli už máš po maturitě... (opravdu NECHCI být vlezlý)
:)))dneska jsem odmaturoval a půjdu tě číst
...teda...
...až se vrátim z oslavy:))
promiň
a dobře že se připomínáš, moc dobře:))
Čím dál více mne přesvědčujete, pane pozorovateli, že ve vás je cosi velkého, co jednou vyplave na hladinu...
:)) no, nevim, nevim
dobře píše hodně lidí
až budu mít po maturitě, tak si tě přečtu..
Po maturitě... a po obědě ...pro jistotu... :)
:)) díky
víceméně souhlasim
napsaná neni moc dobře
jinak k tý nenávisti: no,nevim
ale vim, že se láska může rychle obrátit v nenávist, protože čím blíž ti jeden člověk je, tím víc ti může i ublížit.. a naopak
.. souhlasím, to je logický, protože Ti na něm strašně záleží, ale co to znamená "ublížit"? Když se třeba ten druhý zamiluje do někoho jinýho? To by nemělo být ublížení.. Pravá láska přeje druhému, aby on byl šťastný, tedy jeho štěstí, ne své vlastní..
A skrze lásku mu dokáže odpustit veškeré jeho chyby, protože ho miluje víc než sebe..
Teď mluvím o pravý a dokonalý lásce, který asi ani já sama nejsem schopná, protože kdyby se ten druhý zamiloval do někoho jiného, nevím nevím, jestli bych mu přála jeho štěstí... :o)
Měj se hezky
Je taková... zajímavá..
Styl je teda takovej lehce roplizlej, co se týče myšlenky -ta mě zaujala, ale chtělo by to líp podat..
trochu to přibarvit, okořenit, takhle jsem stále čekala na něco a došlo mi, že to něco bylo už na začátku..
Jinak co se týče té popisované lásky, myslím, že silný a opravdový cit (=láska) nemůže nikdy přerůst v nenávist.
To, co se změní díky žárlivosti nebo zklamání z pozitivního citu v negativní, není láska..
ale moc se mi líbilo, jak jsi ty dva stavy -lásku i nenávist- dokázal popsat,... úplně přesně
Povídku jsem si se zájmem přečetla. Zajímavě a pěkně zpracované téma lásky, která se postupem vytrácí, mění v lhostejnost až nenávist. Tyto stavy bych přirovnala k počasí, kdy dochází k bouřím, po nichž se zase vyjasní, a to se opakuje... skok symbolicky povídku uzavírá.... TIP
Dobře... takže (asi budu jediná, ale někdy to přijít muselo) ti musím vytknout styl celýho díla. Je to pomalý, až k uzoufání opakuješ jeden obraz (věčnou a opravdovou lásku). Někdy jako by ses zapomněl a zamotal se do celýho toho pseudoděje.
Jako úvaha by to bylo fajn, jako povídka je to takový někde mezi hrůzou a celkem čtivou záležitostí.
Některé věty jsou příliš banální a teatrální, takže se nehodí do roviny, kterou jsi pro tohle dílo zvolil.
Jinak k tématu nemam co říct, je dobrý, hezky ses zamyslel, pěkně jsi tim proplul.
Neber si to osobně, ale když stojíš o hlubší kritiku, nebudu ti pochlebovat, jenom proto, že tě v neděli potkam a nejspíš budeš můj kamarád. O tom to přece neni.
Klid, já mám negativní kritiky ze všech nejradši:)
Tohle dílo je už ale moc dávno napsaný, abych se nějak zamýšlel a stejně už píšu jinak:))
Díky moc! Cenim si:))
Dobře, dobře, dobře, jdu se vrhnout na něco aktuálnějšího... :o)
jdeš se vrhnout?:)
...bacha ale, abys nevrhnula...:))))
To by to opravdu muselo bejt fakt na blití a já mam docela silnej žaludek... :o)
* Ou, to je fakt silný. A dobře napsaný, citlivě.
No, znám pocit, když se někdo vzdaluje. A prázdnota stojí za dveřmi, už drží v ruce klíč... Prázdnota, může být vůbec něco horšího? S jakoukoliv bolestí se dá bojovat...
Správně! Se vším se dá bojovat.
Prázdnotu jsem taky dřív neměl rád, ale dnes...
Prázdnota může být obrovsky meditativní a očisťující. Asi záleží na přístupu, nevim.
Díky moc!
