Párty

   Tom seděl na pohovce v obýváku, okusoval si nehty a střídavě přepínal dva kanály v televizi. Na jednom dávali podivný příběh o muži, který chtěl ztrestat krávu za to, že okusovala kukuřici a na druhém běžel dokument o dobrodruhovi, který zázračně přežil dva týdny v pralesní jámě.

   Náhle začal zvonit telefon. Tom líně povstal a šel na chodbu zvednout sluchátko.

„Matka nejni doma, zavolejte večír,“ řekl otráveně a už se chystal zavěsit, když uslyšel hlas svého kamaráda Freda.

„Ty vole, to sem já, Fred! Jdeš dnes večer na tu párty?“

„Čau Frede! Úplně sem na to zapomněl člověče. Ale zašel bych. Můžeme dát někde scuka. Co to bude za akci?“

„Nevim, ňákej dramenbejs nebo co. Pořádá to Čmelák. Prej tam budou dobrý buchty. Můžeme dát sraz třeba v šest na hlavasu pod hodinama.“

„O.K., budu tam. Tak zatim!“

   Tom zavěsil, udělal si narychlo dva toasty, převlékl se a vyrazil k trolejbusové zastávce.

   Na nádraží byl poměrně brzy, proto si zapálil cigaretu, pozoroval masu lidí kolem a sem tam se pokochal ladnými křivkami procházejících slečen. Zrovna ve chvíli, kdy se jednou takovou křivkou zabýval, mu kdosi zaklepal na rameno. Když se otočil, spatřil svého kamaráda Karlose.

„Karlos! Ty kluku jeden střapatá! Kde se tu bereš?!“

„Nazdar Tome. Mám tu spicha s jednou roštěnkou, ale donde až v šest. Na koho čekáš ty?“

„Já čekám na Freda. Jdeme večer na akcičku. Nejdeš s náma?“

„Seru na to, chci si tu koc večer dotáhnout na byt, chápeš?“

„Jasný, tak pojď na prda. Máme ještě čtvrt hoďky čas.“

„Kam chceš jít?“

„To je fuk, někam pod Petrov. Snad nás nezmerčej cikáni.“

   Oba se vydali směrem k Petrovu a po několika málo krocích spočinuli u terásky naproti klubu Brooklyn. Když Tom vytáhl tabatěrku s marihuanou, zjistil, že je jí tam o mnoho méně, než předpokládal. Vzpomínal, co všechno se včera vlastně odehrálo, avšak marně. Rozhodl se, že se na to vykašle a naplnil zbytkem svoji dýmku. Za pár minut ji zkouřili, vyjeveně hleděli okolo sebe a každý si ujížděl na svém. Tom řešil malou černou veverku, pobíhající po kmeni stromu a Karlos měl trochu schízu, protože si vzpomněl, že pokaždé, když se zhulil, choval se v přítomnosti slečen jako idiot. Doufal, že dotyčná bude mít tak velké zpoždění, aby se mohl trochu rozkoukat a hodit se do klidu.

   „Už bude šest, měli bysme jít pod ty hodiny voe,“ vyrušil ho z myšlenek Tomův hlas.

„Ještě chvíli si tu posedim,“ odvětil rozmrzele Karlos. Tom ho nechal svému osudu a vyrazil k nádraží, kde už pod hodinami přešlapoval Fred.

   Společně zamířili do své oblíbené hospůdky k Hadovi, projednat plán dnešního večera.

„Hele, máš ještě nějaký zelí? Já sem čistej,“ zeptal se Fred naléhavě.

„Měl sem jen nějakej zbytek, ale ten sem před chvílí vyhulil s Karlosem,“ pokrčil rameny Tom.

„Co budeme dělat?!“ zazněl ještě naléhavěji Fredův hlas.

„Můžeme zajít za Buznou Pauliem, ten mívá vždycky a má i dobrý ceny.“

„Ale je to buzerant a minule mi hrabal na stehno.“

„Na to ser. Byl nalitej jako prase. Koupíme to vod něj a hned mizíme.“

   Protože Fred žádný lepší nápad neměl, souhlasil.  Oba rychle dopili, sedli do tramvaje a vydali se za k Pauliemu. Paulie bydlel v jednom pavlačovém domě a jeho byt byste zcela bezpečně poznali podle křiklavě růžových dveří.

