Balada o vepříku Pepíkovi a řezníku Josefovi

     Řezník Josef dobrušuje sekyru a chystá se popravit čuníka Pepíka. Má slzy v očích, ale musí to udělat. Pepík totiž patří faráři a u Josefa si ho jen uskladnil. Řezník se již mnohokrát pokoušel čuníka od faráře koupit, ale neúspěšně. Je to totiž tuze škodolibý farář a dělá mu evidentní radost, že řezník má Pepíka rád a může mu jeho smrtí ublížit. Právě včera Josefovi nařídil, aby Pepíka zabil. Do vsi má přijet církevní rada, proto je potřeba chutné maso. Pepík je velice pěkný vepřík, ale bohužel celý libový, což v tuto chvíli hraje jasně v jeho neprospěch.

     Josef přijde ke chlívku a padne na něho strašná deprese. Uvědomí si totiž, že v Pepíkovi má jediného opravdového přítele. Kdysi vlastnil pejska Honzu, ale toho si opilý myslivec Karel spletl se srnkou a kupodivu se strefil. Josef byl po ztrátě svého kamaráda velmi zdrcený a dlouho v něm přetrvávaly sebevražedné sklony. Dostal ho z toho právě až Pepík. Vrátil mu chuť do života. Teď však nastala naprosto absurdní situace. Musí svého nejlepšího přítele zabít, a to ještě v den, kdy mají oba svátek. Otevře dveře do chlívku a přistoupí k Pepíkovi.

Josef:   Ahoj Pepíku

Pepík:  Nazdar! Nemáš cigáro?

Josef:   Mám...

     Josef  podá Pepíkovi cigaretu a zapálí mu.

Pepík:  Co se tak pitomě tváříš Josef?

Josef:   Dnes musím vykonat něco, co si do smrti neodpustím.

Pepík:  Snad nechceš oddělat Panímámu?

Josef:   Tu ne...

Pepík:  Tak že by Pantátu?!

Josef:   Ne Pepíku, toho taky ne...

Pepík:  Tak že by to byl tvůj bratr?

Josef:   Kdepak.

Pepík: Tak koho sakra?

Josef:   Zítra přijede církevní rada a farář potřebuje libové maso...

Pepík:  Do prdele...

Josef:   Také z toho nemám radost. to bych raději zabil Panímámu, Pantátu i bratra dohromady! Oni mě nikdy nepochopili, ty jo...

Pepík:  Do kdy to máš udělat?

Josef:   Do osmi do večera...

Pepík:  To znamená, že máme ještě pět hodin. Ještě k tomu máme oba svátek, takže dones flašku nějakýho chlastu, ať si alespoň naposledy užiju.

     Josef odejde aby se vzápětí vrátil s flaškou rumu a demižonem vína a dá se s Pepíkem do slavení. Čas ubíhá pekelným tempem a hodina "H" se kvapem blíží.

Josef:   Nemůžu tě zabít Pepíku!

Pepík:  Nebuď měkkej! Víš, jak by tě pak sousedi pomlouvali?

Josef:   A tobě se chce umřít?

Pepík:  Nechce, ale farář mě koupil právě proto, aby mě jednou mohl zabít a sníst. Tak to prostě chodí, tohle nezměníš.

Josef:   Ale já nechci! Nechci ztratit dalšího přítele! Na tohle já nemám!

Pepík:  Chovej se jako chlap! Jseš přece řezník! Už si zabil tolik prasat a najednou takové cavyky!

Josef:   Ale ty nejsi obyčejné prase! Jsi můj čuníček! Můj Pepíček! Jsi jediný, kdo mě chápe!

Pepík:  Hluboce si mě zklamal Josef! Já myslel, že si tvrdej chlap.

Josef:   To je jen taková slupka. Ve skutečnosti jsem strašná citlivka. Já tě nezabiju! Ať to udělá někdo jiný!

Pepík:  Tak to prrr kámo! Jestli mě má někdo oddělat, tak chci, abys to udělal ty! Je to moje poslední přání a to musíš splnit!

Josef:   Proč mi to děláš ještě těžší?!

Pepík:  Protože se chováš jako normální slaboch!

     V tom okamžiku vejde do chlívku obtloustlá prasečí postava pana faráře. Jeho tučný obličej zdobí prořídlý knírek a oči, z nichž každé švidrá na jiné místo.

Farář:   Už je skoro osm...

Josef:   Vážně? Ten čas tak utíká...

Farář:   Konec legrácek. Sejmi vepře!

     Josef drží v ruce sekyru a příšerně se mu klepou ruce. Farář je už nervózní a Pepík též.

Josef (plačíc): Pane farář a nešlo by sehnat jiného vepře. Kousek odsud má statek sedlák Jindra, který má osm čuníků. Určitě by se tam našel také nějaký stejně libový, jako tady Pepík!