Prijde mi to fajné, smutné, realistické...Ale ten závěr mi asi taky úplně nepásne...Takže skoro tip :o( Ale musím pochválit netradičnost zpracování námětu a taky realističnost.
píšeš dobře Lukýšku...fakt..t
škoda, že to neni pravda... zatim...fakt
Díky moc!krát!
a kruci...dá se uchopit...
tip
fatální - to je moje. :-)
Díky.
zajímavé nápady i pěkný čtivý styl, ale konec se mi příliš nelíbí...opravdu moc fatální. tak to prostě je, no. :) Ale jinak t*
Chytit lásku pádem... zvláštní, ale proč ne. Já bych ji nechala jít. Není důvod spojit něco, co spojeno být nemá. Je to cesta. Možná je lepší naučit se zase chvíli být sám, vnímat svět kolem, lidi, cítit jejich radost a snít o obejmutí. Možná, že když se pak otočíme zpátky a vidíme tu lásku, na kterou jsme házeli špínu, spíš si vzpomeneme na to hezký a budeme doufat, že teď je šťastná. Doufat a snažit se neudělat stejný chyby, které vlastně ani chybami snad nebyly.... bylo to něco, co nás mělo naučit...člověk se pořád učí.V tom ohlédnutí je láska. Láska k člověku, kterého jsme nepřestali milovat, ačkoliv jsme cítili opak. Láska, která nechala jít, plynout, žít. Láska, která dokázala odpustit. V tom ohlédnutí je možná člověk, který poznal LÁSKU.
A mě to zas na tom baví asi nejvíc. Vždy si raději vymýšlim než bych popisoval skutečnost. Já toho totiž ještě vůbec málo zažil. To bych toho pak hodně málo napsal...
Ale určitě pravdu máš. Viz kritika Skipa.
Díky!!
Já bych to shrnul asi tvojí vlastní větou: "Lásku jsem ještě bohužel žádnou nepotkal, takže si dost vymýšlím nebo odvozuju z toho, co vypozoruju."
Z povídky to je cítit a mě to vadí.
Vadí mi, když někdo píše o něčem, o čem toho moc neví.
Je to pěkné, spíše víc ta úvaha než povídka... autor to má v hlavě celkem dobře srovnaný... no to byl zase kec:-)))))
No prostě líbilo, hotovo .... nepotřebuju se k tomu vyjadřovat :-)
***
A mně se líbí tvá kritika:-) Takový vnitřní dialog:)))
"autor to má v hlavě celkem dobře srovnaný" to není kec, ale krásná poklona, které si nesmírně vážím!!!
Škoda, že to není pravda. Chaoz v hlavě ještě občas mívám...
Jo to já si vždycky kecam pro sebe a rovnou to píšu,aby lidi věděli co si myslím, protože nakonec většinou nesesmolím nic :) Sem takovej votroubeček:)
Ale někdy to v člověku zažehne ještě více melancholie ... tedy u mně to takhle funguje spolehlivě. :)
Nemám ráda jednoduché věci ... no, i když kdyby existoval štětec, který by mi mávnutím přivolal kupu peněz, nezlobila bych se. :) Ostatně kdo ano .. Ty máš rád jednoduché věci? Je pravda, že v některých dílech je právě ta jednoduchost krásná.
Takový štěteček......:)))))
Myslim si nebo spíš věřim, že pravda či nejlepší řešení je v podstatě jednoduchý a složitý si to děláme jen my. No, oni jsou ale asi i ty výjimky. Př.: Život je v pravdě jednoduchý, ale náš život je nesmírně složitý.
Taky se vypisuji ze všeho špatného, člověku to sice pomáhá, ale .... k ničemu víc to bohužel není. Asi bych potřebovala kouzelný štětec, kterým bych mávla a udělala si hezčí svět. Ale nebylo by to příliš jednoduché?
No, jakmile si popíšu nějaký problém, tak nad ním získám nadhled a problém, o kterém víš, jak vznikl a jak vypadá se lépe řeší.
Psání je jenom nástrojem.
Bylo by to jednoduché a ty bys to tak chtěla?
Přespříliš chvály pro přespříliš dobré dílo ... to se mi zdá fér, nebo ne? :) Takže když bych si měla z tvých děl vytáhnout určité pasáže, musela bych zjistit, že jsi zatrplý životem, i přestože stále věříš v novou naději? Že láska je věc, kterou proklínáš a zároveň v ní doufáš tak moc, až po večerech nemůžeš usnout? Nebo se mýlím ...
Mírně zatrplý jsem byl dřív - v pubertě. Teď jsem už mnohem veselejší. Možná se jen vypisuju ze špatných pocitů - to pomáhá nebo mě to jen baví a zajímá.
Lásku jsem ještě bohužel žádnou nepotkal, takže si dost vymýšlím nebo odvozuju z toho, co vypozoruju.
To mi připomíná, jak jsem jednou v noci nemohl usnout a v takovém polospánku jsem snil. Tančil jsem s dívkou a cítil se hrozně zamilovaný, až se z toho člověku chtělo plakat.