   Tom zazvonil a po chvíli napjatého čekání se dveře otevřely. Stála v nich obtloustlá, chlupatá a plešatá postava Buzny Paulieho zahalená všehovšudy jen do o několik čísel menších hedvábných trenýrek.

„Ahoj hošani! Dlouho jsem ty vaše sladký ksichtíky neviděl! Co potřebujete?“

„Nech si ty hošany Buzno! Chceme jen gramec ňákýho dobrýho skéra a jdem pryč,“ zahlásil rezolutně Tom.

   Buzna oba pozval dovnitř. Fred si s nechutí prohlížel jeho byt. S pestrobarevných duhových tapet ho bolely oči. Všude byly plakáty Freddieho Mercuryho a Eltona Johna, červené polštářky a plyšáci. Celá místnost byla navíc zamořena výrazným parfémem, ze kterého Freda i Toma štípalo v nose.

„Někam večer vyrážíte kluci?“ zeptal se Buzna.

„Jdem na jednu párty, kde bude spousta nadrženejch koček, ale to ti asi nic neříká,“ neodpustil si Fred narážku.

„A to chcete hulit? To vás akorát unaví. Budete vykydlí jak prasata a tupě sledovat, jak si ty ženský rozebírají blbečci. Na akci by to chtělo něco, co vás nakopne,“ poznamenal Paulie znalecky.

„A co máš jako na mysli?“ zeptal se podezíravě Tom.

„Já si párty nejvíc užívám na perníku. Dobře vás to nakopne a se ženskejma to pude jak po másle.“

„Počkej chvíli. Musíme to s Fredem promyslet,“ řekl znovu Tom.

   Pak se vydal s Fredem do vedlejší místnosti.

„Co ty na to? Buzna má pravdu. Když sme hulili na tý minulý pařbě, tak sme vážně byli tak mimo, že jakejkoliv dialog s osobou opačnýho pohlaví byl úplně nemožnej. Já bych to zkusil. Slyšel sem, že je to v klídku,“ vyjádřil se Fred.

„Já nevim. Ještě sem nic tak tvrdýho neměl. Trochu se toho bojim.“

„Když to jednou zkusíš, nic se nestane. Třeba na tom sbalíme nějaký koc!“

„No jo, asi máš pravdu, za zkoušku nic nedám. Jdeme do toho.“ usoudil po chvíli Tom a vydali se zpět k Pauliemu.

   „My to teda berem, ale co by nás to stálo?“ nadhodil Tom.

„Sem férovej. První čáru máte zadara na vyzkoušenou kluci. Hned to donesu.

   Buzna odešel do kuchyně, odkud chvíli vycházel nějaký rámus a za chvíli se vrátil s kovovým táckem, na kterém, na kterém byly dvě řady bílého prášku a plastová trubička.

   „Tak do toho chlapi! Dneska si určitě fajnově zapícháte!“ prohodil Paulie s pošklebkem.

„To doufám,“ procedil skrz zuby Fred, jeden konec trubičky strčil do nosní dírky, druhou zacpal a vysál první lajnu. Bezprostředně poté ho následoval i Tom.

   Místo očekávaného přílivu energie a euforie však oba po chvíli začali pociťovat šílenou únavu. Brzy úplně ztratili vládu nad svým tělem a přestali cokoliv vnímat.

   Po nějaké době se probudil Fred. Ležel na břiše. Cítil se otupěle a nemohl hýbat tělem. Bylo úplně chromé. Děsilo ho to, i když si stále příliš neuvědomoval, co se děje. Měl otočenou hlavu ke zdi a z protější strany pokoje slyšel divné zvuky, které ho naplňovaly úzkostí.

   Za chvíli cítil, že může trochu hýbat krkem. S vypětím všech sil se mu podařilo otočit hlavu na druhou stranu a spatřil to, čeho se od chvíle, kdy začal zvuky zřetelně vnímat, nejvíce obával.

   Jeho kamarád Tom bezvládně ležel na jakési matraci úplně nahý a na něm se zmítala obtloustlá postava Buzny Paulieho, který při tom hluboce oddechoval.

   Fred tam bezmocně ležel, nemohoucí se jakkoliv pohnout a sledující svého nejlepšího kamaráda v dosti potupné situaci.

„Paulie, ty jedna svině! Co to kurva Tomovi děláš?! Cos nám to dal za sračku?“ zaskřehotal namáhavě.

   Buzna přestal na chvíli přirážet, podíval se na Freda, zašklebil se a prohodil:

„Jen klídek Frede! Za chvíli seš na řadě!“