Farář:   Tak poslyš Josef! Tohle je můj vepř a sním ho já a církevní rada. Už žádné kecy, koukej mu tu sekyru zatnout do tý jeho tlustý palice!

Pepík:  Hele Josef, nerad tě ještě vyrušuju, ale byl bych ti vděčnej, kdybys mě prvně omráčil tupou stranou sekyry a až pak mě zabil tou ostrou. Uděláš to pro mě?

     Josef  pozvedne sekyru tupou stranou proti Pepíkově hlavě, zavře oči, zatají dech a poté jí prudce švihne. Když otevře oči, spatří Pepíkův zčásti překvapený a zčásti nechápavý pohled. Pohlédne tedy na svoji sekyru a zjistí, že v ruce drží pouze topůrko. S velmi neblahým tušením se ohlédne za sebe a spatří kovovou část sekyry, zakleslou v útrobách farářovi hlavy.

Pepík:  Myslim, že jsi pěkně v prdeli...

Josef:   Ale já jsem nechtěl, vždyť si to sám viděl! Byla to náhoda!

Pepík:  Všichni vědí, jaký máme my dva vztah. Tohle ti nikdo neuvěří. Zabil si faráře. Si v pěknym průseru.

     Najednou do chlívku vejde farářův učeň Mirek.

Mirek:  Zdravím, neviděli jste faráře?

Pepík:  Ne!

Josef:   Proboha Mirku! Já ho asi zabil!!! Ale já nechtěl! Vážně! Támhle leží!

Pepík:  Seš vůl Josef...

Mirek:  Pan farář má zatnutou sekyru přímo vprostřed hlavy a ty mi tady tvrdíš, že jsi nechtěl?                         Dobře vím, jaký vy dva máte vztah. Tohle ti nikdo neuvěří. Zabil si faráře. Si v pěknym průseru.

Josef:   No tak! Pepíku! Řekni mu, jak to bylo!

Pepík:  Byl jsem to já!

     V tu chvíli přijde do chlívku četník Karel

Karel:   Jdu takhle náhodou kolem chlívku, najednou mě napadne, zda-li se zde neodehrává něco nekalého a hle! Mrtvý farář! Instinkt mě nezklamal.

Pepík:  To byl Mirek! Chtěl zaujmout farářovo místo, proto ho zabil!

Mirek:  Co prosím?!

Josef:   Dost těch lží! To já jsem ho zabil!

Pepík:  Seš vůl Josef...

Josef:   Ale bylo to nechtíc!

Karel:   Dobře vím, jaký vy dva máte vztah. Tohle ti nikdo neuvěří. Zabil si faráře. Si v pěknym průseru. Nechť o tvém osudu rozhodne církevní rada!

     V tu chvíli přijde do chlívku jakýsi muž v černém hábitu.

Karel:   Vás jsem v tomto kraji dosud nezahlédl. Můžete udat svoji totožnost?

Muž:    Jmenuji se Církevní Rada a mám zde sraz s panem farářem.

Pepík:  Leží za tebou...

Rada:   Pro boha svatého! Kdo to udělal?!

Pepík:  Byl to tady četník Karel a farářův učeň Mirek a teď se to snaží hodit tady na chudáka Josefa.

Karel a Mirek: Co prosím?!

Josef:   Dost těch lží! To já jsem ho zabil!

Pepík:  Ty seš vážně vůl Josef...

Josef:   Ale bylo to nechtíc!

Rada:   Sice nevím, jaký máte s tím čunětem vztah, ale moc vám nevěřim. Každopádně jste zabil faráře. Jste v pěkném průseru! Zavřete ho!

     Karel poté odvede Josefa do žaláře. Ten sedí v koutě a je šťasten, že se, kvůli rozruchu kolem vraždy faráře, zcela zapomnělo na Pepíka. Poté přemítá, co ho asi čeká a nakonec usne.

     Ráno ho probudí jakýsi hlas venku.

Hlas:    Dámy a pánové! Právě dnes začínají církevní slavnosti! Můžete se těšit například na smuteční pochod, upalování čarodějnic a  kacíře, který nám zabil faráře, dále na slavnostní jmenování nového farmáře Mirka, fotbalový zápas se satanisty, v případě prohry církevního týmu popravení střelců branek satanistického týmu a na závěr přijde grilování libového prasátka!

     Josef se rozbrečí, ale pak mu najednou vše přijde velmi romantické. On i jeho přítel skončí na ohni, protože se znelíbili církvi. Stali se z nich mučedníci. Jsou vlastně hrdinové. Napadne ho, že jednou se bude v učebnicích o nich psát, coby o nástupcích Jana Husa. V posledních hodinách života ho tedy zaplaví hrdost.

     Pepík slyšel ze svého chlívku hlas také, ale zachovává si realističtější postoj. Umřel by tak jako tak. Uvědomí si však, jaký blbec je jeho nejlepší kamarád, když se ani nepokusil shodit to aspoň na Mirka, který měl stejně tak silný motiv.