Já mám asi hrozně velkou představivost:))
Bylo to dokonalé ... chtěla bych poznat člověka, který může napsat něco tak krásného ... jaké asi má myšlenky ... co se mu honí hlavou, když po nocích leží sám v posteli ... jsi fascinující autor, který se potkává jen jednou za život ...
T.
To je až přespříliš chvály.
Právě kus mě poznáváš, zkrze mý povídky.
Pravda, nejvíc se mi toho hlavou honí právě večer a sám v posteli taky jsem... ty mě ale nějak moc dobře znáš.
Fascinujících autorů je hodně a určitě ještě další potkáš..
Díky!!!
*
Je to moc pěkné.
Zaživa ze sebe ti sobě souzení strhávají společné vzpomínky.
Od začátku to je v pomalém záběru, kroky snad ani neexistují a ke konci se jakoby mlha rozpadla...!
Moc pěkná kritika, Don´t worry.
Děkuji.
Zprvu jsem tam chtěl mít nevěru (ona tahle povídka je vlastně napsaná podle tý mý básně - Nevěrná láska). S tou myšlenkou jsem to i psal, ale nějak se mi to tam nehodilo. Líbilo se mi jen naznačovat, nekonkretizovat. Možná jsem chtěl, aby si v tom každý našel to své.
Ten konec to všechno asi ovlivnil. Asi jsem měl spíš napsat, jak se ti dva od sebe naprosto odcizí, ale nehodlají už jeden druhého opustit. To bych ale už nebyl já. Rád se v tom vyžívám.
Tak mě napadá, jestli já nechci po čtenářích, aby věřili něčemu nereálnému. To by se mi líbilo.
Díky za všechny názory, kritiky. Takhle jsem se na to nikdy nedíval. Cením si toho. Nutí to k zamyšlení.
Chtěl jsem tu napsat o milencích, kteří se dlouhá léta opravdu milovali až do doby, kdy je jejich láska omrzela a snad i na ní zapomněli - láska podváděná. Jakmile si toto uvědomili, chtěli vše zpět, ale bylo už příliš pozdě. Neměli už nic, co by chtěli dokázat - jen získat ztracenou lásku - , proto obětovali své poslední pro ně prázdné chvíle, za chvilku zamilovanosti.
Ten konec je přehnaný, to jo. Myslel jsem ho hlavně symbolicky a taky tak trochu mi spontánně vyplynul. Má naznačit, jak láska může být křekhá, ale hlavně, jak těžké je jí znovu získat.
Ale to nějak nemá logiku. Říkáš, že jsou to dva milenci, manželé, rodiče. Dlouhá léta se milovali, až je láska omrzela. Nakonec si to uvědomili, ale bylo pozdě. Jak může být pozdě v příbehu, který jsi napsal. Oba si to uvědomují, oba chtějí vše zpět. Nevidím žádný důvod, proč by to nešlo. Kdyby bylo z příbehu jasné, že došlo k odcizení. Milenec, milenka jednoho či druhého, chlad, snad i potlačovaná nenávist, pak bych pochopil, že je těžko vrátit to ztracené zpět, neboť nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Ovšem to podle mne rozhodně není případ těchto dvou lidí.
Je to zvláštní. Může taková láska vůbec existovat? Já o tom docela pochybuji. Láska je buď šťastná nebo nešťastná. Láska podváděná? Nějak si to nedovedu představit. Moc dobře nechápu, co to je. Co to je v příběhu, který jsi napsal.
StvN, já už jsem takovej a jiný konec mě ani nenapadl. Trošku se v tom asi zase vyžívám.
Nelze se udržet.
Dík!
Tragicus, jo. Nemuseji tam být. Daly by se nahradit. Dík.
Zase jeden fatální konec.
Nemohl sis pomoct, viď? Přijde mi zbytečný. Zkazil mi dojem ze čtení a musím říct, že poslední část se mi líbila. Melancholická, jemná, krasosmutná.
zajimava povidka... dobre se cetla... mam snad ale jednu vytku, nelibi se mi ty zavorky, do povidky nepatri... dle meho nazoru... presto :
Vážně? No, to si mě mile překvapila:))
Ještě si to projdu a pokusim se chyby opravit(jestli je najdu:)).
Díky! Nečekal jsem.
To určitě.
Zkusim to opravit. Budu se hodně, hodně snažit:)
Díky
pročeš se píše pročež .-)např.
s_b: oblíbení fungují, alespoň mně ano, podívej se jestli je nemáš přes limit .-)))
S tím mám dlouhodobě problémy.
Taky píšu načeš:-)např.
No, tak dík.
s_b: k těm 36 bych přičetl nějaká ta smazaná dílka, která bohužel také zaplňují prostor a limit je asi tím problémem, původně to mělo být deset a nyní je to čtyřicet .-))) zkusím s tím něco udělat, ale hned to nebude, teď jedu redakci... .-)
Písmák